U: Ztraceni v metru
Timur Vermes
Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit a jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy. Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma. Originální napínavý příběh vyprávěný v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor.... celý text
Přidat komentář
Pokud bych měl začít od prvního dojmu z knihy, pak bych opravdu ocenil práci, kterou si dalo nakladatelství Argo s vydáním.
Na první pohled se mi zamlouvala pevná vazba a zvlášť oceňuji minimalistickou obálku, která svou oproštěností naznačuje, jaký text najdeme uvnitř. Rovněž se rozhodně vyplatilo angažování kvalitní překladatelky, která citlivě a čtivě převedla původní jazyk do češtiny.
Váhal bych, zda označit Vermesovu knihu coby povídku - spíše se jedná o krátkou novelu, psanou ovšem moderním, skutečně maximálně úsporným, lakonickým, minimalistickým stylem.
Tam kde by klasik popisoval situaci, zúčastněné a prostředí na dvou tiskových stranách, použije Vermes několika přesných vět, či dokonce jen pádných slov. Vše ostatní už dotváří fantasie čtenáře, která (alespoň v mém případě) dokonale prokreslila vše ostatní. Navzdory sevřenosti textu se tak vyplatí číst velmi pozorně a vnímat množství možných významů, skrytých za textem.
Oceňuji též pečlivou a promyšlenou práci s grafikou, která je důležitou komponentou textu. "U" je poučen grafickými romány, kde i úprava a velikost písma, i jeho uspořádání na stránce (včetně funkčního užití piktogramů) nese přesný význam. Vizuální a grafická stránka knihy je zkrátka malý skvost, který se jen tak nevidí. Už jen proto hodnotím tak vysoko.
Kupříkladu, použít prostě slova "ona" a zrcadlově je obrátit, pokud je řeč o dvojnici je nesmírně prostý a naprosto funkční způsob, jak se vyhnout retardujícím popisným pasážím - byť samozřejmě ne každému tento postup čtenářsky vyhovuje. Z tohoto hlediska se Vermesovo dílko dostává na hranici ergodické literatury, když čtenář sám musí vynaložit vlastní úsilí, aby dokomponoval smysl textu a příběhu. Uvažuji toliko, zda i za sto let bude text srozumitelný, jakmile se reálie, k nimž se vztahuje, prostě ztratí.
V tom je přeci jen výhoda klasické literatury XIX. století, s jejími rozsáhlými popisnými pasážemi, které stále dokáží živě přiblížit svou dobu v detailu.
Literární minimalismus je oproti tomu "nahý", bez ornamentů, fresek, dekorací a barev, čímž připomíná architekturu funkcionalismu a brutalismu. Svébytná estetika to rozhodně je - ale bez živého kontextu se změní v pouhý geometrický útvar, v bod a linii.
Celý příběh má dle mého mínění symbolický význam, který mě velmi oslovil.
Nejedeme tak trochu my všichni "ztraceni v metru", kde se ztratily zastávky, kde zdánlivě jasné a střízlivé značení nedává vlastně žádný smysl? Tak se vozy podivného vlaku ženou (kam, proč?!) v temnotě, jsouce řízeny kdo ví kým. A úzkost roste...
Zajímavý surrealistický počin, který by od bezejmeného autora pravděpodobně žádným větším vydavatelstvím nikdy neprošel. Byla by to hezká povídka, ale kniha může začít s časem nudit.
Škoda přeškoda, že chybí pořádná pointa. Samotný text není zlý, ale čekala jsem velkolepý závěr.
Kniha má jinou formu psaní... To se musí uznat ... Ale ten proud myšlenek... Chvílemi jsem se ztrácela jestli mluví on nebo ona ... Bylo to takové zmatené... Ale ze začátku se mi to i lehce líbilo...
Nečekejte knihu, na kterou jste byli doteď zvyklí. Záhadný příběh, prezentovaný minimalistickým stylem, má spád. Já jsem se nenudila. Právě díky zvolené formě krátkých vět a grafické úpravě uvidíte a uslyšíte, co se může stát během jedné podezřele dlouhé cesty metrem. A nebo také nemůže?
Už při kupování téhle knihy jsem měl pocit, že to nebude stát za to. A moje předtucha měla pravdu. Děj je prostě nijaký, nezajímavý. Timur Vermes ale vsadil na neotřelou formu psaní, kterou jsem ještě neviděl, a kvůli tomu jsem to četl. Je to surrealistická jízda sledování slov, která vám ale nic nedá. Oceňuji ale zejména i překlad, originál jsem samozřejmě nečetl, ale čeština působila dobrým dojmem, který v některých do češtiny přeložených knihách někdy chybí.
Autor si hraje s formou, ale knížka je o ničem, jako záznam nějakého myšlenkového průjmu.
Tak tohle ne. Beze smyslu, bez napětí, bez nápadu. 1* za pár zajímavějších pasáží, ale jinak nic...
Divná kniha. Křup. Asi jsem mimo její vlnu. Křach. Cesta metrem je pro cvoky. Omitkadrobkykachlicky.
U: Ztraceni v metru
Pro mne přímo odpuzující. Zvlášť po včerejším dočtení knížky Hodiny od McEwana.