Rozložíš paměť
Marek Torčík
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547494/bmid_rozlozis-pamet.jpg
4
432
432
Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis. Marek Torčík za tuto knihu získal prestižní Cenu Magnesia Litera 2024 v kategorii próza.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dočetla den předtím, než získala cenu Magnesii Literu a trochu mě to překvapilo, i když možná ne.
Dlouho mi trvalo se do příběhu začíst. Kniha je totiž psána v druhé osobě jednotného čísla a dost jsem s tím bojovala. Několikrát se mi stalo, že jsem nevěděla kdo mluví. Tudíž to nepatří mezi lehké čtení a ani tématem ne.
Rozhodně vzbuzuje hodně emocí, dost mě štvala. Hlavně ten dědek. Střídá se tu minulost s přítomností. Naleznete v ní hodně otázek k zamyšlení. Hrdina/autor si pokládá otázku, zda to, co máme uložené ve vzpomínkách se opravdu stalo, zda jsme si neupravili realitu a stalo se to vůbec? Nebyl to jen sen?
Asi kvůli té druhé osobě mě kniha nepohltila, jak by měla, ale byla každopádně zajímavá. Zkuste a uvidíte.
Kniha mě zaujala, je poznat, že autor je básník, jeho intenzivní vnímání situaci, pachů, hry světla..velmi citlivý člověk. Já jen nemůžu pochopit, proč se člověk, který zažívá tak těžkou šikanu nedokáže svěřit. Matce, učitelce... jakože opravdu reálně mají děti pocit, že si to zaslouží a musí to vydržet? Velmi mě zaujala i ta myšlenka o vzpomínkách...je to fakt pravda, že každý ze zúčastněných si věci pamatuje po svém, zaměřuje se na jiné detaily, určité věci zase vytěsní... Každopádně jen pro upřesnění...autor je citlivý básník, proto si asi nedokáže představit, že by pracoval v továrně... ale třeba pozice jeho matky v té "čisté montáži" je naprosto VIP dělnická pozice, jedná se o naprosto odbornou práci, jako třeba kardiochirurg, kde člověk získává zkušenosti léta a je obtížně nahraditelný...firma by zrovna tyto zaměstnance nepropustila...to je něco jako firemní poklad. Manažera nahradíš, řidiče nahradíš, účetní taky, ale nenajdeš jen tak někoho kdo dokáže to co matka autora...
Prozaický debut Marka Torčíka včera získal nejprestižnější českou literární cenu, a sice Literu (za prózu).
Mám z toho upřímnou radost, protože přesně tenhle typ literatury bych přála ke čtení celému spektru naší společnosti. Pořád totiž neochvějně věřím, že takové „nenásilné vnášení autentičnosti do uměleckých forem může být hybatelem změny.
Román Rozložíš paměť jsem si oblíbila od prvních vět, je totiž psán v du formě, k jejímž skalním fanouškům náležím. :)
Tady funguje jako jakýsi zmizík objektivity,
stírá rozdíly mezi vzpomínkami matky a Marka
a umožňuje oddělit hrdinu a vypravěče,
umožňuje autorovi poodstoupit od sebe sama.
Čeho si nesmírně cením, je věcnost,
s jakou Marek k vyprávění přistupuje.
Ten tam je sentiment,
tak typický pro českou tvorbu posledních let.
Ačkoliv román funguje v podstatě bez děje, narativ je neuspořádaný a skládá se ze střípků různých vzpomínek, pročež je velmi snadné se v něm ztratit,
ani na chvíli nepřijde o svou dynamiku.
Bavilo mě to nesmírně, při čtení jsem prožila celou škálu emocí, a pokud bych někdy musela radikálně vytřídit svou knihovnu, Rozložíš paměť v ní jistojistě zůstane.
“Ale však ono je lepší, když si v hlavě necháš jen hezké dny. A ten zbytek? Na ten stejně jednou zapomeneš.
Marek je nepochopený, žije v chudých poměrech. Od mala je jiný, děti ho ve škole šikanují. Je gay a tím je to pro něj horší. V knize opravdu rozkládá paměť a svoje vzpomínky na malé kousky a do detailů. Prolínají se vzpomínky z dětství se současností.
Taky je to dost o vzpomínkách matky, o jejím smutném životě a jejím trápení. Musí se ohánět, aby všechno finančně utáhla.
Je to těžké, ponuré až depresivní čtení a určitě je potřeba mít na něj tu správnou náladu. Rozhodně to není kniha pro každého. Nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, je velmi osobitý, ale pak to šlo samo.
Pokud chcete nějakou změnu, sáhněte po této knize. Myslím, že na české poměry je to něco neobvyklého, co si zaslouží pozornost.
