• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Flotila zatracených - J.S. Dewes

J. S. Dewes pokračuje ve své svižné akční dobrodružné sci-fi sérii Rozhraní s dalším dílem, Flotilou zatracených. A ti, kteří přežili Hlídku na konci vesmíru, n... detail knihy

Nové komentáře u knih J.S. Dewes

Flotila zatracených

„Asi jsem čekala od druhého dílu něco jiného. Kniha je stejně jako první díl roztahaná, příběh moc neutíká a autorka vše ráda opakuje. Příběh je napínavý, ale chtělo by to trochu zkrátit.“... celý text
— KaMcaS

---

Flotila zatracených

„„Hlídals, Hlídko, Rozhraní, dočkal ses jen zklamání. Na samotu není lék, chcípnem tady vespolek.“ Flotila zatracených je druhá kniha v příběhu Rozhraní. Chvilkama se táhne příběh stylem knihy první. Rozvláčné, moc popisování a hodně opakování. Teprve někde v půlce těch pět seti stran se přesuneme jinam. A vlastně celý ten příběh Cavalona v hlavní roli je povedený a napínavý. Zajímavé jsou také vštěpy, jakási součást lidského těla, která brání poškození. Je to trochu složitější, ale také dobrá myšlenka. Malá ochutnávka: Ford si dlouze povzdechl. „Zkusila jste nakázat vštěpům, aby to vyléčily,“ Adequin se útrpně zamračila. Už jen pouhé pomyšlení na to, že by vštěpy požádala, aby se pohnuly, jí do paží a ramenou vystřelilo prudkou bolest. „Jo zkusila. Ani se k tomu nepřiblíží. Jako by moje předloktí byla něco na způsob zakázaného území. Jako by to už vůbec nebyla živá část těla.“ Ovšem jistá skepce ve mně stále hlodala. Proč je to všechno popisované oklikou. Kdyby šla paní spisovatelka trochu přímo, mohla napsat jednu knihu o pětseti stranách místo dvou a dílo mohlo být i svižnější. Takto jsem jen četl a čekal na poslední stránku, i když jsem o zajímavém konci pochyboval. Tento příběh o Rozhraní není sice špatný, ale pomalý. Myšlenka dobrá, jen jít na to příměji by bylo lepší. Tak že zůstávám u hodnocení jak u první knihy 70% ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Hlavní navigační důstojník flotily je tak trochu k ničemu, když nemáte žádnou flotilu.“... celý text
— Terva

---

Hlídka na konci vesmíru

„„Hlídáš, Hlídko, Rozhraní, bděle lidstvo ubráníš. Nespi, Hlídko, v temnotě, viatoři najdou tě.“ Když jsem viděl, že kniha má 500 stran a na zadní straně jsem si přečetl, že je to strhující a svižná jízda – ihned jsem zapochyboval. Tyto dvě věci společně vždycky nevěstí nic dobrého. A nebyl jsem tak daleko od pravdy. První díl v sérii „Rozhraní“ mě zas tak moc o své „svižnosti“ nepřesvědčil. Námět je v pohodě. Je to temný, zajímavý a tajuplný. Jenže pak se objevují ty závady na svižnosti. Už jen samotná doba tisíce let od posledního setkání s mimozemšťany, dvě stě let stará kosmická loď a neustálé opakování situací příběh hodně zpomalovalo. Citát: Možná jsem jedinej certifikovanej astromechanik, co může říct, že nikdy nebyl ve vesmíru. Je s podivem, že za tisíc let se lidé o mimozemšťanech zas tak nic moc nedozvěděli???? Jak může vesmírem lítat stará vyřazená kosmická loď, kterou lidé vyrobili před dvěma stovkami let???? A teď k tý svižnosti. Podám vám ukázku. Je nějaká situace, dva lidé ji řeší, plánují, předělávají, pak dojde k jakému si střetu . . . pohoda. Jenže pak přijde třetí osoba, a ty dvě jí tu situaci začnou celou od začátku vyprávět. Čtenář to tak musí číst znovu. Pak přijde čtvrtá osoba . . . mám psát dále???? Jo, svižnost! Taky mi vadila věc o „mumlání pod vousy“. Tento efekt byl v knize několikrát použit. Čtenář se nedozví, co si dotyčná osoba mumlala pod vousy. Malá ochutnávka: . . . jenže teď už Cavalona štípla pošesté a byla si celkem jistá, že ho to začíná štvát. Takže se stáhla a pokusila se vymyslet jiný způsob, jak duplikáty zastavit. Jackin nevrhl, že by je mohli vždy vyvést ze dveří a nasměrovat přes okraj lávky. Ale ať byli dvojníci skuteční, nebo ne, ta představa byla trochu moc znepokojující, než aby nad tím Adequin vážně uvažovala. Ale, abych tu jen nebrečel. Ten koncept příběhu je perfektní. Je to napínavé, z půlky svižné, dobrodružné. Tak že i když mi trvalo trochu déle, než jsem to přečetl, nebyl tam moc prostor k nudě. Zajímavostí jsou i „zavlnění“, při kterých se na lodi vyskytují dvojníci z jiného času – minulost vs budoucnost. Jenže tento jev není náležitě využit a tak je spíš jen doplňkem, který moc nefunguje a plete čtenáře. Paní spisovatelka sice napsala sci-fi román o tisíce stranách (druhá kniha má taky cca 500 stran), ale příběh nemá to správné hororové napětí a vlastně mi tu scházel i humor. A není tu vlastně není žádná podstatná postava, která by se mi zalíbila. Snad krom Rakeové, ale u ní si nejsem jist, co si o ní myslet. Tři a půl Hetešáka – 70% ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ ) Citát: Uvidíme, co se stane – to je úžasná strategie.“... celý text
— Terva

---

---

Hlídka na konci vesmíru

„Zábavné, svižné, trošku navní a hrdinské sci-fi. Některé zvraty jsem nečekal, ale poslední čtvrtinu už jsem prokouknul, což mi vůbec nevadilo a jdu shánět druhý díl.“... celý text
— tom2843

---

Hlídka na konci vesmíru

„Čtení Hlídky na konci vesmíru, bylo pro mně jako být na malé loďce kolem které každou chvíli projede jachta a pořádně ji rozhoupá, chvilku šla loďka nahoru a strašně mně to bavilo a pak najednou můj zájem opadl a loď šla dolů, asi proto jsem tuto knihu četl na několikrát a pořád nevím jestli mně vlastně bavila nebo ne. Taky mně dost znepokojuje přemýšlet o konci Vesmíru, vždycky jsem byl fascinovaný že Vesmír nemá konec a pokud nějaký má, tak co je za ním, v poslední době věřím v existenci mnoha dalších paralelních Vesmírů, ale to není o nic méně znepokojující, chápu že většina teoretických fyziků musí být zároveň geniální i šílená.“... celý text
— nero 13