Ruská ruleta
Petr Heteša
Krematorium Danilovského hřbitova v Moskvě je vybaveno špičkovou francouzskou technologií, ovšem přesto - jak se brzy ukáže - nezvládne spálit úplně všechno a úplně každého. Řediteli Igoru Chomskému moc nesedí počty. Sem tam nějaké to tělo chybí, sem tam přebývá. A jak naznačují dramatické události vršící se jedna na druhou, dokonce to vypadá, že dalším přebývajícím tělem by se klidně mohlo stát jeho vlastní. Problém ovšem nespočívá jen v nesouhlasících márničních počtech, ale také ve dvou absolutně identických soškách z doby 200 let před naším letopočtem, z nichž každá byla nalezena na opačném konci zeměkoule. Dva nesouvisející světy dvou nesouvisejících starověkých civilizací se společnými znaky. Nalezení souvislosti mezi největší archeologickou záhadou a márnicí Danilovského hřbitova pak je odměnou pro každého otrlého čtenáře, který vydrží knihu dočíst až do konce.... celý text
Přidat komentář
Tentokrát ne Baltimore ale Moskva, každopádně dobré hlášky, zajímavá zápletka, sem tam nějaký ten chlast a holky. Za mě super. Pět hvězd
Morbidní ale perfektní. Hodně jsem se zasmála. Hlášky, kecy, chlast . . . klasický Heteša.
Z dosud přečtených knih od autora tato se mi jeví zatím nejslabší. Nápad dobrý, trošku po ruském způsobu šmrncnutý do mystična, postavičky charakterizované zábavně nadsazeně, prostředí krematoria originální, ale provedení mi na autora přijde trošku příliš rutinní a řemeslné a ačkoliv mi vůbec v jeho knihách nevadí ta trocha erotiky a mužského šovinismu, spíš naopak, tady mi už přišla několikrát jako vycpávka. Ale tak už to bývá, že se něco povede hodně a něco trochu míň. Autor mi poskytl očekávanou lehkou nenáročnou zábavu, takže pěkné třiapůl hvězdičky.
Tak to byla pecka. Kde na ty napady a humor chodi. Pan Hetesa snad musel pracovat v krematoriu... Tohle se neda vymyslet. Uzasne. Dekuji.
Podruhé pět. Dvakrát za sebou. Dva různé tituly, různí autoři, zcela jiná témata. A dvakrát obdiv. Můj.
Milý pane Hetešo, Ruská ruleta se Vám vážně povedla. Četla jsem ji s velkým zaujetím a náramně jsem se bavila. Váš humor nemá chybu. :))) Díky za pár hezkých dnů strávených s Vašimi knihami. Ruské reálie byly skvělým kořením příběhu. A protože jsem zvědavá, zajímalo by mě, jestli jste náhodou neprojektoval krematorium. :)
Milí čtenáři, pokud se neberte vážně, máte smysl pro humor, nadsázku a Rusko, hurá do toho. Bavte se jako já, nadšená Jezinka.
PS. A vůbec mi nevadí, že nevím kam děj směřuje, a ani to nechci vědět. Chci se nechat vodit za nos. Nechci hned všechno vědět. :) Po pravdě, nechci někdy všechno vědět nikdy. :-)
Citát na konec:
"Jo? a s čím obchodujete?" "Se vším možným, teď zrovna s uměleckými artefakty, s archeologickými vykopávkami a tak podobně" "Slyšela jsem, že děláte na hřbitově."...
Skvělá čtenářská lahůdka. To se vezme kupa mrtvol, ruská mafie a James Bond "šmrncnutý" Indiana Jonesem. Přikápne se trocha sexu a humoru, vše se zaobalí do Moskvy na začátku 21. stol., nechá trochu uležet a pak už si jen v klidu můžete vše řádně vychutnat.
Možná se vám to zdá paradoxní,
že k novému smyslu života
mě vlastně přivedly mrtvoly,
které samy už žádný smysl nemají,
ale tak to prostě bylo.
