bejan komentáře u knih
Přímočaré. Poctivé. Bez okras. Schází-li vám v životě něco, pak je to nejspíš hlad (či žízeň) po životě. Volba je na každém z nás.
Kerouack, Palahniuk a Vojkůvka…
Od syntézy celých polských dějin nečekám nijak hluboký vhled na klíčové události polských dějin a tato kniha nic takového ani nenabízí, i když v textu se občas objeví ty nejdůležitější informace velmi nenápadně. V těchto momentech kniha několikrát překračuje polský pohled na vlastní dějiny, který je zatížen národní mytologií a martyrologií, ovšem Kosmanovi se to nedaří všude. Příkladem za všechny může být kapitola "Varšavské povstání (1944). Záhuba metropole", kde autor značně nadsazuje počty povstalců i ztráty na straně Němců. Neanalyzuje správně neúspěch a nesmyslnost Varšavského povstání.
Největším utrpením pro českého čtenáře je však překlad. Text je zcela zbytečně zatížen mnoha zbytečnými polonismy ("hitlerovci") a větné struktury odrážejí polský originál tak, že je to na mnoha místech až na hranici srozumitelnosti. Příklad za všechny:
"Několik měsíců před zahájením agrese nelitovala společnost na vojenské účely finančních obětí, připravovala se na chemický útok, byly budovány zákopy a kryty. Na venkově byla likvidována část plotů, aby jejich nadměrné množství nenapomáhalo rozptýlení bojových plynů."
Pro mě, jako pro laika, výborně shrnuté a sepsané působení změn klimatu na osudy civilizací a celého lidstva. To, co bych musel hledat v mnoha speciálních publikacích, mám v této knize na jednom místě. Co mě zaujme, mohu si dále dohledávat a porovnávat.
Zároveň je to výborně napsaný přehled antropologických dějin lidstva.
Je to ten typ knihy, která mě okamžitě nadchne, i když jí zčásti nerozumím. Je to jako s poezií, nemusíte rozumět každé metafoře, ale pokud k vám báseň promluví, je to začátek společné cesty - ovlivnění. Nyní už vím, že vliv (influentia, influence) je vlévání, vtékání a důsledky jsou dalekosáhlé.
Poučené, neotřelé, vtipné, originální, intelektuální, náročné, zapamatováníhodné, inspirativní.
Ohromný respekt k překladateli Martinovi Pokornému!
Tenhle soubor přednášek o zlomovém roce 1917 stojí za přečtení. Působivé je neustálé srovnávání tehdejší ruské reality a dnešní ruské reality. A nevyznívá to vůbec dobře.
Profesor Zubov je zapálený a já to u historiků mám rád. Možná bych docenil obsáhlejší poznámkový aparát, ale k tomu poslouží ony dvousvazkové dějiny ruska.
Nepochopil jsem jedinou věc. Proč mezi těmi klíčovými událostmi vedoucími k bolševickému převratu v rusku chybí právě tzv. útok na Zimní palác? Nevypadla vám z toho jedna přednáška? :-)
A mínus nakladateli za mizerné korektury.
V té knize je o rusku všechno. Ne jen o SSSR, o lágrech či o komunistické totalitě, ale o rusku, o rusech, o ruském myšlení. Od carských dob po dnešní (do značné míry stejné) rusko.
Avšak protože rusko ve 20. století netvořili jen etničtí rusové, pozorný čtenář načerpá i hodně informacích o jiných národech: Ukrajincích, Estoncích, Lotyších…
Na jeden nádech vám neznámí vypravěči odvyprávějí příběhy několika lidí žijících v jedné malé obci kdesi na severu Islandu. Jejich osudy se na tak malém prostoru zákonitě musí proplétat, ale nečekejte klasický román, spíš nadšené vyprávění strýce Pepina nebo Forresta Gumpa.
Obec, která nemá kostel, faráře, ani hřbitov, zato má svérázné obyvatele, mezi něž patří křehký Jónas, který vyrůstal tak potichu, že na něj ostatní obyvatelé na dlouhou dobu úplně zapomněli, úspěšný ředitel fabriky, který se jednoho dne naučil latinsky a svá auta, dům i rodinu vyměnil za tajemství hvězd, pošťačku Agnes, která čte všem dopisy a otevírá balíky, ale všichni si na to časem zvykli a mnoha dalších...
Tahle knížka není o nějakých islandských podivínech ze Zapadákova, tahle knížka je o nás, o našich životech, o našich touhách, o našem strachu, o naší člověčí omezenosti i velikosti.
Varování!
