Rukověť mravních naučení
Epiktétos
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253202/bmid_rukovet-mravnich-nauceni-d5U-253202.jpg
5
5
5
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Krátky návod na dobrý život od stoického filozofa, bývalého otroka, Epiktéta.
Hardcore stoicizmus v najčistejšej forme, nie je asi úplne pre každého.
Epiktetos je spolu se Senekou filosofem, jehož názory jsou mi nejbližší. Ačkoli se historicky řadí do pozdní školy stoické (spolu s Markem Aureliem), jeho rigorosní přístup ke stoicismu odpovídá spíše době Zenonově a rovněž se některými myšlenkami blíží kynikům. Je zvláštní porovnat, jak se dva filosofové stejné školy v přibližně stejné době (Epiktetos je zhruba o 50 let mladší Seneky) odlišují svým postojem k člověku. Zatímco Seneka přísná stoická dogmata o dokonalém životě mudrcově mírní, uvědomuje se nedostatečnost lidskou, Epiktetos stále věří, že je možné ideál ataraxie a apatheie naplnit. Snad je to dáno odlišností jejich sociálního postavení - Seneka spolu s Afraniem Burrem jednu dobu vládl Římu místo mladého, poesií zaneprázdněného, císaře Nerona a jako takový musel svému okolí činit ústupky; Epiktetos byl v mládí otrokem a celý život strávil v chudobě, na druhou stranu nebyl k nikomu vázán a udržel si tak svobodu v myšlení i mluvě.
K plnému pochopení odkazu Epikteta je třeba přečíst i dochované knihy Rozprav, které všechny body obsažené v Rukověti obšírněji rozebírají. Věřím, že současnému člověku může jeho filosofie mnohé dát a také ho o mnohé připravit - tím míním, že po pečlivém prostudování jeho díla si už nikdy nebudete naříkat nad úradky Božími, řkouce:
"Nuž, osude a Die, jen veďte mě tam,
kam vaším rozhodnutím byl jsem postaven
a bez váhání půjdu; kdybych nechtěl jít,
jsem špatný člověk, ale jít bych musel přec."
Štítky knihy
filozofie antika starověký Řím
Autorovy další knížky
| 1972 |  Rukojeť / Rozpravy |
| 1996 |  Moudrost stoika Epikteta |
| 1901 | Rukověť mravních naučení |
| 2021 | Příručka Pestrá stoa |
Kniha určitě stojí za přečtení. Mám dojem jakoby současnou společností vládl (je protlačován, podporován) duch filozofie na základech stoicismu. Na první pohled vypadá vcelku zajímavě, ovšem ne tak na druhý ... Líbí se mi, jak se svět ohání DUALITOU, když se mu to hodí, pak ale vytasí s EXTRÉMEM - podtrhující jen RACIONALITU člověka a zapomínající na jeho CITY. A my se musíme ptát, komu vyhovuje - člověk bez vůle, bez charakteru, necitlivý, nereagující na vnější prostř. maximálně na podněty, které se mu servírují na talíř - např volby: zkrátka GUMU. Každý extrém je nesmyslem lidského bytí. A protože v současné době probíhá zásadní bitva: O VÍRU člověka, musí si člověk dát pozor na to, čemu UVĚŘÍ. Zajímavostí je, že filozofie byla berličkou lidí v nelehkém žití, kdy došlo k tomu, že tuto funkci neplnilo náboženství. A tedy je na místě otázka: KDY se objevují PREFERENCE IDEÍ STOICISMU? A musím souhlasit s komentářem níže martin-ashton: Není to pro každého