Krev pro rusalku
Kristýna Sněgoňová
Rusalka (Sněgoňová) série
1. díl >
Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s kur... pardon vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on. Vítejte ve špinavém světě vílích bordelů, krve, staré magie a tajemství, která se nezastavitelně derou na povrch. Nové vydání knihy, která udělala z Kristýny Sněgoňové hvězdu české fantastiky.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem to četla jako legraci. Už nikdy se nebudu cítit v Brně Jundrově nebo na Vinohradech tak jako dřív! Pak mě ale začalo opravdu zajímat, jak to s Dominikem a Léto skončí.
Velice povedená urban fantasy. Doporučuji každému, kdo má tento žánr rád.
Dle mého názoru se nejedná ani tak o fantasy, jako spíš o detektivku s prvky fantasy. Kvůli tomu mám z knihy smíšené pocity, protože tento knižní žánr zrovna nevyhledávám. Kdyby tam ty víly nebyly, děj by se nijak moc nezměnil. Příběh se rozjížděl poměrně pomalu a dělalo mi problém se začíst. Permanentní nitrozpyt hlavního hrdiny je propracovaný a sugestivní, ale někdy už je toho moc. Trošku mě pletly autorčiny narážky v dialozích - vždy, když se taková useknutá věta objevila ,tak mi přišlo, že autorka předpokládá, že čtenář ví, o čem je řeč, tak to nemusí vysvětlovat. V té chvíli jsem si akorát myslela, že mi někde něco uniklo...Konec byl z příběhu to nejlepší - autorka celý příběh až moc dlouho šponovala, až už byla situace totálně bezvýchodná a šílená. A pak bum a ráz na ráz se to naprosto nepředvídatelně rozpletlo a vyřešilo. Musela jsem to tempo na konci chvíli rozdýchat, jak to bylo silné, ale dobře napsané. Není to kniha roku, ale není ani špatná.
Nápad soužití lidí s vílami se mi líbil. A taky se mi moc líbilo, jak je autorka popisovala s odkazem na přírodní živly. Akorát Stolbenko nemusel žrát tolik prášků a celý příběh nemusel být tak depresivní.
Kniha napsaná českou autorkou, poměrně vysoké hodnocení, slušné komentáře, pustím se do ní (tedy myslím do knihy ne do autorky i když možná …).
A teď vidím, že se dokonce odehrává v mém rodném Brně!
Rusalky živící se lidským masem pomůžou vyhrát jakousi válku ve prospěch Pospolitosti (což je vlastně dnešní V4), společenství Čechů, Moravanů, Slezanů, Slováků, Poláků a Maďarů. No nevím co zmohly proti kulometům tankům, letadlům, ale dobrá.
Zásluhy mají, to je jasná věc, ale co dál s nimi? Založíme Centrálu speciálních činností, která bude na víly dohlížet a držet je při zemi.
V Centrále pracuje i Dominik, hlavní hrdina a zde je i hlavní problém knihy. Ten člověk se motá od ničeho k ničemu, je jen ve vleku událostí a pro jistotu nedělá raději vůbec nic, samá migréna, věčně ho někdo zachraňuje, připadá mě spíš jak "dívka v nesnázích".
Ghetto na Vinohradech mě připadá taky dost ulítlé, proč ne raději Husovice, Zábrdovice? Asi by si starousedlíci s rusalkami pili krev a možná se i žrali navzájem.
Nemůžu říct, že je to vyloženě špatná kniha, příběh je dobře vymyšlený a vesměs zábavný. S akčnějším Domem bych hodnotil hodně vysoko, ale takhle jen slabší průměr.
Je mi líto. Nesedlo mi to. Hodně jsem přeskakovala a nudila se. Nápad super. Pár skvělých okamžiků. Plus body za hlavního hrdinu, který vlastně žádný hrdina není (i když tisíckrát lepší troska je Don ze Spáleného muže). Takže kniha je dobrá, ale asi jsem na ni neměla náladu nebo co. Za mě to mohlo být o dost drsnější. Jsem ráda, že jsem se prokousala nakonec.
Další brněnské fantasy, tentokrát ze života lidí a víl, kdy se oba druhy navzájem požírají a není to myšleno jen metaforicky. Nechápu, jak Dominik Stolbenko mohl vůbec vystudovat školu a působit deset let u vran, když byl chodící nevyspalá zombie pod práškama.
Románový debut K. Sněgoňové mi k srdci příliš nepřirostl - zejména však proto, že mě mistrovským způsobem přiměla prožívat se Stolbenkem tu jeho zatracenou a čím dál horší migrénu. Naprosto suverénně napsané dílo s velice odvážně pojatým hlavním protagonistou, které se (na rozdíl od mnoha jiných českých fantasy počinů včetně uctívaného Naslouchače) nesnaží dosáhnout na žádné úlevy přesahem do YA žánru a bez potíží obstojí proti náročnému čtenáři.