Je tam hodně mrtvol. Ale to je způsobeno tím, že převážná část děje se odehrává v krematoriu. A to v Moskevské márnici, s Francouzskou technologií. Plus něco ze Španělska. Faktem však je, že ať je to sebelepší technologie, nebožtíci prostě mizí. Jo a ještě jsou tu dvě naprosto identické sošky. Prý Pes Kerberos, ale, kdo se v tom vyzná, když to nevypadá jako pes. Odcházím k ledničce a nalévám vodku. Pokud to bude film, měl by to točit Rodriguez. Má zkušenosti s Planetou Terror.
Citát: Podle popelu se fakt blbě pozná pohlaví.
Příběh bych rozdělil na tři části. První, to je bomba. Třikrát jsem se málem pochcal smíchy a jednou to bylo i s nádivkou. Situace kolem mrtvol je vyhrocená, nepomáhají ani sledovací kamery. (To kdyby náhodou nebožtíci opravdu utíkali sami, ještě než vjedou do francouzské pece) Ale to by přece nebylo možné. A nebo jo? Tady nebylo co řešit. Odcházím k ledničce. Dáš si panáka vodky?
Citát: SMS: Další mrtvola v prdeli. Ivan
Druhá třetina byla taková moc konspirační. Hlavní hrdina, ředitel, Igor Chomský se tady dostává svými teoriemi do spousty slepých uliček, bez nějakého většího nadšení a skoro bez humoru. Není to sice bůhví jak dlouhá doba, než hlavní kremační hrdina přijde na to, že nemá asi smysl tvořit další a další teorie... Zdlouhavé a nikam nevedoucí, tedy krom cesty do ledničky pro panáka vodky. Raději dva.
Malá ochutnávka:
Zora Poljaková je dvaapadesátiletá osvědčená pracovnice sekretariátu, která je tu z nás nejdéle. Možná už od svého raného dětství, protože její tatínek byl jedním z prvních správců po první radikální modernizaci celého hřbitovního komplexu (za Brežněva). Zora byla vyšší než já a její mohutnou postavu zakončovaly sytě zrzavé až ohnivé vlasy, které budily dojem plamenů, takže byla ideální sekretářkou krematoria.
Třetí část, a vlastně finále, to je zase bomba. Celé to vyústí v naprosto skvělou atmosféru a podle mého v totálně geniální konec. Vlastně ještě pár stránek před koncem není vše dořešeno. Já už byl nervózní, protože jsem si říkal, sakra, tak málo prostoru a bude konec? Náhled na zadní stranu knihy vám ukáže nápis „Samostatný román“. Nebude to otevřené. Ale jak to sakra pan Heteša dokáže ukončit? Dokázal. Jdu k ledničce. Dá si někdo panáka? Vodku?
Citát: Přemýšlel jsem, jestli bychom neměli na barák vyvěsit černý prapor. Ale černý prapor na krematoriu?
Musím přiznat, že mi hlavní hrdina hodně imponoval. Už vlastně tím, když prohlašuje, že má rád chlupaté. Že rád vdechuje vůni po koupeli, a že rád cítí chloupky na nose. Prostě zarostlý. A já jen přidám levandulovou koupel a jsem v … krematoriu. Vyholený jsou všechny stejný, ale chloupky....jdu k ledničce, dát si panáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Jakmile je všechno, jak má být, je to znamení, že je někde něco špatně a že konec bude určitě jiný.
Klasická hetešovka! Geniální směs humoru, sci-fi, sexu a detektivky. Napsáno s velkou lehkostí. Skvěle se čte. Autor má dar fabulace.
Špičková kniha, od autora pre mňa zatiaľ najlepšia. Úžasný mix paranormálnej zápletky a skvelého humoru. Toľko hlášok na počet strán je asi rekord. Bavila ma hlavná postava, človek z mäsa a kostí, s kladmi i zápormi, žiaden superman.
