Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13562/bmid_ruze-pro-algernon-CZz-13562.jpg
5
3180
3180
Růže pro Algernon si poprvé získala čtenáře jako slavná povídka, která se dočkala uvedení v nesčetných antologiích a byla přeložena do mnoha jazyků. Stejně úspěšná byla i jako televizní inscenace – a nakonec jako celovečerní film s názvem Charly. Pak Daniel Keyes svůj znepokojivý příběh rozšířil a zabydlel dalšími postavami, takže vznikl román, který obdržel od asociace Science Fiction Writes of America cenu Nebula za nejlepší science fiction roku. Fascinující příběh o odvážném (snad až příliš odvážném) experimentu s lidskou inteligencí popsal jeden kritik jako „milostný trojúhelník tvořený dvěma lidmi“. Jiné nadchla jeho obraznost, napětí nebo lidskost. Růže pro Algernon v sobě spojují všechny tyto kvality. Je to jeden z nejoriginálnějších a zároveň nejcitlivějších románů naší doby. Skvěle přeložil Richard Podaný.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Knižní klubOriginální název:
Flowers for Algernon , 1966
více info...
Přidat komentář
Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.
Nadčasový příběh, který se vás musí dotknout. Kdo je vlastně šťastnější, ten kdo ví, nebo kdo neví ? Kdo je víc opuštěnější, ten který chápe, nebo nechápe ? Kdo je vnímavější, ten který rozumí, nebo nerozumí ? A jaká je úměra mezi emoční a rozumovou inteligencí ? Takhle si předstvuji kvalitní literaturu. Se zaklapnutím poslední stránky to vlastně teprve začíná.
Jedna z knih, na které se nedá zapomenout. A také kniha, kterou - ač mne nadchla - asi nikdy nebudu číst znovu - je mi smutno a úzko, jen na ni pomyslím... Ale vřele doporučuji k přečtení!
Kniha, která mě dojala k slzám, která mě donutila přemýšlet, kam až můžou šílené vědecké experimenty s lidskými bytostmi a zvířaty dospět. Knihu jsem četla asi před rokem a stále ji mám v mysli, v srdci. DOPORUČUJI k přečtení všem vnímavým čtenářům.
Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.
Jelikož pracuji s lidmi s mentálním hendikepem, byla jsem na knihu zvědavá. Uvědomuji si, jak jsou tito lidé sobečtí, přitom dobrosrdeční, nezákeřní, přitom vychytralí směrem ke svým výhodám... A taky si uvědomuji, že každý z nás je do jisté míry v něčem postižený... Nemají spíš být tyto "nedostatky" obohacením? Abych se vrátila k hlavnímu hrdinovi, u něj mě překvapilo, že byl víc sobecký, když byl inteligentní, až mě mrazilo, jak myslel jen na svoje "bolínko", žil v hrůze, co ho čeká - vždyť každého z nás nečeká v životě jen dobré věci a navíc jej nikdo nepřežijeme! Jako nechytrý byl daleko srdečnější, tam byl spíše problém přístup společnosti. Ráda jsem se s touto knihou seznámila.
Krásné, neskutečně silné, smutné.
Dám na doporučení "kamaráda z Databáze" a za čas si to střihnu ještě jednou s panem Mrkvičkou!
retardácia - vývin - trauma - psychológia - intelekt - genialita - šťastie - normalita
"Je lechkí mít přátelé gdyš človjek nechá lidi ať semu smňejou".
O retardovanom intelekte, o jeho vzostupe, páde a bolestnom uvedomení. Ale naozaj len o ňom? V inom zmysle, je to dráma o detstve, dospievaní a starnutí každého z nás. Každý z nás raz bol "hlúpe" dieťa vo svete dospelých, ktoré nevie správne písať, zakopáva a je zdrojom pre zábavu a smiech v každej svojej nevedomosti, zároveň je pýchou, či hanbou pre svojich rodičov a blízkych. Každý z nás mal niekedy pocit, že je hlúpy a tiež chcel, alebo chce byť múdrejší. Každý z nás raz bude, či bol na vrchole síl. Každému z nás je však jasné, že starnutie je nezastaviteľný proces, ktorý prináša fyzické a mentálne spomalenie a úbytok, nech sa snažíme ako chceme. A väčšina z nás si postupnú stratu schopností voči minulosti aj bolestivo uvedomuje.
Ruže pre Algernon je viacvrstvá vývinovo-psychologická dráma, ktorá využíva myšlienku liečby zaostalého intelektu ako sondu do abnormality a subnormality, podpriemeru a nadpriemeru vo svete priemerov. Zdôrazňujem, že drámou je v prvom rade. V zásade nie je dôvod hovoriť o science fiction, o to tu vôbec nejde.
