Rozhovory na hraně zítřka
Adam Folta
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420985/mid_rozhovory-na-hrane-zitrka-SBI-420985.jpg
4
25
25
Kniha obsahuje osmnáct podnětných rozhovorů s výraznými osobnostmi českého veřejného života o budoucnosti člověka, společnosti a planety. Zpovídáni byli odborníci a profesionálové napříč obory, kteří se zamýšleli nad možnou podobou našich zítřků. Máme si budoucnost malovat narůžovo, nebo pociťovat skepsi? Rozhovory, vzniklé výhradně pro tuto knihu, dohromady tvoří plastický obraz – mozaiku názorů, faktů a postojů. Publikaci doplňují fotografické portréty Kateřiny Sýsové. Po tomto svazku věnovaném výhradně mužům autor plánuje druhý díl věnovaný ženským osobnostem. Do svého myšlenkového světa nás nechali nahlédnout: ekonom Tomáš Sedláček, novinář Jindřich Šídlo, přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha, psychiatr Cyril Höschl, genetik a lékař Radim Brdička, matematik a podnikatel Karel Janeček, parazitolog Jaroslav Flegr, hudebník Tomáš Klus, biolog Stanislav Komárek, odborník na vojenství Miroslav Lipowski, historik Václav Marek, politik Matěj Stropnický, mediální analytik Jan Podzimek, antropolog Martin Soukup, diplomat a psycholog Michael Žantovský, sémiotik Josef Šlerka, anarchokapitalista Urza a filozof Jaroslav Peregrin.... celý text
Přidat komentář
Knížka pořízena ve výprodeji za padesátku, což rozhodně hodnotově neodpovídá jejímu obsahu. Pravda je, že můj výběr osobností k rozhovoru by byl asi trochu jiný, ale koneckonců člověk si v takové knize může snadno vybrat jen to, co číst chce. Na druhé straně bych vlastním výběrem přišel o možnost se alespoň takto seznámit s řadou zajímavých osobností, o kterých jsem dosud ani neslyšel, a nedozvěděl bych se množství informací z oborů, které mě zatím trochu nebo zcela míjely. Výběr je to opravdu pestrý – ekonom, novinář, duchovní, lékař, matematik a milionář v jednom, biolog, hudebník, genetik, odborník na vojenství a terorismus, historik, antropolog, anarchokapitalista, filozof ... Úroveň a atraktivita rozhovorů pro čtenáře je různá, jednak podle osobnosti zpovídaného, za druhé pak podle míry zapojení tazatele a jím kladených otázek. Dojem mi trochu kazily drobné exhibice autora při kladení otázek - jeho snaha ukázat, že i on je, navzdory svému mládí, vzdělaný a sečtělý. Celkově však na mě kniha jako výsledek záměru a snahy autora zapůsobila dobře a rád si přečtu i její „ženský“ protějšek, pokud jej autor skutečně zpracuje a vydá.
O většině osob, se kterými byly rozhovory vedeny, jsem už slyšel. S některými jsem už i četl nebo viděl rozhovor (Sedláček, Vácha, Janeček), s některými jsem jich četl/viděl spoustu (Šídlo, Šlerka). Formát rozhovoru mám rád, protože se zpravidla ve zjednodušené verzi dozvím něco o věcech, o kterých moc nevím. Obzvlášť zajímavé mi přišly rozhovory s biology, s touhle oblastí si nerozumím už od gymnázia, ale to ani v nejmenším neznamená, že by mě nezajímala.
Oceňuji obsahový rozptyl rozhovorů, věnovaly se velké spoustě témat, a to témat navýsost aktuálních. Neodpustím si poznámku k rozhovoru s Urzou o ankapu, asi bych nenašel moc věcí, se kterými bych se dokázal s touto vizí radikální společenské změny ztotožnit, ale Urzův přístup "neberu žádný argument od nikoho, kdo nestrávil stovky až tisíce hodin studováním ankapu" úplně neberu. V rozhovoru mě nedokázal přesvědčit, že by něco takového mohlo fungovat, uvažuji o přečtení jeho knihy, čistě ze studijních důvodů, a uvidím, jestli to dokáže v ní.
