Rozkoš mezi pohlavími

Můžeme sice spolu s autorem doslovu k českému vydání pochybovat, zda základní koncept knihy, takzvaný “jednopohlavní model”, je jednopohlavní a jestli je to model. To ale nic neubírá na skutečnosti, že Laqueur na základě bohatého historického materiálu přesvědčivě ukazuje, jak naivní je naše obvyklé přesvědčení o založení pohlavní diference na základně jakýchsi biologických fakt (například muž má penis, žena ne). Fakta se vždy prezentují v rámci určitého diskurzu a teprve na tomto použití záleží, zda pohlavní diferenci budou, nebo nebudou zakládat. Slovy autora: “Můj archimédovský bod však neleží v realitě transkulturního těla, nýbrž v prostoru mezi tímto transkulturním tělem a jeho reprezentacemi.” To znamená, že chápání pohlaví není něco samozřejmého, ale zároveň to není něco zcela libovolného.
Nakonec, už v první části nás Laqueur ujistí, že na otázku, jakým způsobem se vlastně těla určují a co přesně míníme sexuální diferencí, nenabízí žádnou odpověď. To by musel, dodávám už já, vykročit mimo pole biologie a obrátit pozornost ke zkoumání touhy, což by nás nutně dovedlo k něčemu hluboce spirituálnímu.