• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Epiktétos

Rukojeť / Rozpravy

„Epiktétos, bývalý otrok, mění lidem životy, alespoň mně určitě. A taky Marcu Aureliovi a milionům dalších. Jeho etická ponaučení tnou do živého a jsou důvodem, proč je stoicismus dodnes vyhledávanou, sekulární alternativou křesťanské morálky - ne alternativou ve smyslu, že by říkal něco odlišného, spíš že říká podobné věci na nenáboženském základě. Epiktétos může čtenáři pomoci porazit vlastní ego, najít vnitřní klid a zároveň sílu měnit svět. Jeho čtení by mělo být pozorné a pomalé - nemá smysl číst mnoho článků v jeden den, spíš se nad nimi zamyslet - abstrahovat, co říká, a najít podobné schéma ve vlastním životě. Stoicismus není složitý na pochopení, ale náročný na „zapracování“ do života. Tato kniha se právem řadí mezi nesmrtelné knihy západní civilizace.“... celý text
— Jakcist.cz

---

Rukověť mravních naučení

„Kniha určitě stojí za přečtení. Mám dojem jakoby současnou společností vládl (je protlačován, podporován) duch filozofie na základech stoicismu. Na první pohled vypadá vcelku zajímavě, ovšem ne tak na druhý ... Líbí se mi, jak se svět ohání DUALITOU, když se mu to hodí, pak ale vytasí s EXTRÉMEM - podtrhující jen RACIONALITU člověka a zapomínající na jeho CITY. A my se musíme ptát, komu vyhovuje - člověk bez vůle, bez charakteru, necitlivý, nereagující na vnější prostř. maximálně na podněty, které se mu servírují na talíř - např volby: zkrátka GUMU. Každý extrém je nesmyslem lidského bytí. A protože v současné době probíhá zásadní bitva: O VÍRU člověka, musí si člověk dát pozor na to, čemu UVĚŘÍ. Zajímavostí je, že filozofie byla berličkou lidí v nelehkém žití, kdy došlo k tomu, že tuto funkci neplnilo náboženství. A tedy je na místě otázka: KDY se objevují PREFERENCE IDEÍ STOICISMU? A musím souhlasit s komentářem níže martin-ashton: Není to pro každého“... celý text
— blacksunmoon

