Hlídka na konci vesmíru
J.S. Dewes
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485090/bmid_hlidka-na-konci-vesmiru-CN1-485090.jpg
4
201
201
Provinilce ve svých řadách posílá Legie střežit Rozhraní – okraj vesmíru – před nepřítelem, který už dvakrát téměř vyhladil lidstvo. Vojáci z Hlídky mají na kontě nejrůznější přečiny, od úplně banálních až po únos či vzpouru. Teď ovšem Rozhraní začalo kolabovat a požírá všechno, co mu stojí v cestě. Zarazit to mohou právě jen hlídkaři. Adequin Rakeová velí hvězdnému korábu jménem Argus. Nedostává se jí výbavy, vysílačky tu fungují mizerně, nemá k dispozici nic kromě vojáků, které nikde jinde nechtěli. A jejím esem v rukávu má být Cavalon Mercer – génius a kretén, následník trůnu vyhnaný do exilu za to, že vyhodil do povětří genetickou továrnu svého děda. Prý k tomu měl „své důvody“. Adequin ovšem ví, že právě oni jsou poslední nadějí lidstva.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
The Last Watch, 2021
více info...
Přidat komentář
Zábavné, svižné, trošku navní a hrdinské sci-fi. Některé zvraty jsem nečekal, ale poslední čtvrtinu už jsem prokouknul, což mi vůbec nevadilo a jdu shánět druhý díl.
Čtení Hlídky na konci vesmíru, bylo pro mně jako být na malé loďce kolem které každou chvíli projede jachta a pořádně ji rozhoupá, chvilku šla loďka nahoru a strašně mně to bavilo a pak najednou můj zájem opadl a loď šla dolů, asi proto jsem tuto knihu četl na několikrát a pořád nevím jestli mně vlastně bavila nebo ne.
Taky mně dost znepokojuje přemýšlet o konci Vesmíru, vždycky jsem byl fascinovaný že Vesmír nemá konec a pokud nějaký má, tak co je za ním, v poslední době věřím v existenci mnoha dalších paralelních Vesmírů, ale to není o nic méně znepokojující, chápu že většina teoretických fyziků musí být zároveň geniální i šílená.
Skvělá, skvělá a ještě jednou skvělá... To je série Rozhraní od J. S. Dewesové.
Po dlouhé řadě thrillerů a detektivek mé srdce milovníka dobré sci-fi vyprahlé touhou po pořádné "scifárně" sáhlo po Hlídce a hned poté i po Flotile.
A jsem ztracena...
Chci víc! Rakeová a její parta mě dostala. Toužím vědět, jak to bude dál, jestli se jim povede vše, co se podle konce druhého dílu ještě má stát...
Výborná science-fiction. Velice doporučuji!
Je to dobrá kniha, u čtení jsem se bavila. Zásadní problém, který s knihou mám, je délka. V druhé polovině mi už upřímně docházel dech.
Příběh stojí hlavně na postavách, které jsou za mě skvěle vykreslené a uvěřitelné. Nejvíc jsem si zamilovala Rakeovou, ta sakra věděla co dělá, zajímala by mě i její minulost, a Griffitha. A samozřejmě i Cavalona, Mesu nebo Jackina.
Technické a fyzikální prvky šly často mimo mě a upřímně se autorka ani nezdržovala nějakým vysvětlováním, jak co funguje a proč. Prostě to tak je.
Akční scény byly fajn, ale příběh celkově byl takový vlastně monotónní.
Parádní sci-fi.
Nápad s Rozhraním a jeho (ne)stabilitou mě moc bavil.
Člověk má vždy tendence fandit odpadlíkům, a tady jich byla plná vesmírná loď.
Těšily mě vtipné hlášky, akce, nápady. Občas byl ale děj rozvláčný a ztrácel dech.
Líbilo se mi, že je hlavní hrdinkou žena, Adequin, i když Cavalon jí zdatně sekunduje. Mít tak rozhodnost Adequin a znalosti a vtip Cavalona :-)
Teším se na další díl.
Do prázdna, to byla jízda...
Příjemné, velmi příjemné překvapení.
Hlídka na konci vesmíru je parádní sci-fi román, resp. prvotina, americké autorky.
Vstupujeme do světa tisíce let po vyhlazovací,staletí trvající, válce lidí a viatorů. A jak jinak. I přes technologickou převahu viatorů, jejich mutagen sterilizující lidstvo, se povedlo lidem vyhrát.
Ale za jakou cenu? Miliardy mrtvých.
Ale to asi jediné klišé celé knihy.
