Runa
Christopher Fowler
Runy jsou prastaré písmo z počátku germánské civilizace. Užívalo se jich především ke kultovním a magickým účelům a zápisům. V hororu Christophera Fowlera jsou runy nositeli smrti v sérii případů, které vyšetřuje londýnská policie. Záhadná úmrtí mají jeden společný rys: oběti umírají v záchvatu šílenství a všechny mívají u sebe zvláštní talisman - lístek s nerozluštitelným runovým nápisem. Současně s policií se do pátrání pouští na vlastní pěst syn jedné z obětí i dvojice svérázných knihovníků. Společně odhalí původce tragedií, finančního magnáta Daniela Carmodyho, který experimentuje s počítačovou sítí a zkouší manipulovat s lidskou psychikou. V nouzi nejvyšší mu policie postaví do cesty nezletilého počítačového génia a nebezpečný souboj rozumu s magií vrcholí.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2000 , OlympiaOriginální název:
Rune, 1990
více info...
Přidat komentář
Zajímavý námět knihy, runy, co přinášejí smrt a jsou vlastně všude kolem nás, protože jsou tvořené přírodou nikoliv uměle člověkem. Nicméně kniha mě tolik nenadchla. Začátek byl pro mě dost zmatený, každá kapitola byla o někom jiném a i když se jejich příběhy nakonec propletly, nebyla jsem si někdy zcela jistá, o kom se vlastně píše.
Moje první kniha, kterou jsem od Fowlera přečetla a nezkamala mě, byla jsem tak začtená, že když pak na mě někdo zavolal poskočila jsem jak jsem se lekla, zrovna jsem byla v ton nejlepším XD
Autorovy další knížky
2000 | Runa |
2006 | Vražda za oponou |
2006 | Podzemní proudy |
2008 | Schodiště do temnot |
2002 | Disturbia |
Ďábel se vrátil na zem a soumrak světa se děje tady a teď. V mysteriózním kriminálním románu Christophera Fowlera s ústřední dvojící stárnoucích detektivů Arthurem Bryantem a Johnem Mayem jsou starodávné runy nositeli šílenství a smrti. Příběh, zahalený oparem tajemna, je především ve své úvodní části vskutku strhující, napínavý a příjemně mrazivý. Jakmile se však dozvíme pravdu o pravé podstatě runových talismanů, hodně z onoho elektrizujícího náboje se někam vytratí. Místo abychom vypluli na hlubinu a zkoumali záhady světa a historie, plácáme se u břehu po kotníky ve vodě a kromě ohlazených kamínků, prázdných škeblí a kalu neobjevíme už nic zajímavého. Vyprávění začne honit samo sebe a z ničeho nic zabředne do banálních motivů a stereotypů. Je to škoda, protože zápletka byla rozehrána opravdu v královském stylu a minimálně do poloviny knihy (možná i déle) vzbuzovala vysoké naděje, že tak i skončí. Nestalo se, ale na druhou stranu špatné to také nebylo…