Na rozdíl od Vyhoření si dokážu představit, že toto získá cenu. Mám v tom zcela subjektivní problém, že kniha se čte extrémně složitě. Nejsem si jist, zda to byl záměr v rámci pojetí knihy, každopádně o to horší mi přijde, že jde o silné a dobré téma, které pro mě zde vymizí. Audio ČRo: Jako na zavolanou přišlo audio. Jsem za něj rád. Je faktem, že jsem dílo doposlouchal, ale v jistém slova smyslu jde o dílo strašně vyčerpávající a cyklické v tom samém utrpení. Chápu přínos, líbili se mi některé pasáže, ale stejně tak to byl kolotoč toho samého utrpení.
Syrová, silná a intenzivní, otřesná, poetická, důležitá, emotivní, niterná, otevřená. Taková je tahle kniha.
Skvěle napsaná a krásná, byť to, co v ní postavy zažívají není ani trochu krásné.
Autobiografická, což jí dodává další rozměr. A o to víc vás zasáhne...
Na rozdíl od knih Edouarda Louise (tohle srovnání se nabízí, protože oba píšou o podobném tématu - dospívání homosexuálního kluka v nefunkční rodině nižší třídy), které jsou dost šokující a syrové, je kniha Rozložíš paměť velmi citlivý a psychologický román. I když mi chvíli trvalo, než jsem se sžila s formou vyprávění, od poloviny jsem to doslova hltala. Jediné co nevím je, jestli byl pro mě silnější příběh samotného Marka, nebo jeho matky, který je v knize trochu "navíc", ale dělá z vyprávění komplexní příběh, kterému nic neschází.
Btw ta obálka je dokonalá!
Moc ve výsledku nevím, co si o tom myslet. Chápu, že koncept vzpomínek a zapomínání si asi neříká o soudržnost, ale přesto mi tam chybělo nějaké propojení, návaznost, postrádám ten moment, kdy by mi to všechno zacvaklo do sebe a já na to zůstala vyjeveně hledět.
Autor má osobitý styl, ale /nemůžu si pomoc/ za mně je to strašně moc ubrečený. Autor se dojímá sám nad sebou, lituje se. Homosexuál, do kterého všichni jen kopali, se zamiluje do romského chlapce. Žije v nefunkční rodině, která mu nerozumí, ve škole mu nikdo nerozumí, kluci ho bijí, na dětství má špatné vzpomínky. Nevím, co na tuto knihu říká autorova máma, která je tu vypodobněna dost negativně, jako taková jednodušší paní, které záleží víc na otci-pijanovi než na synovi. Suma sumárum ale je to téma, které se dnes nosí. A myslím, že toto dnešní dobou žádané téma je i důvodem nominace na ML. Kniha ale rozhodně špatná není, přečtěte si ji.
Kniha nominovaná na Magnesia literu. Zaslouženě? Za mě rozhodně ano! Marek Torčík je můj bývalý kolega z práce, takže nám o své knize nebo o svém životě (protože jde o vyprávění o jeho dospívání) něco málo vyprávěl už v práci. Když kniha pak vyšla, hned jsem si ji běžela koupit jako pyšná teta! :D A nechala jsem si ji od Marka při první příležitosti podepsat. A pak jsem se přihlásila do Book clubu, kde se tato kniha probírala. Marek tam byl také, vyprávěl, odpovídal na dotazy a diskutoval s námi a celé nám to dalo ještě lepší rozměr příběhu. Knížka je napsaná opravdu krásným a originálním stylem. Marek je také básník a na té knize je to znát Celé to vypráví tak, že hovoří sám k sobě, takže tím vzpomíná a rozkládá tak svou paměť. Třeba: „V 3:37 tě probudí telefon.“
Opravdu žasnu, jaký má Marek talent a byla jsem prostě celou dobu při čtení taková dojatá a jednoduše pyšná.
Protože Marka znám, věděla jsem, že jeho dospívání nebylo lehké, ale o to víc mě bolelo a zasáhlo o tom takto číst. Ta kniha má v sobě spoustu důležitých témat – šikana, homosexualita, odlišnost pleti, maloměsto, chudoba, nespravedlnost, rozvod rodičů
Rozhodně vám knihu doporučuju, pokud vás takové knihy a témata zajímají. Občas mi to trochu připomnělo i knihu od Zuzany Dostálové – Soběstačný. Je to smutné čtení, ale je rozhodně plné velké naděje, protože podívejte na Marka dnes! Je z něj úžasný spisovatel a my jsme si z jeho knihy sedli na zadek. Takže ať se jdou všichni šikanátoři světa bodnout :) Marku, ještě jednou gratuluju a doufám, že tu cenu dostaneš.