Seznamujeme se s Cavalonem Mercerem,který byl za trest poslán na hlídkovou hvězdnou loď Argus pod vedením kapitánky Adequin Rakeové. Argus visí na konci známého vesmíru, na Rozhraní, a střeží tuto hranici před návratem viatorů. Jenže......
Jenže nic není jak vypadá. Sledujeme nečekané chování Rozhraní. Sledujeme slepou víru v rozkazy Legie, které ale nepřichází. Sledujeme znovusetkání s vyhlazenými viatory. Sledujeme...
Kniha je velmi dobře čtivá. Děj má spád. Je napínavý. Nemá nouzi o překvapení a zajímavé zvraty. Nečekaný vývoj děje, ale i nahození linky pro druhy díl. Autorka používá netradiční jména, vojenské hodnosti, ale dají se bohudík lehce vstřebat. Ani žádných výrazných chyb jsem si nevšiml. Co cením, tak že autorka nás postupně do svého světa uvádí a jeho vznik nám postupně dokresluje.
Kniha si určitě zaslouží pozornost nejen sci-fi fanoušků, ale i milovníků hezkých příběhů.
Příběh mě vtáhl od začátku a nepustil mě až do samotného konce. Sice by mi nevadilo více akce s nepřáteli, a obešla bych se bez romantické linky, která mi tam přišla spíše navíc, ale i tak mě to zcela pohltilo a já chtěla číst dál a dál.
Fyzika a podobné věci mi na škole nešli a už vůbec neznám zákony vesmíru, takže jsem občas v odborných věcech tápala, ale vždy tam byla postava, která to shrnula do srozumitelných vět. Těchto chvil, kdy jsem potřebovala vysvětlení jinými slovy, bylo naštěstí málo a většině jsem rozuměla.
Kromě příběhu mě bavila i celá vesmírná parta, se kterou čtenář prožívá tento příběh. Roli onoho drsného hrdiny, který zvládne všechno, tu zastává žena, Adequin. Právě její romantická linka mě až tolik nebavila, ale překvapil mě příjemně její konec - očekávala jsem trochu jiný vývoj celé linky.
Co mě, ale rozhodně bavilo, byly interakce Adequin s Cavalonem, jehož jsem si zamilovala a který je její pravý opak. Zatímco ona je voják až do morku kostí, on je ten, který bojuje se svým strachem a sám se sebou v nebezpečných situacích, neboť on boj nikdy nepoznal. Milovala jsem jeho humor, který přinesl do příběhu a drzost, kvůli které měl nejeden problém.
Tohle byla láska od první stránky a dlouho mě tolik postava v knize nezaujala, jako on.
Ale ani zbytek skupiny nebyl špatný a jsem zvědavá, jaký je čeká osud v dalších dílech. Takový Jackin má kolem sebe pár otazníků a během příběhu si mě také dokázal získat.
Příběh mě v jistých momentech překvapil svým nečekaným vývojem a stále má ještě, co nabídnout. Pár otázek nebylo zodpovězeno a já se těším na další díl. Až se vrátím zpátky k vesmírnému dobrodružství a hlavně ke Cavalonovi. Ano, mělo to pár drobností, které bych vytkla, ale nic co by mi zkazilo zážitek z celé knihy. Hlídka se mi trefila přímo do mého vkusu a já si to zamilovala
Pěkně akčně napsaný sci-fi příběh, se sarkastickými a vtipnými dialogy. Jsem ráda, že hlavní hrdinka na konci KONEČNĚ prokoukla a zdravě se naštvala tak, že už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
Sem tam trošku méně zábavné místo, ale když se to rozběhlo,byla to jízda. Zvlášť závěr byl hodně akční a napínavý.
Moc se mi líbily postavy Cavalona a Adequin. Ostatní byli také fajn.
No a závěr, tak ten mě překvapil. Další díl by mohl být také zajímavý. Třeba se k němu v záplavě nepřečtených knih někdy dostanu.
Hrozná slátanina. Zpočátku to vypadalo nadějně, námět nadějný, ale pak se to nějak podělalo. V prvé řadě mě prudí že tam autorka používá pseudolatinské hodnosti, což vám vnáší do hlavy zmatek. Proč tam proboha nemohla nechat klasické seržant, poručík, kapitán, major, plukovník atp.? Proč vymýšlela nějaké excubitory a podobné ptákoviny? Dialogové interakce mezi postavami vyznívají velmi dětinsky, no to jsou dialogy že by jeden kvílel... Dále klasický nedostatek - příliš mnoho postav v příběhu. Je mi záhadou, jak tohle může mít %.
