bejan komentáře u knih

Tohle čtení skoro až fyzicky bolí. Aldington je nemilosrdný a jeho sarkasmus a kritika oné “staré dobré Anglie" je až k nesnesení. Jako vždy, když vám berou iluze. Proto je tato kniha mimořádná. Ostatně autorovi a celé jeho generaci vzala iluze válka tím nejbrutálnějším možným způsobem, tak se není co divit. Jde to na dřeň.

1 11.12.2024

Úžasná radost z vyprávění ze skvělé latinskoamerické tradice. Nádhera.

01.04.2024

Nic lepšího v české literatuře v roce 2023 nevzniklo. Autentické, odžité, odpozorované. Má-li literatura jít na dřeň, tak tady se tak činí.

2 03.03.2024

Obdivovatelů knih této autorky bych se chtěl zeptat: to vám stačí opravdu tak málo?

Překladatelky bych se chtěl (za všechna místa v textu) zeptat: v Dánsku si své domácí mazlíčky nechávají po jejich smrti vycpat? Nebo někdo říká svým plyšovým hračkám “domácí mazlíčci?

Ilustrátorky (autorky obálky) bych se chtěl zeptat: “proč, když už musíte být tak otravně doslovná, ilustrujete knížku, kterou jste nečetla?

Kniha vlastně stojí za přečtení, minimálně pro svou střední gradující část, i když nechápu, proč autorka vypustila scénu odevzdání nevinnosti, která vlastně hraje ve vyprávění významnou úlohu. Ovšem nevyvolala ve mě existenciální tíseň, jak by nejspíš měla a to by vysvětlovalo, proč ji nechtěli v Dánsku dát do rukou mládeži. Na to byla kniha příliš přímočará a nekomplikovaná, takže asi nebyla určena pro mě. Nejvíc mě přiměla přemýšlet nad významem a smyslem umění. A scény se sochou Krista mě upřímně rozesmály. Zbytek byl jak od Stephena Kinga.

1 21.02.2024

Krásná kniha. Oceňuji ilustrace. Jen tak dál!

10.09.2023

Měl jsem chuť na něco vtipného a to jsem dostal. Možná to trochu připomíná slohové cvičení a je to text s několika do očí bijícími chybami, ale v humoristickém žánru se tato knížka neztratí a budu ji rád doporučovat.

28.05.2023

Tohle je knížka, kterou by si měl přečíst každý turista dříve, než vyrazí na Kubu. A poté vyrazit s knihami, filmy a léky...
Není to však cestopis, je to zpráva o totalitním režimu na Kubě a zároveň je i o nás.
Velice působivě napsáno.

20.04.2023

Za mě jediné: ta kniha postrádá smysl.

3 18.03.2023

Já vám nevím, chyba bude asi ve mně, ale ty české překlady jeho písní, které znám, mi zkrátka nedávají smysl. Tak berte to hodnocení spíše jako mé coby čtenáře…

25.02.2023

Literární reportáž napsaná vysokým stylem. Zajímavé obsahem, obohacující stylem přináší knížka dost témat k přemýšlení o našem světě.

Knížka krásně a pečlivě provedená, trochu jakoby skryta v oceánu české knižní nabídky a trochu jako perla v modři mořské hloubky své obálky.

Výborný nakladatelský počin Take Take Take.

1 19.02.2023

Kniha krásná a smutná. Jako život. Umět psát jako sám život, to je umění.

Ale pozor! Tato kniha chce koncentraci. Kdo si čtení rozkouskuje do menších časových úseků, může získat neoprávněný pocit, že kniha není dobrá.

3 05.02.2023

Přesné a sžíravé. Literárně brilantní. Pohled na francouzskou armádu na začátku druhé světové války, který čtenáři přináší mnoho zajímavých informací očitého svědka. Pro českého čtenáře je zajímavá zmínka, že ve francouzské armádě v podivné válce sloužilo mnoho Čechů… Ve Francii dlouho zakázaná kniha.

04.02.2023

Jsou sbírky, ve kterých stačí přečíst prvních pár veršů a víte, že se setkáváte se skutečnou poezií. Toto je ten případ. Pravdivé, osobní, silné.

2 03.02.2023

Nesmyslné bláboly válečného zločince, esesáka a vraha českých vlastenců Waltera Jacobiho. Lidického vraha. Zvažuji trestní oznámení na provozovatele databazeknih.cz za podporu/šíření zločinecké nacistické ideologie.