Velice by mě zajímalo, jestli a jak by se změnil pohled některých zpovídaných osob na řešená témata v důsledku covidu. To jen jako námět pro doplnění případného druhého vydání. U některých rozhovorů mě mrzelo, že se najednou stočily jiným směrem, ale z logiky věci tomu tak u rozhovorů, kterých se neúčastním, je, takže to určitě jako zápor knihy neberu.
Inspirativní rozhovory s 20 inspirativními českými muži. Velice zajímavý výběr osobností. Adam Folta klade otázky z pozice nezkušeného mladíka, ale vede rozhovory velice zajímavě, někdy i konfrontuje jednu osobnost s názory některé z ostatních. Jeden z dobrých počinů k výročí 30 let svobody - stojí za to podívat se na svět kolem nás i z jiných úhlů pohledu a nechat se inspirovat. Těšila jsem se na osobnosti, které sleduju dlouhodobě (Marek Orko Vácha, Tomáš Sedláček), ale příjemně mě překvapili i někteří, s kterými jsem dosud moc neměla tu čest (Václav Marek, Michael Žantovský, Urza).
Za všechny ukázka z rozhovoru s Michaelem Žantovským:
Jakou má podle vás Česká republika v současném světě prestiž?
Upřímně, pověst současné České republiky se zdaleka neblíží zvuku, jaký měla v devadesátých letech. Není to z důvodu, že by nám chtěl někdo škodit, ale spíš naší vlastní vinou. Nepůsobíme totiž jako země, která by se výrazným způsobem podílela na utváření mezinárodního prostředí, která by vlastním přínosem významně přispívala k sociální harmonii, kulturnímu obohacení, myšlenkovým inovacím a spoustě dalších věcí. Podle mého názoru lze náš vývoj nejlépe poznat, podíváme-li se, jaká hysterie nastane, když – a já jí to strašně přeju – dvaadvacetiletá lyžařka jednou vyhraje na olympijských hrách v obřím slalomu a podruhé v paralelním slalomu na snowboardu. Najednou má celý národ pocit, že jsme jako kolektiv něco dokázali. V první řadě to dokázala ona jako jednotlivec, a dokonce v daném případě bez velké pomoci sportovních orgánů. Zadruhé jde o hezký sportovní úspěch a zaslouží si kytku a blahopřání a všechno, ale není to – při vší úctě – věc, kterou se Česká republika trvale zapíše do dějin.
Důležitost, kterou podobným záležitostem přikládáme, je v nepřímé úměře k tomu, jak jsme poztráceli schopnost tahu na branku v jiných oblastech. Kdy jsme ji, částečně díky Havlovi, ale nejen díky němu, skutečně měli, a proto se o nás psalo a mluvilo s respektem. Ale když nic nevymyslíte, nic neuděláte, nic do mezinárodního prostoru nepřidáte, tak jste jen jedna ze sto třiadevadesáti členských zemí Organizace spojených národů. Proč by nás měli brát nějak zvlášť v úvahu?
Výběr rozhovorů s mužskými osobnostmi českého života z různých oblastí poznávání zákonitostí světového vývoje. Kniha nutí čtenáře ke srovnávání jejich názorů s vlastními zkušenostmi. Už se těším na oznámený výběr rozhovorů s ženskými osobnostmi, které možná přinesou nové pohledy na svět a jeho zákonitosti.
Líbí se mi, že každý rozhovor je o něčem jiném. Člověk se u čtení musí zamyslet, nejsou to jen prázdné plky o ničem, což bývá v místních luzích a hájích poměrně časté. Nejlepší rozhovory byly s těmi méně známými. Doporučuji. Rozhovory se dají číst na přeskáčku.
Myslim, ze kvalitni soubor rozhovoru, ktery vas pohled na svet sdozajista obohati. Vetsina povidani je nadprumernych a ctivych. Z autora knihy cisi mladost a nevyzralost ackoliv o jeho inteligenci a prehledu neni treba pochybovat. Urcite bych doporucil dalsim ctenarum a dobre, ze podobna dila vznikaji. Knih, kde najdeme az desitky myslenek a temat k zamysleni, moc neni.
Kniha se těžko hodnotí, jelikož obsahuje rozhovory s různými osobnostmi. Nečetla jsem ji ani celou, vybrala jsem si, co mě zajímalo.