Příjemné čtení ve kterém nejsou přehnané akční scény s dobrou a zajímavou charakteristikou hlavních postav. Doufám, že pokračování bude stejně zajímavé.
vtipná a akční jízda, kdy parta vyděděnců zdrhá před kupícími se maléry, daleko ve vesmíru, ve vzdálené budoucnosti. ačkoli bichle, uteče jako by nic.
Úplně se divím, že mě to bavilo. Četla jsem totiž díky aktuální čtenářské výzvě. Vesmír, scifi, budoucnost - to všechno obvykle není můj šálek kávy.
Nicméně tady jsou tyto ingredience tak poskládané, že jsem si vůbec neuvědomila, co čtu. Tedy věděla jsem, že čtu nesmírně zajímavý příběh.
Hned na začátku nás autorka hodí do děje, odpadá zdlouhavé vysvětlování zákonitostí vesmírného světa. Naopak udržuje napětí tím, že čtenář přemýšlí o souvislostech. Postavy jsou sympatické, dokáži si představit, že bych se s Rakeovou, Cavalonem, Jackinem, Puckem, Griffithem,...moc ráda setkala.
Součástí tohoto žánru je věda. Netuším, jestli vědecké popisy dávají smysl. Tyto pasáže byly ty, které jsem rychleji prolétávala.
Příběh je pouze první díl, nicméně je plnohodnotně ukončen.
Přiznám se, že nebýt aktuální Čtenářské výzvy na @databazeknih, témata vesmíru moc nevyhledávám. A musím říct, že tohle mě bavilo!
Na okraji vesmíru se nachází Rozhraní, které je potřeba chránit před nepřáteli. Hlídky tvoří většinou legionářští vyvrhelové, kteří byli na okraj vesmíru vysláni za trest.
Jedním takovým je i Cavalon, vyděděný následník trůnu a velice chytrý chlapík. Kosmická technika začíná kolabovat a je potřeba urychleně jednat. Vesmírná loď Argus, které velí zkušená bojovnice Adequin, je v nebezpečí a s hrstkou těch nejodvážnějších musí čelit vesmírným silám i protivníkům. Povede se jim zachránit sebe i vesmírnou rovnováhu?
Moc jsem si užila kosmický prostor i prostředí vesmírných lodí, líbily se mi nápady a terminologie vynálezů a děj byl napínavý. Vyprávění je pestré a mimozemské technologie parádně rozehrávají fantazii, při čtení jsem si vše živě představovala a skvěle jsem si to užila.
Téma vesmíru mě tak nadchlo, že rozhodně brzy vyhledám další podobnou knihu. Navíc tento díl je první ze série Rozhraní. Pro vesmírné nadšence mohu vřele doporučit!
Napriek všetkým nelogickostiam, som si čítanie užila. Po všetkých tých vymletých ezokravinách je space opera ako mrazivé pohladenie. 3,5*
Vojenská hliadka na konci vesmíru je za trest, vstupná buzerácia a umývanie kefkou palubu lode sú prežitky spred pol tisícročia, ale nech. Bonusom sú genetické štepy, implantáty, ktorými sa väzni ovládajú.
Akurát, že keď má náš hlavný hrdina ešte aj tie svoje, šľachtické, môže to skončiť kadejako. Napríklad odhodí dvere prechodovej komory. Alebo začne umierať od bolesti pri prepojení. Ale to fakt len ako príklad. Také podobné megavylepšenie má aj najvyššia veliteľka a ešte jeden z jej kolegov. Však čo neopajcnúť mimozemskú technológiu, ked sa dá.
Stanica slúži teda ako posledná bašta pred mimozemšťanmi, ktorí takmer vyhubili ľudstvo, no nebezpečenstvo prichádza zo samotného vesmíru. Resp. z jeho okraja. Vesmír autorka opisuje ako niečo konečné. Je tam nejaký predel, hranica, ktorá sa začína zmršťovať. Koniec vesmíru opisuje najprv akosi plocho, až neskôr dostáva 3D podobu, verím, že ju v pokračovaní časom aj vylepší, ak sa zapojí štvrtý rozmer - čas. Zatiaľ sa prejavuje len časovými anomáliami. Ale hlavne to všetko postupuje megarýchlo a únik je takmer nemožný. Teraz prichádzajú na rad vymakaní jedinci a zo stoviek obyvateľov sa stihne zachrániť kto? No práve tí, čo vedia uniknúť na poslednú chvíľu/ovládať motory/loď/warp pohon/mimozemský jazyk/ich prístroje/vedia opraviť čokoľvek z ničoho/zabiť mutantov len nožom a z ventilačnej šachty vyskočit ako na pružinke/zostrojiť hviezdu alebo byť len na správnom mieste. Síce sú tu dospelé postavy, no občas sa správajú ako pubertiaci v podmienke.
