Чачак / Čačak přehled
Alžběta Stančáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508163/bmid_chysta-se-cacak-my4-508163.jpg
4
19
19
Чачак (Čačak), malé srbské město jižně od Bělehradu, nemá s obsahem druhé básnické sbírky Alžběty Stančákové de facto nic společného. Protéká jím řeka Západní Morava a průměrná teplota tam činí 10,5 °C. Sbírka Чачак obsahuje texty z let 2017–2021. Travestii úřednického jazyka, vyznání na pomezí rozvědky a lásky, společenskou kritiku zastřenou stěží proniknutelným snem. Spojujícím prvkem souboru je poetika krutosti, ani ta ale není nutně všudypřítomná – ačkoliv „všude kolem vládne minulost / my přesto kašleme čerstvé klíčky“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Чачак / Čačak. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Zdálo se to super, dokud to nezačalo být všechno stejné. Jeden postup, jeden výraz, jedna pozice.
Musí člověk odjet do Srbska, do jakéhosi malého města a nejspíš tam i s někým žít, aby napsal skvělou poezii? Nemusí. Ale nevylučuje se to.
Málokdy se mi stane, že mě první slova náhodně vybrané básně nějaké sbírky hned chytí a nepustí. U Alžběty Stančákové se mi to stalo. V čem to vězí? Překvapivé spojování nesouvisejícího do nečekaných metafor? Prolínání vnitřního a vnějšího prožívání, slova vnitřních monologů a ptydepe vnějšího světa? Především však pravdivost, autenticita prožitku (a ten tam musí být!) a v jejím případě i jakýsi vzdor mladého člověka (myšlením, ne věkem, většina z nás je už v tomto smyslu v hajzlu), výkřik do otupělého a zatuchlého a ztučnělého světa. Jak dlouho já už na něco takového čekám! A v této sbírce to je. Má-li to být předzvěst vlny, která smete všechno staré, rád jí nastavím tvář.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Чачак / Čačak v seznamech
| v Přečtených | 22x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Knihotéce | 6x |
| v Chystám se číst | 14x |
| v Chci si koupit | 5x |
Přiznám se, že po četbě autorčiny první sbírky (Co s tím) se ta druhá zcela minula s mými očekáváními. A nemyslím to teď jako negativum, Alžběta Stančáková si zkrátka jen zvolila (popřípadě vypracovala) dost odlišnou poetiku, byť určitá pojítka tam samozřejmě jsou. Mimoto myslím, že není plně oprávněná výhrada jednoho z komentujících, že je to všechno stejné (na což má koneckonců básník plné právo: dílo nemusí být rozmanité, aby bylo působivé). Přestože řada básní variuje tutéž metodu, jakýsi de- a rekonstruktivní způsob vidění a nakládání s realitou/slovy, kde nechybí paradox, ironie a střípky velmi patrně autobiografické, tkanivo jednotlivých básní (a též napříč sbírkou) umožňuje i subtilnější čtení.
Sbírka je mou první knihou od nového a mladého nakladatelství Viriditas. Vypravena je vkusně, ilustrace Antonína Handla se mi líbí a k básnickým textům se principielně hodí, pozoruhodný je i nápad označit titulní stránku pouhým názvem srbského města v cyrilici (souvislost autorčiných textů s ním mi sice uniká, ale budiž, není to první takový případ, snad se jí prostě líbilo jméno toho města). Není mi však jasné, proč v knize chybí obsah, vždyť volná, úplně prázdná dvojstránka v závěru je. A hodil by se i medailonek autorky. Chvíli jsem si dokonce myslel, jestli to není nějaká technická chyba, ale nejspíš půjde – podobně jako u té obálky – o jakýsi umělecký koncept, jejž v tomto případě chápu ještě méně. No, tak ještě malá ukázka:
Milostná báseň
Nadejde noc a já tě budu pohlcovat.
Pak přijde den a oddáme se sanaci.
Život je snadný
a začal s ním člověk – oddaná svině
s neléčenou pamětí.
Neboj se ničeho, život je život
neschopný výkonu života.