Jedná se o autorův debutový román. Autor má osobitý styl vyprávění a je připodobňován ke francouzskému spisovateli ÉDOUARDOVI LOUISOVI, od kterého jsem již četl některé knihy.
Román ROZLOŽÍŠ PAMĚŤ není určitě jednoduché čtení, ale autor rozhodně umí psát a na prvotinu to není špatná kniha. V textu se objevuje několik převzatých pasáží. Knize bych udělil 90 %.
Kniha je rozdělena do 7 částí. Děj románu se odehrává v Přerově.
V románu se nachází hodně témat – homosexualita, rasismus, šikana, alkoholismus, domácí násilí, předsudky, práce, vzdělání, politika a jiné. Určitě je důležité o těchto tématech mluvit a stále je připomínat.
Autor používá vyprávění ve 2. osobě jednotného čísla, na což jsem si zpočátku musel zvyknout, ale bylo to zajímavé. V knihách se s tímto typem vyprávění příliš nesetkávám, velmi zřídkakdy. Střídají se části z minulosti a z přítomnosti.
Hlavní postavou je MAREK, který žije se svou mamkou DANOU a babičkou v jedné domácnosti. Jeho táta je opustil a odstěhoval se do Ameriky. Popisuje svoje zážitky ze základní školy, seznámení se spolužákem MARIÁNEM. V románu se dočteme o celé jeho rodině – tátovi, mámě, dědovi a babičce a krátce o dalších členech rodiny.
Je smutné, že ve školách dochází k šikaně a z knihy si můžeme odnést to, že bychom neměli být lhostejní k tomu, pokud ve školním kolektivu dochází k šikaně, ať už má různé podoby. Neměli bychom to přehlížet a stát stranou, i když není snadné zaujmou postoj a bránit slabšího. Marka mi bylo líto, poněvadž se se šikanou osobně setkal. Bylo mi líto rovněž Mariána, ke kterému se ostatní spolužáci chovali špatně.
K některým částem jsem se musel vrátit, abych je pochopil, ale asi všechno jsem nepobral, něco mi určitě proklouzlo mezi prsty. Určitě jsem našel zajímavé části, které jsem si mohl poznamenat, ale nakonec jsem si nic nevypsal.
Při četbě tohoto románu se na mě přenesly pocity z minulosti, protože na některé popisované události si pamatuji a nebyly to příjemné okamžiky (alkohol, násilí, strach). Spíše bych je chtěl vymazat zpaměti, ale ony jsou někde hluboko zasunuty v mém vědomí a při pomyšlení na ně mě mrazí po celém těle.
V románu se nacházejí témata, nad kterými se můžeme zamyslet, o kterých můžeme diskutovat s ostatními a mít je neustále na paměti. Snažit se nezůstat pasivní, pokud můžeme někomu pomoci a cítíme z osobního přesvědčení, že děláme správnou věc, přestože jsme v menšině.
V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Útěk před minulostí a traumaty není dobrý nápad. Vždy čekají v pozadí, pomalu rostou a člověka zasáhnou nepřipraveného. Stejně jako když se přehlíží nemoc, která roste, dokud se nedostane do stádia, které už není možné ignorovat. Své o tom ví i Marek, který rozebírá své vzpomínky na těžké mladí a snaží se z fragmentů poskládat obraz sebe samotného. Vzpomínky jsou plné šik.any kvůli jeho homosexualitě a citlivosti. Je ale nutné mít takto smutné mladí? Stačila by jen trocha empatie od jeho okolí, aby prožil mnohem šťastnější dětství bez traumat, která budou ovlivňovat celý jeho život.
Dysfunkční mezilidské vztahy jsou snad nejčastějším tématem v současné české literatuře. Od Rozložit paměť jsem očekával, že bude další z mnoha dobře zpracovaných, ale nijak vyčnívajících knih na stejné téma. Víc jsme se ale mýlit nemohl. Rozložit paměť je komplexním, mnohovrstevnatým sociálním románem s obrovskou hloubkou a přesahem. Knížka ukazuje, jak i zdánlivě obyčejná slova můžou člověka ovlivnit a způsobit mu trauma, které ovlivňuje nejen jeho, ale i jeho nejbližší okolí. Autor na toto nepoukazuje pouze v kontextu LGBT komunity. Ukazuje, že každý člověk může být nepříjemně zraněn a je jedno z jaké společenské vrstvy pochází. Kniha je tak výzvou k všeobecné empatii a toleranci. Dalším zásadním tématem je paměť, především její nespolehlivost a touha si události zachovat v lepším, idealizovaném světle a snaha zapomenout na zlé vzpomínky.