Napísaná je pútavo, na môj vkus až príliš psychologizujúco, čo je mierna daň za rozšírenie pôvodne krátkej poviedky na dlhšiu novelu. Nakoniec však Algernon pobáda k zamysleniu rôznymi smermi, pretože má prirodzene viac interpretácií a nezostáva len dielkom s jednoduchou pointou. Kto pátra ďalej, napríklad zistí, že vynikajúca pamäť je zriedka spojená s vynikajúcim intelektom, schopným riešiť komplexné problémy, alebo že vedieť veľa údajov, neznamená rozumieť mnohému. Dnes už vieme o intelekte a šťastí v živote o niečo viac ako sme vedeli v roku 1966, ale Ruže pre Algernon stále pôsobia sviežo, ako každá z veľkých klasík literatúry.
"Inteligence vrazila klín mezi mě a všechny lidi, které jsem znal a měl rád...Teď jsem osamělejší než kdy předtím. Rád bych vědel, co by se stalo, kdyby vrátili Algernon do velké klece k ostatním myším. Obrátili by se i ony proti ní?"
NÁVRH: Celkom neznáme, tematicky veľmi blízke dielko, ktoré vyšlo dva roky pred Ružami https://www.databazeknih.cz/knihy/telepat-28586
Túto knihu som dostala od kamarátky na narodeniny s tým, že čítala recenzie a že je to vraj super kniha. A mala pravdu! Jedna z najlepších kníh aké som čítala. Asi sme všetci vedeli akým smerom tento príbeh pôjde a aký koniec je pred nami, ale v duchu som si hovorila, nech má tento príbeh happy end. No na druhej strane, zmena povahy a osobnosti akou Charlie prešiel po operácii, bola dosť výrazná, no nebola to úplne zmena k lepšiemu a ja som si kládla otázku či to stálo za to. No podľa Charlieho slov, bol šťastný a vďačný aspoň za ten čas, ktorý mal ako "normálny" človek a že mohol pomôcť ľuďom podobným jemu. Ozaj hlboký príbeh z ktorého sa môžeme veľa naučiť. Odporúčam.
Naprosto výjimečná kniha. Jsem rád, že vyšla v Argu v edici Fantastika, jinak bych se k příběhu Charlieho Gordona asi nikdy nedostal a to by byla velká škoda. Pro mě je to jedna z těch knih, které chcete nebo snad musíte mít v knihovně, protože si zaslouží vícero přečtení. A jedna z těch knih, které jen tak nedostanete z hlavy (nebo srdce?),...
Před otočením první strany jsem o ději nevěděla nic. Netušila jsem, jak je román strhující a geniální. Zaujal mě jen název. A po přečtení si troufám říct, že Růže pro Algernon se vyhoupla mezi mých 5 nejoblíbenějších knih. Málokdy se mi stane, že bych ihned po přečtení chtěla knihu číst znova a znova a asi se jí nikdy nemohla nabažit. Ne, že by délka románu byla nedostačující, jen je to prostě tak strašně dobrý.
Příběh, jehož síla je ještě umocněná psaním v ich formě a deníkové podobě, vás pohltí od první strany. Charlie Gordon, který chtěl být chytřejší, aby měl více přátel, si mě podmanil svým uvažováním při nízké i nadprůměrně vysoké inteligenci. Jeho životní osud mi zlámal během čtení srdce na tolik kousků, že je ještě nyní hledám ve škvírách mé duše a snažím se je opět spojit. Pocity nespravedlnosti, křivdy a smutku cítím vůči společnosti, ve které Charlie žil (a ve které žijeme my všichni), ještě nyní. Tak moc se těšil, až ho lidé budou mít radši, až bude chytřejší. A stejnou měrou byl pak zklamaný z toho, že ho lidé kolem něj přestali mít rádi a přišel o vše, co jako mentálně zaostalý měl a s čím byl spokojený.
Díky této knize si člověk poměrně rychle uvědomí, jaký je to dar mít schopnost se učit, číst, psát, vzdělávat se a žít normální život. Nevzpomínám si, že by mi někdy bylo tak smutno z fiktivního příběhu, ale číst poslední stránky, kde si Charlie sám uvědomuje, že jeho IQ rapidně klesá, že přestává rozumět těm 20 jazykům, které se naučil, že nerozumí tomu, co jako génius napsal, že je z něj opět ten malý Charlie, pro kterého je Alice slečna Kynyjanová, to bolí. A myslím, že o Charliem Gordonovi budu přemýšlet dlouho. A pokaždé, když si na něj vzpomenu, si připomenu, jak je sakra důležité život nepromarnit.