---

Příručka / Pestrá stoa

„Stoická filozofie (škola) přetrvává do dnes a řada lidí se jí pořád řídí, vrací se k ní, jako k manuálu k životu (a zamyslete se, jak dlouhé je to období a proč tu stále přetrvává). Když se prokousáváte přes myšlenky většiny těchto mužů, někdy je trochu těžší pochytit jejich analogie, někdy je trochu těžší, přistoupit na tohle pole, protože to smazává spoustu z toho, co jste vnímali jako dobré, jako potěšení, nechat se strhávat emocemi, cítit se, že žijete, všechnu tu slast, kterou jste si třeba vybudovali, skrze umění, smyslové prožitky, lásku, vzpomínky, emoce, vše, k čemu jste se upnuli, jako by to bylo to nejlepší na životě a vlastně vypovídá jen o pokleslosti vašeho ducha, v jistém smyslu se to mnohdy blížilo pocitům, které ve mě vyvolávalo buddhistické učení. Tohle je v jádru moc sympatická publikace, jestliže vás kdy něco od stoiků zaujalo, vlastně je to jen fragmentální kompilace, nejdříve jakéhosi návodu/příručky, posléze útržků z Epiktétových Rozprav a v poslední části pak různých best off výroků a citací známých představitelů stoicismu (v kterémžto ohledu to není kniha, která se čistě zabývá zrovna a právě Epiktétem, jako spíš celkovým myšlením řady představitelů), je to něco, k čemu se je třeba spíše vracet, pročítat to v rámci jednotlivých témat a přemýšlet nad tím - v kontextu doby mě fascinuje i nadčasovost, když sleduju kudy se civilizace ubrala za dva tisíce let od dob, kdy lidé přemýšleli takhle, je to poněkud zklamání, stejně jako před půl stoletím lidé očekávali létající automobily a my zatím přijdeme jen s dildem, co má několistupňovou rychlost). Slast, útěk, v mnoha formách, přebraly větší kontrolu nad Světem. Je obtížné přistoupit na to jinak, než co nás jako jednotlivce život sám naučil, v naší vlastní zkušenosti. Jak mohu být lepší, ctnostnější, vyrovnanější a smířenější sám se sebou, jaké z pokleslostí ničí naše životy, jak přijmout a čelit věcem, jako je smrt, nebo třeba závist... stoikové působí jakože to mají vše v hlavě srovnáno, co můžeme ovlivnit, co ne, mnohdy si u čtení řeknete, no jo, kdybych takhle přemýšlel, spousta z téhle mizérie, kterou denně procházím, by tu nebyla, všechna ta frustrace, kterou sledujete třeba v umění, a jak se s ní skrze umění lidé vypořádávají, by nás minula. A přesto, tahle mučivá krása, je pořád mučivá a stoicismus vás tohohle nepotřebného mučení, jakoby "effortlessly" (beze snahy) zbavuje. Filozofie je o tom, že vlastně nevíme, ne že se snažíme implementovat svoje vidění na druhé, je to o dialogu a o tom, snažit se v něm někam dobrat. Žít skromně, snažit se neupínat na věci spojené s pokleslým egem. Z tohohle textu by se dala pořídit řada výpisků, ale ze mě jeden, který mnoho úrovní stoicismu vystihuje a moji, v rámci stoicismu, ne až tak vyrovnanou mysl, i rozesmál: "Když jednou někdo z Athéňanů měl tu čest, že mohl přivést královské vyslance k filosofům na hostinu, takřka všichni filosofové s nimi vedli hovory a dávali jim rady, opodál však v poklidu seděl Zénón. Cizinci, toužíce po poučení, k němu přistoupili a pravili: "A co od tebe, Zénóne, máme vzkázat králi?" "Nic," odvětil Zénón, "pouze že v Athénách žije stařec, který umí při pití mlčet."“... celý text
— JP

---

---

Příručka / Pestrá stoa

„Tuhle knížku potřebujete. Její název je přesný, je to příručka, kterou noste všude s sebou. Čtěte si v ní, nechte to na sebe působit a jednejte podle ní. Rozhodně je lepší než všechny “motivační” a “afirmační” knížky. Číst v ní každou možnou chvíli je zaručeně přínosnější než přejíždění prstem po displeji na sociálních sítích. Stoa vám dodá klid a odvahu…“... celý text
— bejan

---

Rukojeť / Rozpravy

„Bad-ass stoik na scéne :). Kniha obsahuje známejší stručný Manuál, aj detailnejšie Rozpravy, vrátane Zlomkov z rozpráv. Stoicizmus v krištáľovo čistej podobe. Pre ľudí, ktorí knihu vidia prvýkrát, môže byť hardcore. Ale nie, Epiktétos nebol žiadny mizantrop, celú filozofiu treba akurát správne orámcovať. Nakoniec, sám sa staral o sirotu, ktorá by inak asi zahynula, antika nebola ľahká doba na život. Napríklad psychologické smery RBT a CBT vychádzajú zo stoicizmu. Epiktétos samotný nenapísal nič. Bol prednášateľom/učiteľom, jeho myšlienky zapisoval jeho žiak Arrianus. Dovolím si ešte polemizovať s názorom Freiherra nižšie o tom, že filozofia Epiktéta, Senecu a Marka Aurelia je odlišná. Nie je, všetci traja sú predstaviteľmi neskorej školy stoicizmu. Každý z nich píše inak, ale ak si očistíte napr. Marka Aurelia až na podstatu, vidíte tam Epiktéta. Forma iná, podstata rovnaká. Nakoniec, Epiktétovo dielo Marka v mladosti silne ovplyvnilo. A samozrejme, všetci traja sú zásadne odlišní od Epikura, ktorý predstavoval samostatný filozofický smer.“... celý text
— martin_aston