Rozhovory na hraně zítřka
Tak strašně náročné čtení. Prokousávala jsem se touto knihou velice dlouho, protože je plná velkých myšlenek. Pokud chce člověk věnovat plnou pozornost čtenému, nutně se nevyhne diskuzím s blízkými a vlastním dlouhým úvahám o zmiňovaných tématech. Jsem obohacena spoustou nových informací. Skvělé.
"Naše generace a generace našich otců dělaly z makroekonomického hlediska následující: prodávaly stabilitu, aby si koupily růst. Tedy zadlužovaly svou zemi, aby ekonomika mohla prudce nahoru."
"Je smyslem života opravdu jen co nejkomfortnější čekání na smrt?"
"Děs, který si každoročně odvážím z Auschwitz, není ten, že chybělo málo a mohl jsem být jednou z obětí, ale určité vědomí, že chybělo málo a mohl jsem být jeden z vykonavatelů."
"Spíš než jedinců, kteří zákony porušují, se tu a tam musíme bát těch, kteří zákony pečlivě a slepě dodržují."
"Tak zní má výtka k moderní eugenice, že jsme si naprosto nejistí, na co vlastně máme člověka šlechtit."
"Říká se, že právo je svěrací kazajka, která se snaží spoutat šílence uvnitř člověka, ale etika se snaží změnit jeho smýšlení."
"Základní otázka lékařské etiky zní, zda smíme to, co můžeme. Zda to, co umíme udělat technicky, smíme udělat i morálně."
"Člověk je sjednocením racionální mysli a emocí."
"Pro budoucnost lidstva je zásadní sjednocení znalostí a schopností jednotlivců."
"V okamžiku, kdy stoupne bohatství ve společnosti, velmi poklesne fekundita, tedy počty dětí, které se ve společnosti rodí."
"Politici musí vědět, že jsou viděni a slyšeni, jinak vlčí."
"Politika je denním chlebem všech, kteří zde žijeme, její výsledky používáme cestou do práce, určuje míru naší svobody, možnosti uplatnění, má přímou souvislost s naší spokojeností a nespokojeností, a my ji přesto štítivě odhazujeme a označujeme za špinavou, čímž logicky přitahuje jedince ochotné se ušpinit."
"Strach je nejlepší kuchař stádnosti."
"Fide, sed cui fidas, vide - věř, ale hleď, komu věříš."
"I pokud by se povedla nějaká genová manipulace, aby se člověk stal nesmrtelným, po čem by pak nejvíc toužil? No po té smrti, protože by ji neměl."
"Máme dojem, že v manželství by mělo být něco jako zakonzervované zamilování."
"Pokud nás k někomu váže cit, dotyčný má nebo reprezentuje něco, co my sami nemáme. Pakliže to my sami získáme, vazba ochabne."
"Politiků je všude dost, ale státníků, opravdových vůdců v tom nejlepším smyslu slova, kteří by společnosti nabízeli směr k vzdálenějšímu rozumnému cíli a autoritou své osobnosti by byli schopni ji přesvědčit k následnování, je ve světě pomálu, pokud vůbec nevymřeli. Chybí pochopitelně i velké morální vzory. Chtě nechtě musíme připustit, že bez velkých osobností zůstávají dějiny malé."
"Nejsme schopni prožívat štěstí nebo spokojenost, jelikož odkládáme štěstí na dobu budoucí."
"Lidské psychice nedělá úplně dobře, když vyděláváte hodně peněz. Mnohem lépe jí ale dělá vědomí, že vyděláváte víc, než váš soused."
"Vytváříme si identitu pomocí věcí, které máme. Kupujeme si značku a s ní spojený kontext."
"Požadavek politických zkušeností není až tolik důležitý, osobně bych u politiků uvítal jiné přednosti - důslednost, odvahu bránit své přesvědčení, i když je to politicky zrovna nevýhodné."
"Svoboda slova bez diskuse je tak trochu jako onanie. Možná příjemná, ale neplodná."
"Lidem lze nakázat lecco. Můžeme je násilím donutit budovat lepší zítřky v komunismu, tvořit rasovou čistotu v nacismu, chodit k volbám v demokracii, uctívat panovníka v monarchii. Nelze jim však proti jejich vůli vnutit svobodu."