Rubín je krví mého srdce

24.10.2022

Slavná a stále znovu a znovu zpracovávaná legenda o indiánské princezně Pokahontas ožívá v románě John Clarke Bowmana. Autor nám nicméně nepodává ucelený životopis této divoce krásné dcery náčelníka Pauhatanů, nýbrž si vybral jen dvě, vpravdě osudová, dějinná období: setkání Pokahontas s anglickými kolonisty mezi lety 1607 až 1610 a její účinkování na anglickém královském dvoře na přelomu let 1617 a 1618. V obou případech podává emocemi silně zabarvený obraz doby, soustřeďujíce se především na milostný vztah Pokahontas a kapitána Johna Smitha, ať už se odehrává na domovské půdě jednoho nebo druhého. Kdo by očekával dobrodružný román z počátku osídlování amerického kontinentu nebo snad historický epos, plný intrik a dobových reálií, bude nejspíš malinko zklamán. Ne, že by si Bowman z každého ze zmíněných směrů neukrojil pro sebe kousek, nicméně celkové vyznění jeho díla je čistě romantickou záležitostí. Naneštěstí není to romantika cukrkandlová, ale pořádně nabroušená a vypjatá, proto snad i dobrodruzi a historici vezmou Rubín mého srdce na milost a nebudou se ušklíbat. Tím spíše, že Bowman nepíše špatně ani nudně, ale docela úspěšně se mu daří vyhýbat se zavedeným klišé. Jeho styl je pestrý a barevný, takže přestože nikde netlačí příliš na pilu, jste stále spolu s ním na stejné vlně.

29.05.2022

Velmi čtivé.

10.02.2021

Knihu jsem vzala do rukou v obrovském očekávání, které bylo nakonec hojně překonáno. Tolik slz, které jsem nad ní prolila, tolik citu, kterým mě zaplavila, a tolik lítosti nad tím, že, a jak skončila... Tolik večerů, kdy mi vnikala do mysli a nutila mě její děj znovu celý prožít. Ač jsem se zpočátku obávala zpracování tohoto tajemstvím opředeného příběhu o náčelníkově dceři, nakonec jsem jím i všemi dílčími byla uchvácena. Historické věrohodnosti v základu zásadněji odporoval pouze milostný vztah mezi Pocahontas a Smithem, který je spíše předmětem legendy, o nějž se však kniha ostatně opírá, a ačkoliv zpravidla nejsem zrovna zastáncem romantizování jejich vztahu (přestože už se nikdy nedozvíme, jak to bylo, jisté je, že ona byla dítětem a on dospělým mužem), i jejich milostný příběh mě tu nakonec pohltil. ZDE JIŽ UPOZORŇUJI NA SPOILERY: V prvních kapitolách jsem však doufala, že jejich vztah bude líčen pouze jako platonický, obzvlášť proto, že mezi nimi vznikala láska, ale ta jeho na mě působila jako láska k nevinnému dítěti. Chápu, že ta její vedla i k tělesným touhám, vzhledem k tomu, že v jejím prostředí byla dívka jejího věku již považována za ženu a Smith byl pro ni v podstatě od jejich setkání jako muž přitažlivý, nicméně z jeho strany mě ten vývoj směrem k mileneckému vztahu zarážel. Ano, rozumím jeho citu k ní, ale to, jak o ní v jedné kapitole hovořil jako o dítěti a po několika dalších už s ní měl sexuální vztah, na mě z jeho hlediska působilo divně. A to, jak to v pozdějších kapitolách z Anglie vysvětloval tím, že byl i tělesně přitahován její nevinností pro mě už bylo dosti zarážející. Jeho lásku k ní chápu spíše jako druh hlubokého obdivu, něhy, ochranitelského citu a srozumění, které však podle mě mohl daleko více znázorňovat právě ten platonický vztah, zejména i proto, jak byl vůči ní od počátku ochranářský, a to, že ji k sobě tím milostným vztahem připoutal ještě pevněji, navzdory tomu, že věděl, že se pro ni nikdy nebude moci vzdát svého původu, postu i toho, kým je, a že ji tím pádem bude muset jednou zranit a opustit, mi příliš nesedělo ani k jeho charakteru. Přesto jsem si však jejich milostný příběh oblíbila. Ač se kniha soustřeďuje zejména na ně, velmi silně mě uchvátil i bratrský vztah mezi Smithem a Pocahontiným starším bratrem (jehož jméno bych však asi nenapsala správně). Celá kniha, byť jsem se u ní místy prala s chaotičností vyprávění a uspěchaností mnoha pro mě dosti podstatných zápletek, byla skvěle napsaná. Zrcadlila mnoho podstatných myšlenek a hodnot vše přesahující lásky, která spojuje i rozdělené ,,kmeny", o tom, jak tato láska může lidi spojovat, i přestože je každou kulturou projevována jiným, specifickým způsobem, o rozpolcení mezi povinností a touhou, o schopnosti odpustit, především sobě samému, o porozumění tomu, kým člověk sám v sobě je, o úctě k domovu, a pak také o skutečnosti, že ať jsme jakkoliv daleko, vždy se navrátíme k sobě samým, tam, kde leží naše srdce... Pocahontas pro mě vždy byla velmi tragickou postavou historie a četba Rubínu mi mnohdy trhala srdce nad její bezmocí vůči osudu. Ani všemi kritizovaná část v Anglii, byť jsem v ní postrádala spanilost lesů panenské Virginie, atmosféru vznikající kolonie a záhadnost indiánských kmenů, příběhu nevzala dech, ačkoliv jsem se v ní spíš většinu času chvěla vztekem nad činy většiny Angličanů. Konec, ač byl emotivní, byl však z mého pohledu příliš uspěchaný. Vím, že tak zřejmě působit měl, vzhledem k tomu, že byl už dovyprávěn z pohledu Pocahontas, jež v jeho průběhu již blouznila horečkou a žalem po domově a otci, ale ten spád jeho směrem byl hrozně zrychlený. Ani to však nezabránilo tomu, že po odložení knihy jsem cítila jakýsi prázdný pocit nad tím vším. Nicméně si myslím, že i kdyby neonemocněla a vrátila se k otci, Smith věděl, že přes své sliby se pro ni nikdy nedokáže vzdát svého původu, stejně jako i ona nakonec věděla, že by to nedokázala udělat pro něj, a i když už kvůli tomu, co prožil, nemohl být prostě jen Angličanem, nemohl se toho jím být ani vzdát. Takže bohužel si myslím, že by spolu stejně nebyli, i kdyby se oba vrátili, a že by se museli znovu rozdělit. Ale alespoň by se vrátila domů k otci a Smith by věděl, že je v bezpečí a chráněná. K čemu se ještě ke konci svého hodnocení krátce vyjádřím, je název knihy a to, jak mi k její povaze sedí originální i český název. Zprvu jsem český považovala za daleko vhodnější, ale ten původní pro mě právě ke konci knihy nesl význam toho, že navzdory všemu, co prožila, i navzdory citu ke Smithovi Pocahontas navždy zůstala sama pro sebe především Pouhatanovou dcerou.