U Hetešových knih je člověk zvyklý, že hrdinové se rozhodně neostýchájí pálit ostošest čímkoliv, co dostanou do ruky a u toho ze sebe sypat jednu hlášku za druhou. Jenže tohle je tak trochu jiný Heteša a střílení se zde nekoná vůbec a i ty hlášky občas trochu pokulhávájí. Chápu, že určitá dávka šovinismu k Hetešovým knihám patří, nicméně třeba Igorovy myšlenky v parku na lavičce už mi vyloženě lezly krkem...
I zde autor samozřejmě ukazuje, že řemeslo mu není cizí, strany ubývají rychle jedna za druhou, ale celou dobu cítíte, že to prostě není ono. Plusové body dávám za originální prostředí, neboť příběhů z krematoria, k tomu ještě moskevského, jsem příliš nečetl.
Nezaujatým pohledem by to možná ani na 3* nebylo , ale jelikož mám autora rád, tak mu je dám. Pořád se totiž jedná o řemeslně dobře odvedenou práci, jen tomu chybí nějaký zvrat, napětí, no zkrátka vše, co máme na jiných Hetešových knihách rádi.
Dávám plný počet, protože kniha se mi moc líbila. Prostředí Moskvy a hřbitova je super a příjemná změna. Ač je kniha staršího data nechybí zde autorův skvělý humor, hrozně dobře se čte a příběh příjemně utíká. Jako chybí zde více akce a dramatičtější závěr, ale kvůli tomu Hetešovi knihy nečtu. Pokud bych chtěl akčnější knihy ohlédl bych se k jiným autorům. Mě se Hetešův originální styl líbí a proto vyhledávám jeho knihy.
Je tu hodne negativnich hodnoceni ale mne se kniha libila. Jasny ty novejsi knihy jsou lepsi ale pobavilo mne to taky a chvilema se i docela zasmal. Neni zde tolik akce ale jednani na meste a dalsi cinnosti hlavniho hrdiny to bohate vynahrazuji.
Zatím to nejslabší, co jsem od H. četla. Žádný spád, žádné drama. Kdyby to nepsal Heteša, tak bych to asi skousla lépe, ale takto... Na něj vážně špatný.
Popravdě, Heteša má u Brokilonu sestupnou tendenci. Démoni byli naprostá bomba, Nevermore Baltimore bylo už "jen" skvělé, Ruská ruleta je pouze dobrá. Co mi na tom nejvíc vadilo: Až do poloviny jsem prakticky ani nemohl tušit, kam se příběh bude ubírat. Akorát na začátku je jakýsi prolog o nějakých dvou soškách, pak už se hlavnímu hrdinovi jen ztrácí mrtvoly z jeho krematoria, přičemž ten se (dlouhou dobu neúspěšně) snaží přijít na to proč. Jinak se prvních dvě stě stran neděje nic dramatického. A když se to pak rozjede, je to takové bez šťávy - prostě Démoni i Nevermore Baltimore byli jízda až do konce plná zvratů, napětí a akce, tohle tady trochu chybí. Ten konec mi pak přijde vyloženě zabitý. Mohla z něj být napínavá akční sekvence a ono nic. Co dál: hlavní hrdina je celkem v pohodě, ale že by mi nějak přirostl k srdci se taky říct nedá. Dialogy taky nic moc, když to porovnám třeba s Démony. Změna prostředí Hetešovi taky podle mě moc neprospěla. Tu ruskou studenou atmosféru a typické hlášky typu "Posaď se, dáme vodku" moc nemusím. Amerika mi přijde lepší :) Ani jedna z těch věcí sice neznamená, že by se Ruská ruleta četla špatně (přečteno za tři dny), ale stejně mi na jazyku zůstává taková divná pachuť... Že to prostě mohlo být o dost lepší.