Na knize je velice znát, že je autor básníkem. Při čtení jsem měl pocit, že mě nechává nahlédnout do jeho nitra. Celé vyprávění je velice jemné a citlivé. Torčík má skvělou schopnost vyzdvihnout detaily, kterými ve správnou chvíli buduje silnou atmosféru, která evokuje pocity osamělosti a jakési snové melancholie. Specifická je i nelineární forma. Časové osy se v knize různě střídají a prolínají, stejně jako samotné lidské vzpomínky. Rozložit paměť řadím mezi náročnější knihy, u kterých je zásadní plná pozornost.
Dlouho jsem nečetl tak skvělou českou knížku, která by mě svým jazykem a silným důrazem na emoce tak pohltila.l Doporučuji každému čtenáři, který hledá v knihách výjimečný jazykový styl, silné emoce a myšlenkový přesah.
Pro mě naprostý zjevení.
Tahle kniha popisuje úplně perfektně ten "svět mimo Prahu". Ne nadarmo mi psala kamarádka, která vyrůstala právě v Praze, že jí to místy až přišlo přitažený za vlasy. Tolik bolesti, problémů... ale sama vyhodnotila, že to bude tím, že je z jiný bubliny.
A to je právě ono a to je ten cenný potenciál. Podíváme se mimo bublinu. Tohle se děje.
A je odvážný o tom psát, je odvážný se na to podívat optikou i svých selhání.
Když zazvoní telefon v noci, je to vždycky průšvih. Ne jinak je tomu u Marka. Hodina vlka ho donutí vzpomínat na dospívání v rodném Přerově. A není to nijak radostné vzpomínání. Mozek má tu ošklivou vlastnost, že si raději pamatuje to hnusné než to dobré. Marek nám to předkládá ve druhé osobě, povídá si s námi. Na to jsem si zvykala snad půl knihy. Taky proto, že v těch vzpomínkách opravdu není nic dobrého. Chudá rodina, průmyslové město, alkoholismus dědy, nezájem otce, homosexualita, radši nic neřešící matka... Muselo být hodně těžké o tom psát. Ještě, že sem tam probleskl rok 2021 a my tušíme, jak je na tom Marek teď.
Kniha napsaná netradičně v druhé osobě rozebírá vzpomínky mladého queer chlapce na dětství, dědu a školní léta, která byla pro něj obdobím hledání sebe sama, obdobím velmi nelehkým a bolestným v době, kdy se přiznání odlišnosti rovnalo společenské sebevraždě.
Přesně takové knihy mám nejraději - syrové, upřímné, smutné, k zamyšlení. Takové, které vás donutí se zamyslet, přehodnotit některé věci a názory, vnitřně vás rozervou a ještě dlouho ve vás rezonují.
Tahle kniha učí lidi empatie. Jsem za ni velmi vděčná.
Dotýká se mi vulgarita a násilí ve vztazích a také život na okraji společnosti. Těžká práce, alkoholismus, žádné finanční možnosti. Není to až taková depka (a už vůbec ne kňourání!). Je to otevřená citlivá zpověď (možná terapie sdílením?), přemýšlivá, jedinečná.
A mámě díky, že "dovolila vyprávět o věcech, o kterých se těžko mluví, a ještě hůř se o nich čte."
Kniha je zajímavá jak obsahově, tak stylově. V obojím jsem se ale občasně ztrácela a bylo to pro mě vlastně těžké čtení.
další ze sebezpytných dekonstrukcí dětství a dospívání v nefunkční rodině, odrážející situaci sociálně slabších v Přerově v letech 2007 a 2021; vyprávění se zacyklovává ve vzpomínkách a přehodnocování pocitů, útržky paměti nejen ve střetu s realitou, ale i s vnímáním druhého, autoprojekce, osamění, naprostá bezvýchodnost
občasný vypravěčský přechod do druhé osoby jako pokus navázat kontakt (alespoň se čtenářem), být vnímán, slyšen, pochopen a přijat
hrozí předávkování frustrací a depresí
Štítky knihy
homosexualita dospívání autobiografické prvky alkoholismus sociální problémy Cena Jiřího Ortena LGBT, queer, LGBT+ autofikceAutorovy další knížky
| 2023 |  Rozložíš paměť |
| 2016 | Rhizomy |
| 2020 | Básne SK/CZ 2020 |
| 2018 | Básne SK/CZ 2018 |
Jsem moc ráda za Magnesii Literu, díky níž jsem se dozvěděla o téhle knize. Je to stylisticky vytříbené, syrové, autentické. S du formou jsem se setkala už ve skvělých Dějinách světla (Jan Němec), kde mi to sedlo trochu víc. Torčíův text mě zaujal hlavně svou aktuálností a tím, že i když jedním z témat (nikoli jediným, nikoli hlavním) je také homosexualita, nejde o propagandu ani sebelítostivý pamflet.