Podle veticky na obale ze to bude mega drsny jsem cekal neco jako Neomilnerovou a to se zdaleka nekonalo. Napad byl super napsane zajimave akorat mi prisla hlavni postava ze ma chvilema dost zenske chovani a reakce. Vsechny hlavni postavy Neomilnerove jsou zeny a myslim ze je to spravny krok - zena chlapske uvazovani ani reakce naplno nedokaze vyjadrit. A hlavni hrdina pak na mne misty pusobi tak trochu jako ufnukany a ujeceny kreten. Na druhou stranu na prvotinu super a doufam v dalsi pokracovani z tohoto sveta. Je fajn kdyz se zena neboji takto psat a vyjadrit i tu temnejsi stranu a ne psat ufnukane srdcervouci romantiky.
Tak tahle kniha byla opravdu velice zajímavá. Hlavní hrdina byl prostě člověk a další hrdinka víla. Určitě stojí za to si knihu přečíst. A doufám, že bude pokračování!
....jelikož některý inteligentní moderátor přesunul tenhle komentář do diskuze, tak jsem ho v diskuzi zase smazal a dal ho sem zpět... můj komentář neobsahuje spoiler a je mým vyjádřením /komentářem/ ke knize!
OndřejMergl.....myslím si, že spisovatelka Sněgoňová nebude vůbec plakat, když takový "brilantní" booktuber už nebude její knihy číst......
--------
naopak /i když komentáře trudoše nemusím/ tady doporučuji jeho komentář přečíst.
Kniha Krev pro rusalku je podařený kousek roku 2018
....urban fantasy? ...detektivka? .....at je to cokoliv, je to prostě paráda ....minulý rok jsem fantasy očůrával .....ale tímhle jsem to všechno napravil....
Ještě jednou doplňuji, že u mne 100%.... a určitě přečtu znovu
Líbí se mi prostředí a celý ten nápad s krvelačnými vílami/rusalkami/whatever, ale bohužel zápletka je nudná jako stokrát čtený hardboiled román a přistihl jsem se, že přeskakuju stránky, protože se děj vyvíjel přesně podle jakéhosi všeobecně známého schématu noirových detektivek. Dalším záporem jsou nezajímaví hlavní hrdinové - správňák Dominik a jeho Kellerová v kurzívě mě nedokázali nijak oslovit, jednak proto, že se berou hrozně vážně, až pateticky, a jednak proto, že jsou v podstatě detektivní duo jako Holmes a Watson nebo jakékoliv jiné. Rád bych řekl, že na české poměry dobré, ale nemělo by už české fantasy mít větší ambice?
O knize jsem se dozvěděla je díky recenzi, která na mě vyskočila na facebooku. A musím říct, že jsem ráda. Jak už tady někdo zmiňoval, zamlouvalo se mi, že to nebyl žádný složitý fantasy svět, ale něco, co si docela dobře umím představit. :) Nadchnul mě nápad s lidožravými vílami, ale jak zmiňovala autorka oné recenze a stejně tak většina z komentujících, hlavní hrdina byl prostě na pěst. První třetina knihy mi docela odsýpala, druhá třetina už byla horší a měla jsem stále větší chuť Dominika umlátit jeho vlastní knihou a třetí třetina už byla jen parádní jízda. Za mě super čtení a dala bych si klidně líbit i nějaké pokračování. I když nejspíš kratší než tahle bichlička. :D
Čekala jsem, jak autorka nakonec celou situaci vyřeší. Sice to bylo velice dobré rozuzlení, ale čekala jsem jiné. Nu což.
Za otravnost a tupost Dominika, to přece jen na pět hvězd není, ale solidní čtyři rozhodně. :)
Mám ráda městskou fantazy, tak jsem opatrně zkusila jednu českou. Knížka mě mile překvapila. Je čtivá, neotřelá. Tuhle autorku si pohlídám :-)
„Amor hominum nostra lex.“
Jednoznačně nejlepší debut minulého roku. Kristýna Sněgoňová překvapila jak po stránce stylistické, tak žánrové. Urban fantasy v posledních letech čím dál víc sklouzávala do osidel otřepaných romancí a v jejím podání získala zpět kouzlo cynického noiru, který nemá daleko k hororu. A přitom tu jde v první řadě o víly, takže by jeden nečekal, jak moc depresivní román to vlastně bude. Ovšem člověk míní a spisovatelé mění, pročež Amálka už pro mě nikdy nebude bezelstně naivní figurkou.
Krev pro rusalku rozhodně není akční jízdou, autorčina síla tkví především v perfektně rozehrané psychologii postav. Hned v první kapitole navíc rozdá karty takovým způsobem, že i těm největším optimistům musí být jasné, že jinak než katastrofou to skončit nemůže. Přesto člověk hltá další a další stránky téhle pochmurné detektivky a tajně doufá, že finální konfrontace přinese alespoň zdání morální satisfakce. Jenže to by člověk musel číst pohádku a k té má tahle kniha hodně daleko.
