Rukojeť - Rozpravy
Epiktétos
Staroveký manuál rozvoja osobnosti a správneho prístupu k životu. Filozof Epiktétos, oslobodený otrok a známa osobnosť svojej doby, sa prostredníctvom Manuálu prihovára k čitateľovi ako k svojmu žiakovi, ktorý sa rozhodol zmeniť a zlepšiť svoj život. Ponúka súbor rád a pravidiel, ktoré, ak správne aplikované, mu majú priniesť duševný kľud a šťastie. Manuál sa snaží odhaliť, kde skutočne leží ľudská sloboda a čo je príčinou ľudského utrpenia. Epiktétos, narodený v chudobe a otroctve, neskôr velebený verejnosťou a stretávajúci sa i so samotným rímskym cisárom, dospel k hlbokému porozumeniu toho, ako nakladať so životnými strasťami a ako pristupovať k svojmu osudu. Epiktétov Manuál bol svojho času nazývaný srdcom stoickej filozofie a dodnes patrí k svetovo najčítanejším dielam klasickej literatúry. Na rozdiel od dobovej literatúry sa ale vyznačuje nebývalou jasnosťou a stručnosťou. Text nie je nijako štylisticky zaťažený historickými postupmi a útvarmi. Bol napísaný výlučne ako súbor poznámok z Epiktétových prednášok, preto je strohý a priamy. Počas dvoch tisícročí od svojho vzniku, Epiktétovo dielo preukázateľne pomohlo mnohým tým, ktorí sa do neho začítali, nájsť svoj smer v živote, postaviť sa na vlastné nohy a uspieť. Jeho idey sa navždy stali súčasťou filozofie osobnostného rozvoja a jeho ideologická príbuznosť s východnou filozofiou výstižne ilustruje jeho univerzálnosť a autenticitu... celý text
Přidat komentář
Bad-ass stoik na scéne :). Kniha obsahuje známejší stručný Manuál, aj detailnejšie Rozpravy, vrátane Zlomkov z rozpráv.
Stoicizmus v krištáľovo čistej podobe. Pre ľudí, ktorí knihu vidia prvýkrát, môže byť hardcore. Ale nie, Epiktétos nebol žiadny mizantrop, celú filozofiu treba akurát správne orámcovať. Nakoniec, sám sa staral o sirotu, ktorá by inak asi zahynula, antika nebola ľahká doba na život. Napríklad psychologické smery RBT a CBT vychádzajú zo stoicizmu.
Epiktétos samotný nenapísal nič. Bol prednášateľom/učiteľom, jeho myšlienky zapisoval jeho žiak Arrianus.
Dovolím si ešte polemizovať s názorom Freiherra nižšie o tom, že filozofia Epiktéta, Senecu a Marka Aurelia je odlišná. Nie je, všetci traja sú predstaviteľmi neskorej školy stoicizmu. Každý z nich píše inak, ale ak si očistíte napr. Marka Aurelia až na podstatu, vidíte tam Epiktéta. Forma iná, podstata rovnaká. Nakoniec, Epiktétovo dielo Marka v mladosti silne ovplyvnilo. A samozrejme, všetci traja sú zásadne odlišní od Epikura, ktorý predstavoval samostatný filozofický smer.
Užuž jsem chtěl napsat, že je mi líto, že se Rozpravy nedochovaly v úplnosti. Ale protože se jedná o věc mimo naši vůli, kterou jakkoli nemohu ovlivnit, líto mi to není. Právě ona zásadní myšlenka, že jsou τὰ ἐφʹ ἡμῖν, τὰ οὐκ ἐφʹ ἡμῖν (věci v moci naší vůle a věci, mimo moc naší vůle) je základním stavebním kamenem Epiktétovy stoické ethiky. Jak je zmíněno v předmluvě ke knize, svým pojetím stoicismu navazuje na Seneku, ale v mnohém také nalézá inspiraci u Sokrata a školy kynické. Právě ona škola ho ovlivnila, co se tvrdosti životních zásad týče, tak, že se blíží prvním myslitelům nejstarší stoy.
Filosofie, kterou Epiktétos zastává, je bezesporu mnohem tvrdší než ta Marca Aurelia, o něco tvrdší než Senekova a nesrovnatelně tvrdší než Epikúrova. I přes to jsem v ní nalezl mnoho, co hodlám uplatnit v životě. Netvrdím, že je pro každého - asi je potřeba před četbou tohoto díla mít nějakou filosofickou průpravu od jednodušších autorů.
Epiktétos je zvláštní a v mém vnímání poměrně rozporuplný myslitel. Některé jeho rozpravy začínají tak dobře, aby je nakonec přivedl až do nepříjemných a nesympatických končin. Docela chápu, že ho měli rádi mnozí křesťané a křesťanští myslitelé.
Po Hovorech k sobě jsem se pustil do další stoické klasiky. Čtení Epiktéta je mnohdy náročnější než než Marca Aurelia, ale čtenář si časem zvykne. Kapitoly jsou delší, ale rozhodně stejně (ne-li více) inspirativní. Hlavní Epiktétova teze (Jsou věci, které jsou v naší moci, a jsou věci, které nejsou v naší moci) vás bude provázet celou knihou, akorát v různých variacích a pro jiné situace nejrůznějších částí lidského života. Proto není třeba se čtením vůbec spěchat, já se knihou "prokousával" několik měsíců a snažil se vstřebat co nejvíc. Doporučuji!
Jsou věci, které jsou v naší moci, a jsou věci, které nejsou v naší moci - základní jednoduché pravidlo, prolínající se celou knihou. Kdyby jej tak lidé vzali na vědomí, měli by se možná lépe :) Výborná kniha, která je na celý život.
Srdcovka z dob, kdy filozofie ještě sloužila skutečnému životu. Pro mě je se Senekou Epiktetos zdaleka nejlepší představitel stoicismu, oproti Senekovi používá však ještě lidovější jazyk a své myšlenky představuje s takovou čirostí, na jakou už by se dnes nikdo nezmohl. Krásné dílo, které dokáže změnit život. Samozřejmě, čas už se na ní podepsal a mnohé pasáže, myšlenky atd. zní až naivně, ale chytrému stačí napovědět a jako inspirace jsou tyto spisy zlatý důl. Zejména pak první část, kterou považuji za mnohem významnější a hutnější. Postupně už to dostává trochu rozměry omáčky k již snědenému masu.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Rukojeť / Rozpravy |
| 1996 |  Moudrost stoika Epikteta |
| 1901 | Rukověť mravních naučení |
| 2021 | Příručka / Pestrá stoa |
Epiktétos, bývalý otrok, mění lidem životy, alespoň mně určitě. A taky Marcu Aureliovi a milionům dalších. Jeho etická ponaučení tnou do živého a jsou důvodem, proč je stoicismus dodnes vyhledávanou, sekulární alternativou křesťanské morálky - ne alternativou ve smyslu, že by říkal něco odlišného, spíš že říká podobné věci na nenáboženském základě.
Epiktétos může čtenáři pomoci porazit vlastní ego, najít vnitřní klid a zároveň sílu měnit svět. Jeho čtení by mělo být pozorné a pomalé - nemá smysl číst mnoho článků v jeden den, spíš se nad nimi zamyslet - abstrahovat, co říká, a najít podobné schéma ve vlastním životě. Stoicismus není složitý na pochopení, ale náročný na „zapracování“ do života. Tato kniha se právem řadí mezi nesmrtelné knihy západní civilizace.