Ruce Venušiny
Jaroslav Seifert
Reprezentativní výbor z poezie (připravený s autorovým souhlasem na počátku osmdesátých let pro samizdatové vydání) ilustrovaný fotografiemi z tvorby básníkova přítele Josefa Sudka.
Přidat komentář
Tato sbírka ve mně vzbuzuje naprostý úžas, s jakou lehkostí se J.Seifertovi básně linou zpod pera, tak se snad neumím ani podepsat...nedostižná formální dokonalost.
Básně hladivé, citlivé a jemné, "vycizelizované", s nostalgickou a sentimentální atmosférou. Na druhou stranu, tou svou hladkostí a učesaností po mně mnoho z nich jen tak s elegancí sklouzlo, asi chyběl nějaký ostřejší drápek, kterým by se zachytily...
A ještě jednou vyznání - tentokrát slova zralého muže...
Na ohbí paže spát mě nech
ne nedívej se na hodiny
teprve svítá není spěch
v poklidu sladké čtvrthodiny
Ruka ležící na mých rtech
je stvořena jen pro květiny
ne nedívej se na hodiny
na ohbí paže spát mě nech
Vtom jsem se zachvěl bez tvé viny
vždyť takhle leží na hrdlech
dřevěný límec gilotiny
však dotek tvůj je přece jiný
na ohbí paže spát mě nech.
Pro moje oblíbené... beze slov
Nádhera - libozvučná čeština....Nobelova cena je ve správných rukou...
Však vidět krásy zrod
oplakat její zmar
a u tekoucích vod
vyčkat květ nových jar
jež znovu ohluší
to věčné váhání
Miloské Venuši
dát hlavu do dlaní...
Pro všechny mé oblíbené .... jak krásný máme rodný jazyk...
Přestože miluji poezii, tato kniha u mě v knihovně čekala na přečtení 18 let. Darovala mi ji moje sestra, byla dárkem z lásky, čekala trpělivě. Až v okamžiku, kdy do mého srdce vstoupila nová láska, byl z jejího hřbetu setřen prach.
Reprezentativní výbor z poezie J.S., připraven pro samizdatové vydání k životnímu jubileu tohoto básníka (1981) - tolik přebal knihy. A já dodávám: Bravo!
Vy, kdož milujete poeziii a nečetli jste, čtěte!
Vy, kdož nemilujete poezii, čtěte též. Třeba do vašeho srdce vstoupí láska.
P.S: Děkuji ti, Mirko, že tak dobře znáš moji duši a omlouvám se, že jsem někdy pochybovala.
Líbal jsi mě na čelo či ústa,
nevím
- zaslechla jsem jenom sladký hlas
a tma hustá
obklopila úžas polekaných řas.
Nemám co dodat.
Ruce Venušiny - velmi povedená sbírka, protože zachycuje průřez Seifertovo tvorbou. Něžné verše mamince, krásno ukryté v zákoutích Prahy, pocta básníkům a všem umělcům, láska - samozřejmě, láska, ale i depresivní tématika války, spousta bolesti a všudypřítomná smrt. Celý koloběh života ukryt do těch nejrozmanitějších veršů. Ani pošetilec by si nemohl přát od poezie víc.
\"A sbohem
K milionům veršů na světě
přidal jsem jen pár slok.
Nebyly o nic moudřejší než píseň cvrčků.
Už končím.
Nebyly to ani první šlápoty
v měsíčním prachu.
Jestliže však přece někdy zazářily,
nebylo to jejich světlo.
Miloval jsem tuto řeč.
A ta, když přinutí mlčící rty,
aby se zachvěly,
snadno přiměje milence k polibkům,
loudají-li se červánkovou zemí,
kde zapadá slunce pomaleji
než v tropech.
Poezie jde s námi od počátků.
Jako milování,
jako hlad, jako mor, jako válka.
Někdy byly mé verše pošetilé
až hanba.
Ale za to se neomlouvám.
Věřím, že hledat krásná slova
je lepší
než zabíjet a vraždit.\"
Ruce Venuščiny je moc dobrá sbírka poezií, k vybraným básním se dá vždy vracet a dokáží zaujmout. A je pro všechny ty, kterým se líbí kvalitní poezie a nechce mít zase spousty knih s poezií třeba od samotného Jaroslava Seiferta.
Autorovy další knížky
1925 | Na vlnách TSF |
1971 | Maminka |
1999 | Všecky krásy světa |
1950 | Píseň o Viktorce |
1984 | Býti básníkem |
Seifert opět využívá krásná slovní spojení:
"proud vody hraje na mušli jak vítr na růži"
"a útesy jak varhany tmu poděsí svou hrou"
"jak zrnko hrášku v mělké misce rým o rým něžně zazvoní"
Prostě nádhera