Slapat chodnik v Brne neni zadny med a zvlaste kdyz jste rusalka, divozenka nebo meluzina. O nic lepsi to neni pro policajta Dominika, ktery jede stale na praskach a je jeste k tomu hrozny blb. Autorka micha urban fantasy s Eddem McBainem a gulasek velmi dobre funguje. Jenom ten hlavni heroj je tak trochu achilovka.
Po navnadění šťavnatou ukázkou jsem nebyl zklamán celým "paranormálním" detektivním románem ;-) Jen načrtnutý svět bez obšírného vysvětlování mi kupodivu nevadil, užíval jsem si příliš drsného a vnitřně patřičně rozervaného speciálního policajta pro dohled nad rusalkama a podobnýma zatracenejma vílama co jenom žerou děti, šlapou, nechtěj pracovat a berou nám slušnejm lidem práci ;-)))
Ženské neumí psát akci, zato umí skvěle psát detektivky, protože mají smysl pro detail. Krev pro rusalku má obojí. A velké plus za mě, že tam není žádná přiblblá romantická linka, prostě jen příběh nastíněný propracovaným foreshadowingem. Žádný "what a twist", který tam bude jako pěst na oko. Skvělé kriminální urban fantasy. Těším se na další počiny od této autorky. Jo a hlavní hrdina je blb. Smiřte se s tím. Jeho psychologický vývoj je plynulý a nenásilný. Tak jak to má být.
Štítky knihy
Brno prvotina alternativní historie česká fantasy městská (urban) fantasy víly, rusalky fantasy
Autorovy další knížky
2020 | Město v oblacích |
2018 | Krev pro rusalku |
2020 | Amanda |
2021 | Šprti & frajeři |
2021 | Země v troskách |
Příběh,
který stojí za to,
od holky ostré jako břitva.
„František Kotleta“
Dlouho jsem přemýšlel, co napsat k tomuto příběhu. Je to prvotina paní Kristýny, je to detektivní příběh ve fantasy světě, je to příběh, který se dobře čte, je to příběh s dobrým hrdinou a spousty záporáků, je to dobrý příběh. Na Českém trhu chyběla fantasy detektivka a tento příběh mezeru jakž takž vyplňuje. Čtenář jen musí udělat malý krůček vpřed a přijmout tento svět, kde žijí rusalky, žínky a meluzíny bok po boku lidí. Když tak učiníte, budete se bavit, budete v napětí a budete fandit. A je jen na vás, komu budete fandit. V této pestré směsici totiž není jasné, kdo je větší hajzl. Zda lidé nebo dlouhožijící bytosti, které rády žerou lidské maso.
Citát: Oba máme určitou moc, ty nad vílami, já nad lidmi, a přitom jsme vězni stejného zákona.
Nevěděl jsem zda litovat hlavního hrdinu Dominika pro jeho velmi rozporuplnou postavu, kdy neustále měnil názor a dostával záchvaty strachu, nebo litovat Léto, jeho donucenou partnerku v práci, která je žínkou a ráda to lidské maso... No, nebylo to lehké. Nakonec jsem si je oblíbil oba a jen jsem trnul, jak to s nimi dopadne.
Malá ochutnávka:
Chcete všechno. Vzali jste nám naše hory, naše řeky, vzali jste nám toho tolik a pořád to nestačí. Berete a berete, a přitom umíráte tak snadno, copak není jedno, jestli vás zabijeme, nebo necháme zestárnout a umřít ve spánku? Pro nás je vašich šedesát let jen mrknutí oka, nic víc.
Ačkoliv mě hodně vadilo, že hlavní hrdina Dominik neustále mění názory a to i třeba v jednom odstavci, nakonec jsem to překousl a zvyknul si na to. Nevím, zda to byl záměr paní spisovatelky, nebo to prostě jen byla věc spisovatelské prvotiny, ale příběh je nakonec velmi povedený, čtivý a možná bych uvítal další pokračování.
Citát: Žínka, to zní tak zasraně pohádkově, že si pod tím nikdo nepředstaví děvku, která je schopná sežrat mu děcko.
Musím však upozornit na velmi zdlouhavý konec příběhu. Na posledních pár stránkách jsem se nudil a měl jsem nutkání některé odstavce prostě přeskočit. A tak se zdlouhavý konec řadí k záporům vedle velmi podivné povahy hlavního hrdiny. Není to na pět hvězd, možná ani na ty čtyři, co dávám, ale mě osobně se to líbilo a věřím, že se Kristýna Sněgoňová pod vedením Františka Kotlety bude snažit a další příběh bude o něco lepší a promakanější.
PS – Pane „Řízek“ zkuste překecat Kristýnu, aby napsala další příběh na toto téma.