Rozhovory s dědečkem
Klára Kudlová
O iluzi, že se u Lukavských v kuchyni mluví jinak než u nich doma, připraví Klára čtenáře hned na první stránce. Nejspíš záměrně, aby zdůraznila, že i ona má „normálního“, byť velmi slavného dědečka. Kdo si chce vychutnat krásu českého jazyka v Mistrově interpretaci, musí si ke knížce přikoupit vstupenku do divadla...... celý text
Přidat komentář
Nádherná knížka přibližující osobnost pana profesora Lukavského. Každá kapitola, každé probírané téma je nejenom zajímavé, ale stejně tak nesmírně hodnotné autenticitou jeho vyprávění a schopností zasadit je vždy do konkrétního dějinného rámce. Ať již hovoří o svém raném dětství nebo studiích na gymnáziu anebo později o době druhé světové války či dalších etapách svého života a vývoje této země, pokaždé umí vystihnout to podstatné, to, co čtenáři přibližuje, charakterizuje tu dobu. Umí popsat hrůzy, jichž byl očitým svědkem tak, že člověka mrazí a naopak zase pohladit slovem a ocenit druhé. To je první důvod, proč stojí za to si tuto knihu přečíst. Zadruhé, jestli někdo umí prostým a přitom naprosto jasným a srozumitelným způsobem vysvětlit a popsat laikovi podstatu herecké práce, je to právě pan profesor Lukavský. A třetím důvodem, proč si knihu určitě přečíst, je hluboce lidský rozměr jeho vyprávění zrcadlící jeho životní postoje. O všech věcech, o nichž se svou nadanou vnučkou rozmlouvá, hovoří s vyrovnaností, skromností a velikým pochopením, nebo naopak nesmlouvavým nesouhlasem slušného, charakterního, vzdělaného člověka a křesťana. Svým způsobem, velice očistná kniha.
Milé vzpomínky na muže, který si přál být knězem a poté učitelem českého jazyka, aby se nakonec stal vynikajícím hercem, a který v sobě obě předchozí profese jaksi nesl celým životem.
Žijeme v době, kdy vysněnou rolí snad každého člena kteréhokoliv českého činoherního souboru je dostat roli v některé televizní reklamě, a je jedno, zda jde o propagaci dodavatele elektrického proudu, bankovních služeb nebo prostředku na potenci - mnozí proklamují, že jen s pomocí těchto zdrojů se pak dá "vydržet i ten Šejkspír" (pokud se vůbec o nějakém Shakespearovi kdy dozvěděli ..).
Bylo proto pro mne zážitkem přečíst si vzpomínky pana HERCE, člověka široce vzdělaného, kultivovaného, citlivého. Mnohé jeho názory mě udivovaly, některé pobavily, s mnohými se nemohu nijak ztotožnit, ale za čtení to rozhodně stálo. Brala jsem to zejména jako dokument o době, která byla tak proměnlivá, mnohotvárná, pokrytecká a současně "jasná", že pořád nutila - a zejména tak exponované osobnosti, jako byli herci - lavírovat, hledat nejen výraz svých divadelních, ale i občanských rolí. Ne každému se to povedlo se ctí.
Doporučuji k přečtení.