U: Ztraceni v metru přehled

20.09.2024

Pro mne přímo odpuzující. Zvlášť po včerejším dočtení knížky Hodiny od McEwana.

01.07.2024

Pokud bych měl začít od prvního dojmu z knihy, pak bych opravdu ocenil práci, kterou si dalo nakladatelství Argo s vydáním.
Na první pohled se mi zamlouvala pevná vazba a zvlášť oceňuji minimalistickou obálku, která svou oproštěností naznačuje, jaký text najdeme uvnitř. Rovněž se rozhodně vyplatilo angažování kvalitní překladatelky, která citlivě a čtivě převedla původní jazyk do češtiny.

Váhal bych, zda označit Vermesovu knihu coby povídku - spíše se jedná o krátkou novelu, psanou ovšem moderním, skutečně maximálně úsporným, lakonickým, minimalistickým stylem.
Tam kde by klasik popisoval situaci, zúčastněné a prostředí na dvou tiskových stranách, použije Vermes několika přesných vět, či dokonce jen pádných slov. Vše ostatní už dotváří fantasie čtenáře, která (alespoň v mém případě) dokonale prokreslila vše ostatní. Navzdory sevřenosti textu se tak vyplatí číst velmi pozorně a vnímat množství možných významů, skrytých za textem.
Oceňuji též pečlivou a promyšlenou práci s grafikou, která je důležitou komponentou textu. "U" je poučen grafickými romány, kde i úprava a velikost písma, i jeho uspořádání na stránce (včetně funkčního užití piktogramů) nese přesný význam. Vizuální a grafická stránka knihy je zkrátka malý skvost, který se jen tak nevidí. Už jen proto hodnotím tak vysoko.

Kupříkladu, použít prostě slova "ona" a zrcadlově je obrátit, pokud je řeč o dvojnici je nesmírně prostý a naprosto funkční způsob, jak se vyhnout retardujícím popisným pasážím - byť samozřejmě ne každému tento postup čtenářsky vyhovuje. Z tohoto hlediska se Vermesovo dílko dostává na hranici ergodické literatury, když čtenář sám musí vynaložit vlastní úsilí, aby dokomponoval smysl textu a příběhu. Uvažuji toliko, zda i za sto let bude text srozumitelný, jakmile se reálie, k nimž se vztahuje, prostě ztratí.
V tom je přeci jen výhoda klasické literatury XIX. století, s jejími rozsáhlými popisnými pasážemi, které stále dokáží živě přiblížit svou dobu v detailu.
Literární minimalismus je oproti tomu "nahý", bez ornamentů, fresek, dekorací a barev, čímž připomíná architekturu funkcionalismu a brutalismu. Svébytná estetika to rozhodně je - ale bez živého kontextu se změní v pouhý geometrický útvar, v bod a linii.

Celý příběh má dle mého mínění symbolický význam, který mě velmi oslovil.
Nejedeme tak trochu my všichni "ztraceni v metru", kde se ztratily zastávky, kde zdánlivě jasné a střízlivé značení nedává vlastně žádný smysl? Tak se vozy podivného vlaku ženou (kam, proč?!) v temnotě, jsouce řízeny kdo ví kým. A úzkost roste...