Rozkoš z textu
Roland Barthes
Kniha predstavuje výber z Barthesovych textov: Nultý stupeň písania (1953); Eiffelova veža (1964); Kritika a pravda (1966); Potešenie z textu (1973); Prednáška (1977).
Přidat komentář
"Rozhodnu-li se posuzovat text z hlediska rozkoše, nesmím podlehnout nutkání říkat o tom kterém, tenhle je dobrý, tamten špatný. (...) Nesmím si představovat, v čem by mohl být v čem by mohl text být zdokonalený, vstupovat do hry normativních predikátu: je to příliš takové, není to dost onaké. Text (podobně jako zpěv) mě může přivézt jen k jednomu úsudku beze všech přívlastků: To je ono! Či přesněji: Pro mě to je ono!"
Co je to tedy pro mě? Asi básně. Encyklopedie myšlenek. Psaní kladivem o slasti a toužení. Setkání nad vínem, kdy křičíme o tom, že chceme slovy změnit svět. Chvála osamění, kdy vlastní asociace budí nové světy. Ale především receptář nápadů, jak cítit text mezi podbřiškem a koleny.
Štítky knihy
eseje výbor z díla estetika čtenářství sémiotika
Autorovy další knížky
| 2004 |  Mytologie |
| 2005 |  Světlá komora |
| 2013 | Říše znaků |
| 2008 | Fragmenty milostného diskurzu |
| 1967 | Nulový stupeň rukopisu / Základy sémiologie |
Přečteno díky doporučované literatuře na VŠ.
Kniha je rozdělena do 3 základních částí.
V poslední části nalezneme autorův životopis, v předchozí je část nazvaná: figury, fragmenty, forma. První část knihy rozebírá samotné myšlenky autora na téma rozkoš z textu.
Autor zde líčí rozkoš společně se slastí, tato dvě slova se objevují snad na každé straně a jdou spolu „ruku v ruce“ od začátku až po závěr této knihy. Příkladem tu použiji následující text z knihy, v kterém se autor zamýšlí nad tímto;
Je rozkoš jen malá slast? Je slast jen krajní rozkoš? Je rozkoš pouze oslabená slast, jež k nám dolehla postupně, na niž jsme měli možnost se připravit? Je slast pouze bezprostřední, okamžitá rozkoš beze vší meditace?
...
Musím napsat, že každý čtenář bude rozkoš z textu vnímat zaručeně jiným způsobem, což je určitě v pořádku.
V mnoha pasážích jsem s R. Barthesem souhlasila. Chápala jsem jeho myšlenky a celou řadu jeho příkladů ale také zde nemůžu tvrdit, že jsem všemu porozuměla.
Nesouhlasila jsem s ním například když o naší rozkoši napsal, že je „individuální – nikoliv osobní“. Myslím si totiž, že rozkoš z textu je osobní a to především.
Nebo podle mě alespoň musí být.
Záleží však na každém čtenáři zvlášť, poněvadž žádný čtenář není stejný a mnoho myšlenek chápe jinak, a to samé platí i pro to, jak bude vnímat samotnou rozkoš z textu.