Pro koho tahle knížka rozhodně není? Pro moralisty, kteří vidí život takový, jaký ho chtějí vidět a přitom skutečný život nezahlédnou. A není pro čtenářky romantických barvotiskových knížek.
Krásná věc. Velmi netradičně a uvěřitelně podaný příběh "svatého muže".
Tohle je knížka pro lidi bezpečně nad 40 let. No dobrá, tak spíš nad 45…
Vy mladší to ani nezkoušejte, protože “Kdo utíká a řve, má vrch nad životem…”
“Na tyhle debility je ještě čas, teď běžte plácat hovadiny až do tří do rána s klukama vašeho věku a na všechno ostatní se vykašlete.”
Je to knížka o životě, o lásce k životu a o nostalgii.
Děkuji nahoru Janu Fišerovi za odvahu převést Ovidia do volného verše. Naše generace by zkrátka distich nebo alexandrín už nezvládla. Tento výbor se velmi povedl, škoda jen, že “listů” není více.
A děkuji za některá nádherná místa hodná zapamatování…
Krásná kniha velikého znalce a milovníka české poezie. A navíc člověka, který byl často “u toho”, zažil a přátelil se s těmi největšími básníky, které kdy česká literatura měla a čtenář může jen tiše závidět. Rudolf Matys však čtenáře nepoučuje, ale obohacuje a baví.
Eseje jsou excelentní obsahem i formou. Témata, kterých se autor dotýká jsou natolik důležitá, že nezestárla za ty desítky let od jejich napsání, naopak jsou naléhavější dnes a jasnost mysli autora je jako loučeň v temné chodbě.
Abyste knihu docenili, musíte mít za sebou dvě věci:
1) zhlédnutý film Stalker Andreje Tarkovského
2) okouzlení z Tarkovského filmů.
Pak kniha báječně funguje.
Krásná sbírka vyspělé autorky.
Verše bez komplikovaných metafor připomínají práci zahradníka, který provádí jednoduché úkony, ale jejich výsledkem je odkazující krása.
Na obdélníku zahrady za domem, ve kterém autorka žije se odehrávají promluvy květin zezdola směrem k člověku. Člověk pak - autorka sama při ranních meditacích - obrací se nahoru k Bohu a Bůh promlouvá shora dolů k Zemi. Tento trojrozhovor je vyjádřením touhy po blízkosti a nalezení smyslu.
Tuhle knížku potřebujete. Její název je přesný, je to příručka, kterou noste všude s sebou. Čtěte si v ní, nechte to na sebe působit a jednejte podle ní. Rozhodně je lepší než všechny “motivační” a “afirmační” knížky. Číst v ní každou možnou chvíli je zaručeně přínosnější než přejíždění prstem po displeji na sociálních sítích.
Stoa vám dodá klid a odvahu…
Je to kniha o New Yorku.
Je to kniha o údělu spisovatele.
Tyhle eseje můžete klidně vnímat jako povídky. Brilantně napsáno. A k závěru knihy eseje gradují.
Kniha opět krásně připravena nakladatelstvím Dybbuk. Jejich knihy mi dělají radost!
Irové musí milovat literaturu, protože mají skvělé vypravěče!
Na tohle skvěle vystavěné vyprávění o životě jednoho irského farmáře si udělejte čas, pohodlně se usaďte do starobylého křesla, nalijte si sklenici dobré whiskey (i když já raději whisky) a nenechte se při čtení rušit. Neuspěchejte to, stejně jako doporučuji neuspěchat degustaci kvalitní whisky. Odmění se vám nejenom prvním dojmem, ale i delším dojezdem…
Miluji skvělé vypravěče! A tato kniha je úžasným vyprávěním, které nemohlo vzniknout nikde jinde než na jihu. Hodně dole na jihu. Ještě jižněji…
Krásné metaforické věty, magie (když v ni budete chtít věřit), vtip, smutek i životní moudrost v knize o historii, chápání historie, vyrovnávání se s historií i jejím zapomínáním.
Taková kniha v české literatuře nemůže vzniknout, chybí nám tady k tomu to africké nebe a jižanský náhled na život.
Co zbyde ze zakládajícího románu evropské literatury o tisíci stranách, když ho "převyprávíte" čili vykucháte na dvě stě padesát stran? Paskvil! Dejte imbecilovi do ruky štětec a paletu a nechte ho přemalovat Rembrandta. Asi tak.
Další kniha na celý život. Mnohem bohatší, mnohem vrstevnatější, mnohem aktuálnější a zároveň nadčasovější, než se z tradovaných úryvků zdá. Jen by si česká kultura konečně mohla dopřát FUNDOVANÝ A KOMPLETNÍ PŘEKLAD ZE ŠPANĚLŠTINY!