Žít!
Jü Chua
Příběh Fu Kueje se odehrává na pozadí pohnutých čínských dějin 2. poloviny 20. století, občanské války, Velkého skoku, Kulturní revoluce. Fu Kuej je rozmařilý mladý muž z bohaté rodiny, který v nevěstinci či v hráčském doupěti tráví více času než doma s rodinou. Až do chvíle, kdy v kostkách prohrává veškerý rodinný majetek a je nucen se s rodinou ze starobylého rodinného sídla přestěhovat do doškové chalupy. Tu začíná Fu Kuejův život rolníka, který od rána do noci dře na rýžovém poli. Život se s Fu Kuejem, ani s jeho blízkými nemazlí. Přestože Fu Kuej postupně přichází o vše, co je pro něj v životě důležité, zůstává nezdolným optimistou, plným energie a vůle přežít... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2014 , VerzoneOriginální název:
Chuo-če, 2004
více info...
Přidat komentář
Nesympatický příběh s nesympatickými postavami.
Jakmile máte dvě věty pocit, že se vše v dobré obrací, jste velmi rychle vyvedeni z omylu.
Alegorie na můj mozek!
Na autorův, čínský styl si musíte zvyknout. Trvá to však chvilku a pak vás pohltí nekomplikovaný, přímý jazyk, jímž dokáže popsat propracované nejen charaktery lidí, ale i jejich vzájemné vztahy. To vše na pozadí čínského každodenního života, a to jak nuzné (reálné) poměry na venkově, tak dramatické dějiny 20.století. Mnoho čtenářů bude touto realitou možná překvapeno, hlavně postojem k životu….
CITACE: 1) Poklepal si na kolena a řekl: „Mám to tělo čím dál tužší, jenom jediný místo mi na něm naopak měkne.“ Koukal jsem na jeho rozkrok, nemohl jsem si pomoci a začal se nahlas chechtat. 2) Řekl: Čtyři zásady slušného chování by si měli lidi pamatovat – nežvanit o cizích záležitostech, nespat v cizí posteli, nevstupovat do cizích dveří, nesahat do cizích kapes.
Moc se mi líbila. Vývoj politické situace v Číně - velmi zjednodušeně, ale poutavě popsáno na osudech vesnické rodiny Fu Kueje.
Tak tohle je opravdu hodně silná káva, nebo lépe řečeno hodně hořký a silný čínský čaj...
Jak komunistická zvůle paradoxně zachrání život mladému a potom postupně stárnoucímu hejskovi, ale systematicky ničí všechno a všechny kolem něj. Skvěle popsaný život obyčejných lidí, drsná každodenní realita, dřina rolníků, hemžení lidiček ve městě, řádění bezejmenných mocných pitomců s rudou knížkou v náprsní kapse.
Často jsem při čtení vzpomínal na starozákonního Jóba - je tady zřetelná paralela.
Podobné knihy: Totem Vlka, Doktor Živago.
Ikonická kniha popisující čínské dějiny dvacátého století optikou několika generací jedné rodiny. Můžeme tak sledovat občanskou válku, vítězství komunistů a následující temná období Velkého skoku a Kulturní revoluce. Jde o syrový pohled do života obyčejných lidí na čínském venkově, kteří se na pozadí bouřlivých událostí a neskutečné bídy snaží o jediné – žít. Kniha je psána jednoduchým stylem a čte se jedním dechem. Myslím, že román dobře vystihuje čínskou mentalitu – lidé čelí každodenním starostem a nástrahám, politika a ideologie je jim cizí, k životu přistupují zcela pragmaticky. Žít je skvělý román a základní literatura pro každého zájemce o Čínu. Doporučuji po přečtení knihy také zhlédnout výborné filmové zpracování.