Na závěr přikládám větu, která mluví za vše výše zmíněné. "Já řek brejden slečno Kynyjanová sem nachistanej na hodinu jenom sem stratil tu kňíšku cosem mňel."
Daniel Keyes mi zlomil srdce. A nechám si ho od něj zlomit klidně víckrát.
„Jedu teď dolů po pohyblivých schodech. Když budu jenom stát, dojedu až dolů, ale když začnu běžet, třeba aspoň vydržím na jednom místě. Důležité je pořád upalovat nahoru, ať se děje, co se děje.“
Jo a - prosim jesli to pude, dejte ňákí růže nahrop Algernon.
K této knížce jsem se poprvé dostal asi v šesté třídě na ZŠ, kdy jsem do literatury dostal za úkol udělat o ní referát. Tehdy to bylo docela náročné čtení, ale od té doby jsem ji přečetl ještě několikrát. Silný příběh, který na konci nejednoho čtenáře dojme.
Vše zde bylo již napsáno...doporučuji... krásná, smutná, nadčasová....dlouho o ní budete přemýšlet .
Tahle naprosto fantastická kniha se nejednomu čtenáři bezpochyby uschová do podvědomí. Bude na ní dlouho vzpomínat s nepříliš pozitivními pocity. Dokáže vyrazit dech, jak je úžasná a doslova geniální. Nedokázal jsem se od ní prostě odtrhnout, pohltila mne a nepustila, dokud jsem ji nedočetl. Zpočátku nemáte ani vhodná slova, která byste použily, protože žádná slova, jak ji adekvátně popsat, nejsou stále dostačující. Nejlepším způsobem, je poznat děj na 'vlastní představivost' a ponořit se do zajímavého, byť smutného a osamoceného života Charlieho, do něhož se člověk snadno vcítí, i navzdory mnohým chybám, které rovněž plynuly z okolního nepochopení, během intelektuálního vývoje. Fascinující je, že člověk má pocit, že část jeho charakteristických rysů v průběhu změn vlastní, což vznese zamyšlení nad celou osobností čtenáře. Autor dokázal vytvořit jedinečnou osobnost v dokonalé posloupnosti vzorců chování, ve kterých se najde každý. Příběh čtenáře donutí, aby s ním soucítil a snažil se ho pochopit, jako by rozumný čtenář a Charlie drželi vždy spolu.
Autor vytvořil drahocenné, neposkvrněné, vskutku v mnoha očích a ohledech realistické dílo, které si zaslouží nesmírně obrovský ohlas.
Tohle mě dostalo a na konci jsem musela brečet. Málokdy sáhnu po scifi a nikdy bych neřekla, že mě může takhle zasáhnout. Román psaný deníkovou formou, kdy s hrdinou vše prožíváte tak, jak zrovna vypráví, soucítíte s ním, litujete ho, držíte mu pěsti a zároveň se bojíte toho, co ještě nevíte.... I když už je to čtvrt roku, co jsem knížku četla, pořád na ni musím myslet. Vynikající!!
Příběh se mi moc líbil. A myslím že charlie je spokojenejsi tak jak začal a skončil. I kdyz je to smutné.
Tedy... nečekala jsem, že mě toto dílo natolik zaujme. Velkou zásluhu na tom jistě má Ladislav Mrkvička, který příběh převyprávěl naprosto neskutečně!
Čekala jsem něco úplně jiného. A skutečně jsem byla překvapená sílou a hloubkou mnoha a mnoha myšlenek, kterých se zde autor dotknul. Nevím, zda si přečtu celý román, ale mám dojem, že k povídce se ještě určitě vrátím.
Knihu rozhodně doporučuji těm z vás, kteří u čtení / poslouchání rádi přemýšlíte a rádi si čtete skutečně dotažené příběhy.
Jen tak na okraj - vím, že celkové vyznění v mnoha ohledech působí smutně, ale mě nakonec přišlo, že to nebylo AŽ TAK smutné. Přece jen, Charlie byl nakonec aspoň o něco šťastnější...
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Velmi zajímavá kniha, o jejíž obsahu jsem předem nevěděla a snad to bylo dobře. Ač opravdu neskutečný děj, chvílemi na mne působila realisticky a zkoušela jsem se vžít do pocitů hlavní postavy. Opravdu na mě udělala dojem.