• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 20 knih

Nové komentáře u knih Leonid Maximovič Leonov

Ruský les

„Měl jsem v knihovně takovej balík mezi autorama, který maj tři jména, a nejsou to zrovna Sládkové, Máchové, nebo Erbeni. Válel se tam několik let a když už tam dost překážel, tak jsem ho rozbalil a zjistil, proč je tak velkej. Vysypal se z něj totiž celej Ruskej les. A ten, jak jistě víš, je kurevsky pořádnej Řáholec. Tam by to nezvládl ani Rumcajs. Tak jsem to otevřel, dal tomu šanci a s přestávkama s ním strávil docela dost času. Hned na prvních stránkách vyplivnul les Varju, kterou jsem hledal v mejch představách a porovnával rozdíl mezi ní a lokomotivou. Přitáhne z lesa a vyniká tím, že dohodí nejdál koulí. Určitě měla i kníra jako Jan Rosák mezi přáteli drobného riskování, ale pak jí spolkla válka s Hitlerem a Leonid začal skákat jako blecha mezi carským Ruskem a druhou válkou, mezi kolíbkou a senilitou. Celý se to točí kolem Vichrova, ale byl tam i Větrov, což byl asi v lesnictví o dost menší kalibr. Jestli byl i něco víc se ode mě nedozvíme, protože paměť jede jak málo mokrá houba po hustě popsaný tabuli a dělá velkou šmouhu. Líp zabarvenou, než třeba na trenýrkách, ale pořád je to šmouha. Není to jenom hra o trůny mezi Vichrovem a tím druhým blekotou, ale nabaluje se na to větev za větví na procházce půlstoletím a já si říkám himl laudón, kdybych před pár kapitolama dával větší pozor, byl bych třeba v obraze a nemusel jsem se u toho tak zapotit, i když moc netopíme. Všici jsou tam komunisti. Ale nejsou to normální komunisti, jsou strašně nadšení a hrrrr. Buď na drogách, nebo jsou tim socialismem úplně ožralí. Razí se teorie, že za cara se na lesy sralo, zatímco díky komsomolcům, kolchozům a celýmu aparátu se jim daří naprosto skvěle, poněvadž se rubou systematicky. Dává to smysl? Kdokoli je mladej, tak je komsomolec, což je mezi mladejma stalinistama víc, než Mirek Dušín, a to socialistický nadšení z toho stříká, jako Křižíkova fontána a já bych chtěl vidět, jak se tohle mladý ozubený kolo v socialistickým stroji otáčí ve skutečnosti. Snažil jsem se o představu, ale málem mě z toho odvezli do nemocnice. Spravilo to naštěstí pár boroviček, a bude zase dobře. Pak najednou ani vím jak, celá ta řevnivost mezi Vichrovem a tím druhým prospěchářským Ťululum ustoupí do pozadí a já nevím, jak přes tu válku dopadla. Doufám, že to nebudu muset číst ještě jednou. Mám dojem, že ve výsledku se jednalo o oslavu socialistickýho aparátu a ruskej člověk je nevyčerpatelnej zdroj, kterej jen tak nedojde a je jako švábi. Když mu docházej baterky, stáhne se do těch svejch děr na Sibiři a bují tam jak plíseň a náletová buření. Trošku jsem se v tom zamotal, ale hodnotím to půl na půl. Leonid si s tím dal docela práci. Jednoho Leonida jsme potkali v Lotyšsku. Pil lahváče CUBA a byl spokojenej. Ale to jsem sem vůbec nemusel psát.“... celý text
— žlučníkář

---

Nepokojná rieka

„Pre mňa osobne nezaujímavá kniha, číta sa relatívne rýchlo, no nenadchla ma.“
— JankoStirbey

---

Provinční příběhy

„Knížka, která obsahuje tři povídky, byla milým překvapením. Zejména když autor je sovětský spisovatel a dramatik, opěvující velké stavby socialismu. Ukázalo se, že přesně ve zmiňované tradici Gogola dokáže vytvořit dramatickou situaci odrážející společnost "malých lidí" s velkou ruskou duší, ale prodchnutou nejen revolučním optimismem, ale daleko spíš neskonalým širokým smutkem. Kromě povídky Bílá noc, která se odehrává poslední noc vlády bělogvardějců před nástupem těch rudých, se socialistická budovatelská poetika v povídkách vůbec nevyskytuje. Celou dobu jsem byl na pochybách, jestli to opravdu nenapsal nějaký mladší Gogol - jakoby ty povídky byly mimo čas a soustřeďovaly se opravdu jen na člověka a jeho hodnoty. V tom je nesmírné plus této sbírky. Na druhou stranu ani jedna mi výrazněji neutkvěla v paměti, slévají se do jedné a zůstává jen pocit.“... celý text
— Apo73

---

---

Dobytí Velikošumska

„Vzhľadom na krátkosť svojho bytia môžem povedať, že túto knihu som čítal už dávno. Pôvodne som ju chcel prirovnať k filmom typu Železné srdce, Biely tiger či najnovšia rozprávka T-34. No tým by som ju degradoval. Neviem či to je tým, že príbeh som prežíval od vykládky tankov, cez priekop až po dobytie Velikošumska, že som bol chlapec, no ani spätne mi nepripadá byť taká smiešna ako vyššie spomenuté filmy, hoci niekomu môže. Odohrali sa aj oveľa zaujímavejšie príbehy, stačí otvoriť wikipediu pod pojmom KV-2. Toto je proste vojna s kuklou na hlave, kožou napáchnutou naftou a nepriateľom pred predným pancierom.“... celý text
— JankoStirbey

---

Temné vody

„Zdá se mi, že je to pořád do kola. Kdykoli otevřu něco co napsal nějakej cápek, jehož jméno končí na OV, tak tam bude úplně to samý. Na výběr máme z hlouposti, vypitosti, bídy, hladu, zimy, nebo třeba domácího násilí. Občas to trošku oživí příběh jako třeba u dvou Ivanů, co dělali vášnivý sudiče, ale tady toho bylo pomálu. Zkraje jsem si myslel, že je to pohádka jak báťuška Pafnutij stvořil zapadákov kde kohouti dávaj dobrou noc, ale splet jsem se. Ostatně jako už mnohokrát. Docela dobrý jsou krátký kousky o mužicích, tam je celkem i sranda, ale kdo nemá rád demenci, anebo třeba nespravedlnost, ať to radši přeskočí. V Gogulevu je to trošku sranda. Hele, taky chceš bejt v zapadákově, kterej je v takový prdeli, že tam nevede žádná cesta a mít v kronice napsáno "říká se, že strašně chlastáme vodku. Chlastáme, no a co". Do takový vsi bych rád na čundr, akorát se nemusíš probudit. Asi si budu muset do konce života vystačit s Golčovym Jeníkovem a Kropáčovou vruticí. K tomu poslednímu kousku nevim co bych řek. Většinou mě to uspávalo, takže si z toho pamatuju asi stejně, jako třeba z hodiny lomenejch výrazů. Jako celek to beru asi jako takovej průměrníček čoveče...“... celý text
— žlučníkář