poměrně drastická kniha, díky které se toho člověk hodně naučí i o samotné Číně
Kdybych měl charakterizovat tuhle knihu jedním slovem, použil bych "rozpor". Rozporuplný je postoj hlavního hrdiny, který i ve chvílích největšího ran a neštěstí nachází něco, co mu dává smysl života a naději na lepší zítřek. Rozporuplný je jeho postoj k blízkým, které neuvěřitelně miluje ale stejně neuvěřitelně jim dokáže ubližovat. Těchto rozporů dokázal autor nabídnout celou řadu. Kniha však není jen vyprávěním příběhu, osudu jednoho muže a jeho rodiny - je i pohledem na filozofický přístup k životu v jiném kulturním prostředí, v jiném regionu. Věci mají jinou hodnotu. Vztahy mezi lidmi jsou postaveny na jiné úrovni, než je známe a zažíváme my, dnes a tady. A i když je děj sám o sobě strhující a má spád, který nedovolí knihu odložit, nabídne současně mezi řádky otázku - co já, moje trápení, moje problémy, můj život...jak k nim přistupuji já? A jak bych přistupoval k ranám, jaké postihly Fu-Fueje já? Se stejnou stoickou vyrovnaností?
Kniha mi tvrdě připomněla životaběh. Spolu s příběhem z Číny 20.století prožijeme jeden lidský život od začátku do konce se všemi slastmi (mají krátkého trvání) a strastmi (mají dlouhého trvání). Kniha je ale velice čtivá, i když je psána jednodušším slohem.
Byla to moje první kniha, kterou jsem četla od čínského spisovatele. Moc jsem nevěděla, co od toho očekávat a v úvodu jsem si myslela, že ji odložím a nepřečtu. Časem mě však příběh začal zajímat a poté jsem ji přečetla již rychle. Kultura a příběh hrdiny je od našich dost vzdálený, jeho těžký osud je obtížné si představit v našich podmínkách. Ale jeho "žít" i za těchto okolností se mi na knize líbilo a vnitřně mě obohatilo
Zajímavé.....bylo to sympatické i když velice smutné. Tenhle příběh mě dokonale dostal. I když to asi ve skutečnosti neprožil jeden člověk , jistě si odtud můžeme udělat představu jak těžko se lidem v Čině v minulém století žilo a možná na některých místech žije dodnes. Zařadil bych tuhle knihu do povinné četby, aby si mnozí uvědomili jak se máme dobře a většinou si toho neumíme vážit.
Stejně tak jako s číňankou, tak ani s čínskou prózou jsem doposud do styku nepřišel. Žít! však posloužilo jako velmi dobrý vstup do styku s čínskou prózou. Do číňanky v dohledné době vstoupit nehodlám a tak se podělím aspoň o zážitek styku s čínskou prózou.
Tak tedy: Žít! je příběhem čínského vesničana a jeho života v 20. století. Z vesnice se přesouvá maximálně do nejbližšího města a zase zpátky, takže se nekonaj žádný dějový veletoče. Život prostě plyne a vesničan zažívá ránu za ránou. Level deprese se dostává daleko za 8/10 a to je dobré. Celkově ale i tak 8/10, protože v Číně je hodně smogu a tím pádem nemohu dát lepší hodnocení. Kdyby kniha byla psaná třeba na Šumavě, tak je to za víc.
Fu Kuej,je frajírek,který od života dostane pořádně přes hubu.Jenže poté,co promrhal celé rodinné jmění(tak jako jeho otec)a svou rodinu uvrhne v hanbu a posměch,tak se mi jeho vyprávění začalo líbit,i přes tragické události v jeho životě.Jen by knize slušel spíše název Slzy,protože snad není v knize stránky,kde by se nebrečelo.75%.
Velice podobné Dvoum liangům....jen je tu méně politiky a taky má menší vliv na toho hlavního hrdinu. Toho neštěstí co autor na hlavní postavu navršil bylo ke konci už moc.