První kniha od Heteši, kterou jsem četla a kterou si stále stavím na první příčku a porovnávám dle ní ostatní jeho díla. Děj je poměrně dynamický už od začátku, hlavní postava je mi sympatická. Konec, nebo spíš "rozuzlení" záhady mě tedy poněkud zklamalo a bylo předvídatelné dopředu, ale jinak knihu hodnotím kladně, především oceňuji že zdejší hrdina v každé scéně nepadá z průseru do průseru.
Relativně čtivé a ikdyž, na Hetešu, méně akční záležitost.
Spadá do kategorie "Kratochvilné čtení".
Těšil jsem se. Těšil jsem se opravdu hodně a po dočtení jsem docela zklamán. Čekal jsem velkou adrenalinovou jízdu, přesně jak mám u Heteši rád. Místo toho jsem se dočkal mluvení, mluvení a mluvení. Kdyby se kniha jmenovala Rozhovory v Moskvě, asi bych věděl, co od toho čekat. Ale takhle… začátek byl slibný. Prvních 200 stran jsem vydržel číst a říkal jsem si: „klid. Však on to Heteša rozjede.“ Bohužel nerozjede. Dialogová jízda pokračuje. Bohužel pak už ubylo i toho vtipu a časté výrazy jako: „Ty vole“ „Jéžišmarja“ nebo věty: „Zapálil jsem si malborku…“ „Nalil jsem panáka vodky“ mi pak už lezly krkem a musel jsem se do čtení nutit. Akční scény mi tu sice chyběly, ale možná kdyby to autor tak o čtvrtinu nebo polovinu zkrátil, mohla z toho být dobrá kniha. Takhle je z toho jen dialogová smršť, která čtenáře časem unudí. Nápad je fajn, pointa taky. Ale hlavně to druhé pořádně nefunguje, právě kvůli té délce, takhle si to prostě čtenář nevychutná. V druhé části jsem doufal, že se to zvrhne v nějakou pořádnou zlodějskou hru a ono kulový. Když si odmyslíme tu nulovou akci, tak je tu všechno, co máme rádi. Kromě reálií USA, což je možná škoda. Věřím, že autor chtěl změnu a zkusit si něco nového, akorát že se mu to nepovedlo přesně podle plánu. Naštěstí to alespoň trochu zachraňuje hlavní hrdina.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Co to žere a kde to spí |
| 2012 | Sex, drogy & cyb'n'roll |
| 2016 | Infico |
| 2010 | Nevermore Baltimore |
| 2014 |  Zajatci Minecraftu |
Když se Igoru Chomskému, řediteli moskevského krematoria, začnou ztrácet mrtvoly, aniž by došlo k jejich klasickému spálení v nejmodernějších francouzských pecích, tak od té chvíle se mu začne lepit smůla na paty. Vidí oživlé mrtvoly, které prošly jeho ústavem a není možné, aby obživly, začnou se o něj zajímat zvláštní lidé, také policie i lidé z rozvědky a on netuší, co se děje. Proto je třeba začít jednat na vlastní pěst, protože nikomu jinému, než sám sobě, nejde věřit. A kdo vlastně jsou ti lidé okolo něj co mu znepříjemňují život? Mluví pravdu o tom, kdo jsou anebo je to všechno jen omyl? Skvělý román Petra Heteši, tentokrát ne z Baltimore, ale z Moskvy. Za mě určitě neméně vtipný, neméně napínavý a stále stejně skvělý.
Probrala mě tříštivá exploze v hlavě a chvilku mi trvalo, než mi došlo, že to řve budík. Zamáčkl jsem ho a zíral do stropu. Hlavu jsem měl jako vnitřek drtiče střepů po celonoční směně, žaludek mi plaval v Tichém oceánu a tělo odmítalo přijímat jakékoli mozkové signály ke koordinaci pohybů.
Posuďte sami, takhle skvěle popsat kocovinu. Dámy a pánové kdo z vás to umí?
A teď je na čase vzít do ruky glocka a rozehrát ruskou ruletu.