Ruský les

Ruský les
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216303/mid_rusky-les-216303.jpg 4 5 5

Ústřední dějovou linií mohutného románového toku je boj poctivce s kariéristou, boj za mravní čistotu socialistické společnosti. Proti sobě stojí profesor lesnictví Vichrov a jeho kritik, parasit Gracianskij. Vichrov nikdy neustupuje od vědecky poznané pravdy a říká ji, třebas je nepříjemná. I za ztížené situace po přepadu Sovětského svazu nacisty zastává stanovisko, že je nutné zachovat lesní reservy, na které nesmí být sáhnuto. Naproti tomu Gracianskij, který založil svou slávu na nekonstruktivním trhání spisů Vichrovových, demagogicky zdůrazňuje požadavky okamžité potřeby, bez ohledu na reálné možnosti lesních zásob. Konflikt dvou pojetí lesního hospodářství přerůstá v románu zákonitě v konflikt dvou základních životních koncepcí, tvořivé a bořivé, v konflikt dobra a zla. První vydání.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Svět sovětů
Originální název:

Русский лес (Russkij les), 1953


více info...

Přidat komentář

žlučníkář
13.03.2023 3 z 5

Měl jsem v knihovně takovej balík mezi autorama, který maj tři jména, a nejsou to zrovna Sládkové, Máchové, nebo Erbeni. Válel se tam několik let a když už tam dost překážel, tak jsem ho rozbalil a zjistil, proč je tak velkej. Vysypal se z něj totiž celej Ruskej les. A ten, jak jistě víš, je kurevsky pořádnej Řáholec. Tam by to nezvládl ani Rumcajs. Tak jsem to otevřel, dal tomu šanci a s přestávkama s ním strávil docela dost času.

Hned na prvních stránkách vyplivnul les Varju, kterou jsem hledal v mejch představách a porovnával rozdíl mezi ní a lokomotivou. Přitáhne z lesa a vyniká tím, že dohodí nejdál koulí. Určitě měla i kníra jako Jan Rosák mezi přáteli drobného riskování, ale pak jí spolkla válka s Hitlerem a Leonid začal skákat jako blecha mezi carským Ruskem a druhou válkou, mezi kolíbkou a senilitou. Celý se to točí kolem Vichrova, ale byl tam i Větrov, což byl asi v lesnictví o dost menší kalibr. Jestli byl i něco víc se ode mě nedozvíme, protože paměť jede jak málo mokrá houba po hustě popsaný tabuli a dělá velkou šmouhu. Líp zabarvenou, než třeba na trenýrkách, ale pořád je to šmouha.

Není to jenom hra o trůny mezi Vichrovem a tím druhým blekotou, ale nabaluje se na to větev za větví na procházce půlstoletím a já si říkám himl laudón, kdybych před pár kapitolama dával větší pozor, byl bych třeba v obraze a nemusel jsem se u toho tak zapotit, i když moc netopíme.
Všici jsou tam komunisti. Ale nejsou to normální komunisti, jsou strašně nadšení a hrrrr. Buď na drogách, nebo jsou tim socialismem úplně ožralí. Razí se teorie, že za cara se na lesy sralo, zatímco díky komsomolcům, kolchozům a celýmu aparátu se jim daří naprosto skvěle, poněvadž se rubou systematicky. Dává to smysl? Kdokoli je mladej, tak je komsomolec, což je mezi mladejma stalinistama víc, než Mirek Dušín, a to socialistický nadšení z toho stříká, jako Křižíkova fontána a já bych chtěl vidět, jak se tohle mladý ozubený kolo v socialistickým stroji otáčí ve skutečnosti. Snažil jsem se o představu, ale málem mě z toho odvezli do nemocnice. Spravilo to naštěstí pár boroviček, a bude zase dobře.

Pak najednou ani vím jak, celá ta řevnivost mezi Vichrovem a tím druhým prospěchářským Ťululum ustoupí do pozadí a já nevím, jak přes tu válku dopadla. Doufám, že to nebudu muset číst ještě jednou.
Mám dojem, že ve výsledku se jednalo o oslavu socialistickýho aparátu a ruskej člověk je nevyčerpatelnej zdroj, kterej jen tak nedojde a je jako švábi. Když mu docházej baterky, stáhne se do těch svejch děr na Sibiři a bují tam jak plíseň a náletová buření.

Trošku jsem se v tom zamotal, ale hodnotím to půl na půl. Leonid si s tím dal docela práci. Jednoho Leonida jsme potkali v Lotyšsku. Pil lahváče CUBA a byl spokojenej. Ale to jsem sem vůbec nemusel psát.

Denny45
02.01.2019 3 z 5

Román-rieka na červený spôsob...
Les je námetom ruských kníh odjakživa a je ťažké prispieť na túto tému niečím novým a originálnym. Leonov pochopil tento živý ekosystém po svojom - príbehom moderne zmýšľajúceho človeka, ktorý mal od detstva blízky vzťah k prírode. Základná dejová rovina (hlavne Vichrovov život) s rozpracovaným námetom stoja za prečítanie a postavy (napr. Vichrovova manželka, Gracianský) majú skvelý potenciál. Ale je tu jedno veľké ale.
Je to román sovietskeho realizmu. Podľa recenzií na ruských stránkach a podľa anotácií iných kníh patrí k svetlejším príkladom tohoto smeru... ale to nestačí. Absurdné správanie Polje sa dá pochopiť psychologickým tlakom vtedajšej spoločnosti a politickou situáciou ale aj tak by si zaň zaslúžila poriadne prefackať. Za vrchol považujem scénu na streche moskovského paneláku, kde Poľa zostrelila niekoľko nacistických bombardérov. (☭ ͜ʖ ☭).
Verím, že tam strkal propagandu len preto, aby mu to vydávali a cítil sa relatívne slávny. No skorej to vyzerá tak, že aj on bol bohužiaľ zmagorený.
Po celý čas ma pri knihe držali opisy prírody, rozprávanie o minulosti staršej generácie a túžba spoznať tajomstvo Gacijanského (aj o tomto "veľkolepom" vyvrcholení by som vedel polemizovať).
Čo vlastne môže mladý človek od takého autora žijúceho v takom období očakávať?


Štítky knihy

lesy

Autorovy další knížky

Leonid Maximovič Leonov
ruská, 1899 - 1994
1988  84%Ruský les
1969  40%Dravá řeka
1974  70%Temné vody
1971  40%Jezevci
1976  40%Kasař