Skvělé! Je to inteligentní, řízné, trefné, je to sečtělé. Tohle je ten nejlepší druh deníku, jaký se dá číst - přemýšlivý, jasnozřivý a pravdivý. Pravdivý právě v těch momentech, kdy autor mlčí. Mlčí o sobě anebo pochybuje. Takže Malaquais popírá klasickou větu, že deníky nejvíc lžou, zatímco beletrie je nejpravdivější…

Chtěl bych vědět, jak se tohle čte Francouzům…

Musí člověk odjet do Srbska, do jakéhosi malého města a nejspíš tam i s někým žít, aby napsal skvělou poezii? Nemusí. Ale nevylučuje se to.

Málokdy se mi stane, že mě první slova náhodně vybrané básně nějaké sbírky hned chytí a nepustí. U Alžběty Stančákové se mi to stalo. V čem to vězí? Překvapivé spojování nesouvisejícího do nečekaných metafor? Prolínání vnitřního a vnějšího prožívání, slova vnitřních monologů a ptydepe vnějšího světa? Především však pravdivost, autenticita prožitku (a ten tam musí být!) a v jejím případě i jakýsi vzdor mladého člověka (myšlením, ne věkem, většina z nás je už v tomto smyslu v hajzlu), výkřik do otupělého a zatuchlého a ztučnělého světa. Jak dlouho já už na něco takového čekám! A v této sbírce to je. Má-li to být předzvěst vlny, která smete všechno staré, rád jí nastavím tvář.

22.01.2023

Ještě je leden 2023 a já vím, že lepší knihu si letos už nepřečtu. Bravurní forma a hloubka tématu může způsobit čtenáři až závrať! Není to kniha o fyzice a géniích, kteří pronikají do jejích hloubek, vůbec to není kniha o fyzice…

Už dlouho se mi nestalo, že jsem si chtěl knihu znovu přečíst hned po jejím dočtení.

PS Smekám klobouk před překladatelkou Annou Štádlerovou

2 21.01.2023

Pro každého čtenáře se zájmem o ruskou lágrovou literaturu bude Berdzenišviliho kniha vzpomínek překvapením. Není to kniha smutku, ale kniha radosti. Zní to sice neuvěřitelně, ale je to tak. S gruzínskou láskou ke vzdělání a schopností vyprávět příběhy autor popisuje sovětskou realitu (zdaleka nejen vězeňskou) a sovětské myšlení, které bohužel z ruské společnosti nevymizelo ani dnes. A tragické důsledky vidíme. Ovšem tragičnost v této knize nečekejte, autorovým programem je nejspíš to, že smutek a bolest nechce dál šířit, protože toho si národy SSSR užily víc než dost a proto hýří vtipem, ironií a vlastně i optimismem. Optimismem člověka, který zažil své.

Při čtení této knihy člověku dojde, jaká je škoda, že čeští čtenáři neznají gruzínskou, ani arménskou literaturu. Text se hemží jmény básníků a literátů a člověk ani neví v jaké encyklopedii by si je měl dohledat.

Vynikající nakladatelský počin, jen je škoda těch odbytých korektur…

25.09.2022

Titulní povídka by se mohla klidně jmenovat “Zabíjení otce”. Vztah syn-otec coby nejkomplikovanější vztah vůbec. Mistrně vylíčeno. Hluboce promyšleno i prožito. A závěrečná povídka ze španělské občanské války je makabrózně geniální a prorocká. Werfel je mistr.

1 23.08.2022

Je to krutá kniha, protože píše o krutých lidských činech. A v tom je její největší síla. Remarqua vyhazuji, po téhle knize mi přijde jako kýčař.

Han Kang napsala knihu o násilí, kterého se představitelé moci dopouštějí na lidech, kteří se vzepřou nespravedlnosti. A přitom povstání v Kwandžong, jakkoliv je pro českého čtenáře neznámou událostí, je jen symbolem všech jiných bojů za svobodu.

Kniha je záznamem, výpovědí, obžalobou, mementem, pokusem o vyrovnání se s tím a svědectvím. A výzvou! Abychom chodili po světlé straně cesty, tam, kde kvete tráva.

6 21.08.2022