Rty a zuby
Bohuslav Reynek
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448403/bmid_rty-a-zuby-Xh7-448403.jpeg
4
71
71
Pátou básnickou sbírkou Rty a zuby se uzavírá Reynkovo první tvůrčí období, pro něž je charakteristický intenzivní prožitek smutku a zániku a silná expresivita výrazu. Sbírka je v jistém smyslu klíčovou pro Reynkův básnický vývoj; dovršuje se v ní jednak expresionistická tendence, z níž Reynek vyšel, jednak se zde už anticipuje jeho budoucí oproštěnost a zakotvenost v horizontu rodného Petrkova na Českomoravské vysočině. První, bibliofilní vydání.... celý text
Přidat komentář
Reynek ve svých sevřených a těsných verších rozehrává tichou hru o úzkostech, o běsech a především o naději, to vše na pozadí lyrických obrazů a biblických variací.
"Slepice, zloději staří,
úskoční, zakletí žháři,
na čelech znamenaní
rudě, a bíle na skráni,
kdákají, krákorají
o kurů krvavém ráji."
(Dvůr v dubnu)
U básní Bohuslava Reynka mívám podobný pocit, jako když je čtu v cizím jazyce: rozumím slovům, ale málokdy dokážu pevně chytit to, co (všechno) je za nimi. Přesto se o to vždycky po čase znovu pokusím.
Po dlouhé době poezie, která se mě opravdu dotkla. Snad proto, že je tak prostá, dá se jí věřit.
Připomíná mi to trochu staré čínské básníky, kteří dokázali najít moudrost ve stéble trávy.
Asi nejvíc mi utkvěla báseň Radost, kterou cituje předchozí komentář.
Přestože šlo o náhodnou volbu sbírky, zdá se mi, že jsem s Reynkem začala mimořádně šťastně. Básně se mi rozdělily asi do tří skupin. Expresionistické básně v závěru jsou sice výrazné a znepokojivé schopností spatřovat v obyčejném krutost a ošklivost, ale nijak zvlášť se mě nedotýkaly tam, kde zůstávaly na rovině fyzického. Výjimkou jsou rozhodně Kohouti
polnice a poplach hříchu,
neomylní psi pokání,
echa předčasného smíchu
satanova, kokrhání
zoufalého v pekel pláni...
Pak je tu mnoho klidných básní nad všedními obrazy venkovského života a času. Opakovaný motiv jitřního světla do nich vnáší jakousi ostrost pohledu - ve smyslu neidealizování, ne-konejšení, a také vidění za bezprostředně se nabízející.
Doslova zjevením pro mě ale byly verše se spirituální tématikou. Jsou hluboké, naléhavé ("Pane, nedávej nám štíra, dej nám aspoň drobty psíků"), zasahují.
Radost
Bože můj, hořím nadějí,
že věci, které se nedějí,
se stanou,
že přece skončí se výsměšná step,
v které, cest nevida, chodím jak slep
a prahnu:
usnu, a přiletí radost jak pták,
srdce mi otevře, aniž zvím jak,
a v hněvu
zabije hada v něm, obludu zavěsí,
zčernalou, na haluz ve vlhkém zálesí
zoufání,
ve branách duše mé zaskví se stráží,
čekání barvínky slzami svlaží
zpívajíc.
Spolu s Odletem vlaštovek asi nejlepší sbírka Bohuslava Reynka. Doznívající expresionistické tendence spolu se sevřeností formy nastupujícího nového období Reynkovy tvorby, vyznačující se ponorem do ticha Petrkovského vesmíru. Sbírka z Literární čajovny SR je navíc krásně upravená. Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Odlet vlaštovek |
| 2009 | Básnické spisy |
| 2006 |  Rty a zuby |
| 1924 | Had na sněhu |
| 1969 | Podzimní motýli / Sníh na zápraží / Mráz v okně |
Hezké verše, ale dejte si pozor, protože pokud dílo budete číst s tím, že se chcete dozvědět něco nového o rtech a zubech, tak budete velice zklamáni!!!