Mne sa to napriek všetkému páči.
Veď je tam aj romantická linka, výstupy do vesmíru, zabránenie xenocíde a následný pocit viny proste totálna dráma. Juch!
Hrdinovia bojujú za zachránu ľudsta tým, že sa postavia: A) proti zlému imperátorovi, lebo chce okrem iného vyrobiť mrte klonov a nahradiť tak vojakov a získať ešte väčši vplyv;
B) ešte horšiemu štvorokému mimozemšťanovi, lebo jeho druh sa snažil vyhubiť ľudskú rasu pri každej príležitosti;
alebo za C) proti vesmíru, ktorý sa rozhodne scvrkávať práve teraz
Cé je správne a myslím, že ostatné sa vyvynie postupne (nepriateľ môjho nepriateľa atď.) Idem na pokračovanie!
Zajímavá kniha. Občas jsem převracela oči (pouze v duchu, jinak bych neviděla na knížku) ale jinak jsem spokojená. Uvidíme jak si povede druhý díl.
Velmi zajímavé sci-fi. Začátek trochu pomalejší a neškodilo by lépe vysvětlit svět ve kterém se hrdinové pohybují. Ale jakmile jsem se v prostředí zorientoval, tak jsem se královsky bavil. Ideální kniha na prázdninové počteníčko. Do prázdna! Jdu na druhý díl.
Hlídka na konci vesmíru
„Hlídáš, Hlídko, Rozhraní,
bděle lidstvo ubráníš.
Nespi, Hlídko,
v temnotě,
viatoři najdou tě.“
Když jsem viděl, že kniha má 500 stran a na zadní straně jsem si přečetl, že je to strhující a svižná jízda – ihned jsem zapochyboval. Tyto dvě věci společně vždycky nevěstí nic dobrého. A nebyl jsem tak daleko od pravdy. První díl v sérii „Rozhraní“ mě zas tak moc o své „svižnosti“ nepřesvědčil. Námět je v pohodě. Je to temný, zajímavý a tajuplný. Jenže pak se objevují ty závady na svižnosti. Už jen samotná doba tisíce let od posledního setkání s mimozemšťany, dvě stě let stará kosmická loď a neustálé opakování situací příběh hodně zpomalovalo.
Citát: Možná jsem jedinej certifikovanej astromechanik, co může říct, že nikdy nebyl ve vesmíru.
Je s podivem, že za tisíc let se lidé o mimozemšťanech zas tak nic moc nedozvěděli???? Jak může vesmírem lítat stará vyřazená kosmická loď, kterou lidé vyrobili před dvěma stovkami let???? A teď k tý svižnosti. Podám vám ukázku. Je nějaká situace, dva lidé ji řeší, plánují, předělávají, pak dojde k jakému si střetu . . . pohoda. Jenže pak přijde třetí osoba, a ty dvě jí tu situaci začnou celou od začátku vyprávět. Čtenář to tak musí číst znovu. Pak přijde čtvrtá osoba . . . mám psát dále???? Jo, svižnost! Taky mi vadila věc o „mumlání pod vousy“. Tento efekt byl v knize několikrát použit. Čtenář se nedozví, co si dotyčná osoba mumlala pod vousy.
Malá ochutnávka:
. . . jenže teď už Cavalona štípla pošesté a byla si celkem jistá, že ho to začíná štvát. Takže se stáhla a pokusila se vymyslet jiný způsob, jak duplikáty zastavit. Jackin nevrhl, že by je mohli vždy vyvést ze dveří a nasměrovat přes okraj lávky. Ale ať byli dvojníci skuteční, nebo ne, ta představa byla trochu moc znepokojující, než aby nad tím Adequin vážně uvažovala.
Ale, abych tu jen nebrečel. Ten koncept příběhu je perfektní. Je to napínavé, z půlky svižné, dobrodružné. Tak že i když mi trvalo trochu déle, než jsem to přečetl, nebyl tam moc prostor k nudě. Zajímavostí jsou i „zavlnění“, při kterých se na lodi vyskytují dvojníci z jiného času – minulost vs budoucnost. Jenže tento jev není náležitě využit a tak je spíš jen doplňkem, který moc nefunguje a plete čtenáře. Paní spisovatelka sice napsala sci-fi román o tisíce stranách (druhá kniha má taky cca 500 stran), ale příběh nemá to správné hororové napětí a vlastně mi tu scházel i humor. A není tu vlastně není žádná podstatná postava, která by se mi zalíbila. Snad krom Rakeové, ale u ní si nejsem jist, co si o ní myslet.
Tři a půl Hetešáka – 70%
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )
Citát: Uvidíme, co se stane – to je úžasná strategie.