Rukověť mravních naučení

13.04.2020

Epiktetos je spolu se Senekou filosofem, jehož názory jsou mi nejbližší. Ačkoli se historicky řadí do pozdní školy stoické (spolu s Markem Aureliem), jeho rigorosní přístup ke stoicismu odpovídá spíše době Zenonově a rovněž se některými myšlenkami blíží kynikům. Je zvláštní porovnat, jak se dva filosofové stejné školy v přibližně stejné době (Epiktetos je zhruba o 50 let mladší Seneky) odlišují svým postojem k člověku. Zatímco Seneka přísná stoická dogmata o dokonalém životě mudrcově mírní, uvědomuje se nedostatečnost lidskou, Epiktetos stále věří, že je možné ideál ataraxie a apatheie naplnit. Snad je to dáno odlišností jejich sociálního postavení - Seneka spolu s Afraniem Burrem jednu dobu vládl Římu místo mladého, poesií zaneprázdněného, císaře Nerona a jako takový musel svému okolí činit ústupky; Epiktetos byl v mládí otrokem a celý život strávil v chudobě, na druhou stranu nebyl k nikomu vázán a udržel si tak svobodu v myšlení i mluvě.
K plnému pochopení odkazu Epikteta je třeba přečíst i dochované knihy Rozprav, které všechny body obsažené v Rukověti obšírněji rozebírají. Věřím, že současnému člověku může jeho filosofie mnohé dát a také ho o mnohé připravit - tím míním, že po pečlivém prostudování jeho díla si už nikdy nebudete naříkat nad úradky Božími, řkouce:
"Nuž, osude a Die, jen veďte mě tam,
kam vaším rozhodnutím byl jsem postaven
a bez váhání půjdu; kdybych nechtěl jít,
jsem špatný člověk, ale jít bych musel přec."