Rozkoš mezi pohlavími přehled
Thomas Laqueur
Klasická práce amerického antropologa Thomase W. Laqueura (* 1945) z Kalifornské univerzity v Berkeley má pro historii sexuality a genderu význam srovnatelný s Dějinami sexuality Michela Foucaulta. Původní název anglického vydání z roku 1990 – Making Sex – odkazuje slovní hříčkou k historicko-kulturnímu utváření samotné pohlavnosti, tedy domněle biologického fundamentu rozdílů mezi muži a ženami. Laqueur vytyčuje kategorie jednopohlavního a dvoupohlavního modelu: ve dvoupohlavním jsou mužské a ženské genitálie zásadně odlišnými orgány, v jednopohlavním je ženské pohlavní ústrojí jen dovnitř vtaženou a méně „teplou“, tedy energií nabitou variantou penisu a varlat. Laqueur přináší rozsáhlé analýzy antických, renesančních i poosvícenských autorů a autorek – ať z oboru filozofie, medicíny, politické agitace, esejistiky či poezie – a vyzývá nás k novému promyšlení všeho, co jsme v oblasti sexuality považovali za přirozené a jednoduše dané.... celý text
Literatura naučná Historie Sociologie, společnost
Vydáno: 2018 , KarolinumOriginální název:
Making Sex: Body and Gender From the Greeks to Freud, 1990
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rozkoš mezi pohlavími. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rozkoš mezi pohlavími v seznamech
v Přečtených | 5x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 3x |
Můžeme sice spolu s autorem doslovu k českému vydání pochybovat, zda základní koncept knihy, takzvaný “jednopohlavní model”, je jednopohlavní a jestli je to model. To ale nic neubírá na skutečnosti, že Laqueur na základě bohatého historického materiálu přesvědčivě ukazuje, jak naivní je naše obvyklé přesvědčení o založení pohlavní diference na základně jakýchsi biologických fakt (například muž má penis, žena ne). Fakta se vždy prezentují v rámci určitého diskurzu a teprve na tomto použití záleží, zda pohlavní diferenci budou, nebo nebudou zakládat. Slovy autora: “Můj archimédovský bod však neleží v realitě transkulturního těla, nýbrž v prostoru mezi tímto transkulturním tělem a jeho reprezentacemi.” To znamená, že chápání pohlaví není něco samozřejmého, ale zároveň to není něco zcela libovolného.
Nakonec, už v první části nás Laqueur ujistí, že na otázku, jakým způsobem se vlastně těla určují a co přesně míníme sexuální diferencí, nenabízí žádnou odpověď. To by musel, dodávám už já, vykročit mimo pole biologie a obrátit pozornost ke zkoumání touhy, což by nás nutně dovedlo k něčemu hluboce spirituálnímu.