09.07.2018

Je to krásná kniha, ale příliš mne zneklidňovala a rozesmutňovala. Mám radši, když ve mě knihy zanechají radostný pocit :)

24.04.2015

Musela jsem si zvyknout na styl vyjadřování autora i Pokahontas, stejně ale tomu něco chybělo. První část knihy byla lepší než druhá a celkově vzato se to honilo pořád dokola. Ale dá se to, jen některé části a dialogy byly zmatečné. Na druhou stranu lepší než Větrná hůrka.

02.07.2014

Opravdu emotivní kniha. Tak emotivní, že jsem si od jejího čtení musela dát chvíli oddych. Po přečtení této knihy si Pocahontas nebudete spojovat jen s dětskou pohádkou, ale bude pro vás znamenat mnohem hlubší až osudový příběh.

20.09.2013

Krásný historický román, který zachycuje kolonizaci ve Virginii. Velmi zajímavý je popis života tamních lidí a přírody ve Virginii i postupné kolonizace a jak už to bývá lidské chtivosti po moci. Kniha se skládá ze dvou částí, kdy tedy mě se líbila více první, která se odehrává ve Virginii. Druhá část je věnována Londýnu a životu na dvoře Jakuba Stuarta a tamním poměrům. Škoda jen toho konce, kdy osud Pocahontas nepřál, když už měla naději snad na šťastný život se Smithem. Ale každopádně doporučuju je to krásný romatický a dobrodužný román pro dospělé.

06.05.2013

Pohádka o Pocahontas v originálním podání pro dospělé. Skvělá četba pro milovníky historických románu.

16.04.2013

Romantika a dobrodružství psané krásným a celkem poutavým stylem, alespoň v první polovině, druhá část, odehrávající se v Anglii, úplně ztratila dech, je už to hodně násilné, zde už je ta romantika až nepřirozená a dobrodružství pomálu. Ale bylo velmi zajímavé číst životní příběh Indiánky, kvůli níž se v USA slaví Den díkůvzdání.