Rozhodování Soudního dvora EU ve věcech příslušnosti: (Analýza rozhodnutí dle nařízení Brusel Ibis)
Naděžda Rozehnalová , Jiří Valdhans , Klára Drličková , Tereza Kyselovská
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536315/bmid_rozhodovani-soudniho-dvora-eu-ve-ve-6619758c7d755.jpg
4
1
1
Tato publikace se zabývá analýzou rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie vztahující se k interpretaci termínů použitých v Nařízení Brusel Ibis (resp. Bruselské úmluvě a Nařízení Brusel I) v části týkající se uznání a výkonu cizího soudního rozhodnutí. Tato monografie je sice vytvořena jako samostatná, nicméně úzce tematicky navazuje na monografii ROZHODOVÁNÍ SOUDNÍHO DVORA EU VE VĚCECH PŘÍSLUŠNOSTI (ANALÝZA ROZHODNUTÍ DLE NAŘÍZENÍ BRUSEL Ibis) autorů ze stejné katedry – Katedry mezinárodního a evropského práva PrF MU. Tuto monografii tak lze chápat jako ve své podstatě přímo navazující na dílo sesterské. Publikace je určena nejen pro výzkumné a teoreticko-pedagogické účely, ale také pro aplikační praxi.... celý text
Přidat komentář
Ano, tohle je dobré. Jestli existuje nějaký zdroj informací, který byl reálně užitečný při studiu MPS (s vědomím, že mé finální výsledky v tomto předmětu rozhodně nebyly oslnivé), je to tato publikace – online zdarma dostupná na stránkách fakulty.
Jedná se o velice rozsáhlý text, který se zaobírá dohromady polovinou nařízení Brusel I Bis Pro nějakých 25 článků je zde předkládána judikatura na rozsahu 500 stran s tím, že zbytek nařízení (tedy mj. otázky týkající se uznání rozhodnutí) je upravena v obdobné, poněkud kratší, publikaci.
Vzhledem k rozsahu nepřekvapí, že je to pro studenta snad až příliš rozsáhlé. Obsahuje všechny významné judikáty (namátkou, LTU vs. Eurocontrol, Gruber, eDate, Fiona Shevill a mnohá další, která student prostě nakonec musí znát zpaměti), ale i některé (velké množství) dosti tuctových, které člověk vezme na vědomí a zase rychle zapomene. Jsou podány pomocí právní věty, výboru z odůvodnění a autorova hodnocení – sem tam doplněné o stanovisko generálního advokáta (ta ostatně stejně bývají nejlépe odůvodněná a stojí za to je číst – viz například případ Inkreal).
Dohromady to tedy celé číst netřeba (ač to neuškodí), něco se zase hodí doplnit z mimoběžných zdrojů, publikace už přecejen má nějaký ten rok. A když na to budete mít čas, určitě vám pomůže.
I zde je třeba vyrovnat se s některými problémy. Jednak s tím, že literární úroveň SDEU není kdovíjaká a autoři tomu mnohdy nepomáhají. Jejich komentáře jsou občas dosti nenápadité a vlastně plytké (pro mnohost předložených rozhodnutí, ke kterým vlastně dohromady není moc co říct) a nečte se to vždy lehce. Výhody ze čtení plynoucí však myslím vítězí nad těmito drobnými nesnázemi.