Nějak nesdílím všeobecné nadšení knihou, možná dané i tím, že jde o neamerického a současného autora. Podobné nadšení se pohybuje i u filmových fanoušků, kdy nadhodnocují díla z jiných zemí, přičemž podobně laděnému dílku z komerčnější země jsou hotovi dát rovnou odpad. Kniha je psaná lehkým jazykem a stylem, ale celkové pojetí mi bylo časem hodně nepříjemné. On ten Job byl v Bibli jen jeden z toho důvodu, že podobná neštěstí nestíhají lidi každým dnem, že většinou je život vyvážen i klady a chvílemi štěstí. Zde se na nás však hrne všechno zlo světa, nebo minimálně Číny ve zlomovém období, plus všichni démoni hrdinovy duše. Částečně to skutečně připomíná Forresta Gumpa tím, jak hlavní postava proplouvá oněmi zlomovými čínskými dějinami, ale jde spíše o vedlejší linii. Nejvíc mne asi iritovala samotná postava - skoro by se dalo říct nepoučitelný zmetek, který věčně ubližuje lidem kolem sebe včetně těch, které má rád nebo oni mají rádi jeho, a číst si o zmetcích, na to mi stačí denní tisk. Kniha mi celkově vlastně nic nedala kromě pár historických fakt a některých krajových zvyklostí, a pokud jde o to hlavní téma žít i přes překážky, dalo se to vážně vyjádřit i na méně kýčovité platformě, jakou je příběh Joba.
Tak jako po dlouhé době jsem knížku vzala jedním dechem. Skvělé a nemám potřebu vyprávět vám celý děj, prostý život prostého číňana a nástup režimu, včetně hladomoru za vlády pana Mao.
Výborná kniha a lituji, že jsem autora nenašla dřív.
Fu-kuejův otec kdysi prohýřil polovinu rodinného majetku. Když pak jeho syn prošustruje ten zbytek, nemá se vlastně ani čemu divit. Tehdy ještě nikdo nemůže vědět, že za pár let přijde Osvobození a nešťastný soused, který lacino koupil jejich statek, dopadne jako každý čínský kulak. Tím však jako by se míra štěstí Fu-kuejovy rodiny vyčerpala, román zachycuje nekonečnou dřinu, hlad, nemoci a smrt. A přitom je to tak výborná kniha, v níž autor úsporným jazykem popisuje téměř celý jeden život. Nečekejte na konci nějakou katarzi, ta se nekoná ani v našich bytích, čekejte ale pochopení, že v životě jde především o to Žít! Fu-kuej mi byl v průběhu čtení čím dál tím bližší, všemu navzdory jsem ho musela obdivovat, doufat s ním, radovat se s ním a nakonec i trápit. Ale Fu-kuej se nikdy nevzdal a jeho nedostatek vyšších ambicí krom snahy žít každý další den ho udrží v chodu i ve chvílích, kdy by to jiný zabalil. A ten jeho vůl, ten mi málem vehnal slzy do očí. Pro mě nádherná kniha, doporučuji.
Fu Kuej viděl Forresta leda tak z rychlíku... zde musíte číst mezi řádky... taková koncentrace smutku, bídy a neštěstí snad ani není možná...nechce se vám věřit... ale nedává to nakonec všechno smysl? Ať nás potká cokoli, musíme se sebrat a jít dál.... ŽÍT! I přes tu sžíravou depresi vám to dá lehký pocit optimismu... když on, tak proč bych to nepřežil já...
Velmi čtivý román o životě jednoho obyčejného člověka ve víru čínských událostí 20. století. Reklamní slogan, že je to čínský Forrest gump, tak s tím nějak nesouhlasím. Je to spíše melancholicky laděné, a především o jiných životních hodnotách a postojích, než jsou v západní civilizaci.Doporučuji!
Autorovy další knížky
| 2014 |  Žít! |
| 2019 | Bratři |
| 2007 | Dva liangy rýžového vína |
| 2021 | Čína v deseti slovech |
| 2009 | Bratia I. |
O dost jiné než povídky. Jazyk je jednodušší, chybí ty momenty absurdity (které mi u povídek tolik připomínaly Kafku). Sledujeme přerod hlavního hrdiny od nedospělé sobeckého parchanta v bytost nadanou skoro budhovskou vyrovnaností a schopností přijmout život ve všech podobách, i těch krutých. Rozhodně mi nebyl nesympatický - ve svém vyprávění je dokonale upřímný, přizná se ke všem špatnostem, které provedl, i k těm, o kterých pouze v duchu uvažoval. A ruku na srdce, kdo z nás jednal vždycky naprosto čestně, empaticky a beze vzteku, bez snahy ulehčit si situaci nějakou malou křivárnou. A když už jsme to udělali, přiznali jsme to alespoň sami sobě?