Rozhovory s Voskovcem
Michal Schonberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124833/bmid_rozhovory-s-voskovcem-S7M-124833.JPG
4
11
11
Pozoruhodný text vznikl v roce 1973. M. Schonberg, tehdy posluchač torontské univerzity, měl díky svému fakultnímu lektorovi J. Škvoreckému ojedinělou příležitost pobývat s Jiřím Voskovcem, který „študentovi“ vyprávěl nejen o divadle, filmu a umění hereckém, ale o celém svém životě.
Přidat komentář
Dělám to na DK prvně, že připojuji ještě jeden komentář. Po přečtení Faustových skleněných hodin, cože je kniha zachycující začátky Voskovce a Wericha, tedy období let 1922-29 jsem objevil v edičním komentáři pořadatelů jednu perlu, kterou jsem zřejmě v této knize přehlédl.
Jiří Voskovec tam vypráví o všem co se dělo v kulturní oblasti v Praze, a to po jeho návratu ze studií ve Francii.
Cituji: " Jan systematický nikdy nebyl, byl pracovitý, energický a když ho to začalo i bavit, byl výkonný. Leč organizaci práce jsem mě vždy na starosti já. První aktivitou Jana na veřejnosti byla spolupráce s časopisem Český filmový svět. S nabídkou na jeho redaktorské místo přišla paní Zdena Smolová, známá mezi bohémy jako Zet Molas. Možná měla s mladičkým studentem zcela jiné než literární úmysly, to se mi nesvěřil. Jeho úkolem bylo převyprávět děje zhlédnutých filmů, dostal novinářskou legitimaci a viděl každý týden asi 20 filmů. To ho moc nebavilo. Byl nejvíce potěšen tehdy, když se mu podařilo do textu propašovat nějakou ptákovinu. Třeba - Šťastný konec vyžádá si smrti Irenina chotě, jenž zabit spadlým lustrem dělá místo jejímu bratránci (Film Kletba starého zámku-recenze z prosince roku 1924). Redakce časopisu neměla pro tyto experimenty pochopení a Jan po dvou číslech dostal padáka. Nahradil jej Vítězslav Nezval."
Když čtu občas recenze současných uváděných filmů, schází mi u nich šarm Jana Wericha.
Maturoval jsem v roce 1967 a i z češtiny, a se spolužáky jsme měli dojem, že by tam mělo být něco více z literatury a i z divadelních her. O tvorbě V+W tam bylo pramálo, JV byl emigrantem a JW byl na indexu a jeho divadlo bylo zavřeno. Jsem rád, že jsem se mohl z této knihy více dozvědět více o obou hercích a zároveň autorech.
Michal Schonberg umí ! Jako student torontské univerzity si vybral originální téma své dizertační práce - člověka, jednoho ze dvou nosných sloupů Osvobozeného divadla - Jiřího Voskovce. Ten to neměl po r.1945 v životě vůbec lehké. Brzy si uvědomil, po svém příletu do Prahy, že doba je jiná. Využil možnosti pracovat, jako zástupce ČSR v organizaci UNESCO v Paříži a odtud emigroval do USA. A i tam narazil ! Anonymní udavači z řad české emigrace jej obvinili jako komunistu ! A tak pan Jiří seděl více než 1 rok v base na Long Islandu. Teprve zásluhou Ferdinanda Peroutky byl propuštěn. Oženil se s krásnou ženou, došlo k adopci 2 holčiček, avšak manželka umřela na rakovinu. A pan Jiří se snaží uplatnit v USA jako filmový herec. Jeden film byl úžasný - 12 rozhněvaných mužů. Pak již mu nabízeli nedůstojné (pro něj) role ve westernech. Musel živit rodinu. Díky Richardu Burtonovi hrál v inscenaci Hamleta v NY, v roli Prvního herce. Krátce po smrti Jana Wericha se odebírá do nebe i on.
Autor za pomoci svého guru Josefa Škvoreckého napsal dobrou práci. Je dobré, že máme možnost se s ní seznámit v knižním vydání i u nás.
Štítky knihy
životopisy, biografie rozhovory Francie divadelní hry USA (Spojené státy americké) Osvobozené divadlo Jiří VoskovecAutorovy další knížky
| 1992 |  Osvobozené |
| 1995 | Rozhovory s Voskovcem |
| 2001 | Jiří Voskovec a Jan Werich: v divadle, ve filmu, v soukromí |
| 2006 | Projdi tou branou! |
| 2005 |  Škvorecký 80 |
U nás neprávem zapomenutá osobnost z dua V+W.