Rusko včera, dnes a zítra
Oskar Krejčí , Petr Žantovský , Mojmír Grygar , Michal Reiman , Tereza Spencerová , Ilona Švihlíková
Jaké bylo, je a bude Rusko? Co je to vůbec za zvláštní fenomén – kulturní, ekonomický, geopolitický – a máme vůbec nějakou šanci porozumět všem jeho zvláštnostem? Proč se při pohledu na Rusko tak často díváme s obavami, předsudky, historickými analogiemi, které už ztratily svou aktuálnost? A co je to za konflikt, který se letos rozhořel na území mezi Ruskem a zeměmi euroatlantického prostoru? Kdo rozpoutal válečné běsnění na Ukrajině a s jakým cílem? Kdo jej dnes nejvíc přiživuje a komu to může sloužit? Jak to souvisí s událostmi v jiných, obdobně neklidných částech světa, zejména na Blízkém a Středním východě? Kdo je kdo v této válce, která mnohonásobně předčí svým nebezpečím mnohaletou válku studenou a hrozí přerůst v konflikt vskutku globální? A kde v té mozaice stojí Česká republika, její politická reprezentace, její ekonomické zájmy, její média – a hlavně proč? To všechno jsou otázky, které si kladou autoři shromáždění v tomto sborníku: politologové, historikové, ekonomové, novináři i analytikové, a to napříč akademickou a mediální sférou. Základ sborníku tvoří příspěvky přednesené na stejnojmenné konferenci, která se konala symbolicky 21. srpna 2014 v pražské Jazzové sekci, sborník jsme doplnili o zásadní studie dalších dvou autorů. Vznikla tak neobyčejná faktografická i názorová mozaika, která není konformní vůči převládajícímu mediálnímu unisonu, ale naopak namísto černobílých schémat a absolutních odpovědí rozprostírá nekonečně barvité pole otázek a dilemat. Jedině při jejich analýze a nezaujatém přemýšlení o nich můžeme dospět k hlubšímu poznání. A to je hlavní cíl i této publikace.... celý text
Přidat komentář
Příspěvky sborníku jsou antagonismem mainstreamové žurnalistiky, jinými slovy se nejedná o propagandu proamerickou, probruselskou, prozápadní, nýbrž o propagandu proruskou. Průměrné tři hvězdičky dávám zejména zásluhou příspěvků Terezy Spencerové a zejména Mojmíra Grygara, které jsou poměrně zajímavé. Grygarův příspěvek je suveréně nejdelší a zároveň nejserióznější.
Můj dojem z tohoto sborníku je takový rozporuplný. Bylo určitě užitečné podívat se na "věc" i z té strany, která nedělá automaticky z Ruska/Putina Satanova bratrance z prvního kolene, ale tito účastníci konference udělali zase to samé z EU a USA. Z čehož pro mě vyplývá, že když je špatnej ten druhej, neznamená to ještě, že já nejsem špatnej taky... Navíc ve mě nebudí moc důvěru zmínění účastníci, když polovina z nich píše do Parlamentních listů. Každopádně jako cvičení v kritickém myšlení dobrý, ale jdu ještě číst a shánět další informace. No, a šílenejch překlepů...