Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366093/bmid_ruze-pro-algernon-Auf-366093.jpg
5
3334
3334
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Přidat komentář
Ani po dvaceti letech, co jsem ji četla naposled, kniha neztratila nic ze svého kouzla. A zase jsem měla při posledních řádcích slzy v očích, což se mi často nestává. Román formou deníku, kde ich forma dostává úplně jiný rozměr a díky níž se člověk dozví o tolika komplikovaných zákoutích lidské podstaty. Kniha byla psána v době, kdy se samotným IQ testům dávala větší hodnota než dnes, a i díky ní si možná spoustu lidí uvědomilo, že vysoká inteligence nerovná se spokojený život. A už je jen na nás, jak si s tím poselstvím poradíme. Moc doporučuji tenhle literární skvost vzít do ruky, alespoň jednou v životě.
Naprosto nezapomenutelná kniha - viděla jsem i dvě filmové zpracování. Poprvé americké a pak japonské.
Hlavní hrdina prožije velkou lásku i ztrátu - ukáže nám, že naše rozhodnutí ovlivní vše, co v budoucnu hodláme podniknout.
Úžasná a (snad) nezapomenutelná knížka. Dá se přečíst jedním dechem. A právě to byl důvod, proč jsem ji v poslední třetině na víc jak měsíc odložila. Nechtěla jsem, aby skončila. Už mi bylo jasné, co se stane s Charliem, a přestat číst byl způsob, jak ho udržet v plné síle o něco déle.
Tohle bylo silné čtení. Hodně netradiční téma, ačkoli mám pocit, že i v případě tématu retardace nebo odlišnosti, nelásky biologické rodiny se mi stalo to, co s některými jinými tématy ... že se mi knihy s podobným motivem zcela neplánovaně v krátkém časovém úseku sejdou. Jsem ráda, že jsem na tuto knihu díky čtenářské výzvě narazila.
Nádherná kniha, silná, zajímavá. Přemýšlím, v které fázi mám hlavního hrdinu nejraději, a myslím, že mám jasno. Prostě v jednoduchosti je čistá krása...
Kniha o velice netradiční životní pouti a následném návratu ke kořenům, ovšem s velkým emočním poznáním.
Největší přítel je ten, který sdílí stejný životní příběh jako my, toliko k názvu knihy, který mě od začátku vrtal hlavou, než jsem ho pochopil.
Velmi silná kniha, kterou by si měli všichni přečíst. Je to jedno z děl, na které se nezapomíná. Nadčasové. Naprosto se ztotožňuji s názorem callahanh, lépe bych se nevyjádřila.
(SPOILER) Nadčasové a příběhově velmi silné dílo, které se Keyesovi povedlo až geniálně. Krom toho, že jde o experiment s inteligencí, může být totiž chápáno jako metafora lidského života, kdy se z naivního dětství dostáváme do dospělého života, poznáváme jeho nástrahy, zjišťujeme, že lidé jsou falešní a mnohdy to, co dělají, myslí úplně jinak, abychom postupně stárli a své schopnosti ztráceli a uvědomovali si to, což je ničivé a děsivé. Autor dokázal do knihy dostat posmutnělou atmosféru, která postupně čtenáře obklopí a povedlo se mu také vykreslení hlavní postavy, která má hloubku a je natolik lidská, že s ní nelze nesoucítit. Je tu hned několik silných momentů, které dokonale vystihují to, jak lidstvo vytlačuje odlišující se jedince (v pekárně nakonec hrdina musí skončit, protože prohlédl, že byl všem pro smích a využívaný pro nelegální kšefty, vědci s ním naopak pomalu nechtějí nic mít, protože je chytřejší než oni a ukazuje jim jejich vlastní nedokonalost), jednoznačně nejemotivnější je ale závěr knihy, v němž si hrdina uvědomuje, co se mu děje, a především to, že s tím není schopen cokoliv dělat a východisko je jen jedno. Malinkým negativem budiž snad jen absence o něco výraznější ženské postavy. Růže pro Algernon je sice trochu nenápadná kniha, která ale chytne za srdce, donutí k zamyšlení, velice trefně ukazuje pomíjivost života a zanechá ve čtenáři zvláštní náladu, která s jejím zavřením hned tak nevyprchá. 100 %
“Tím, co bych mohl udělat pro jiné, ještě nenarozené, jako bych žil tisíce normálních životů. A to stačí."
Název knihy jsem znala jen díky divadelní hře, jejíž název jsem kdysi dávno zaznamenala v souvislosti s hercem Janem Potměšilem. Nikdy jsem ji neviděla a nikdy bych si nemyslela, že kniha na jejíž motiv je napsána, bude tak krásná. Ano, je smutná, ale je také plná velkých myšlenek a styl psaní formou deníku vám umožní nahlédnout do duše hlavního hrdiny, který vnáší do příběhu víru v lepší budoucnost a také víru v sama sebe.
(SPOILER)
Tato kniha je svého druhu psychologicko-sociologickou úvahou. Ústřední postava je laskavý prosťáček s IQ 60, který je přátelský a touží po tom, aby ho lidé měli rádi a aby byl chytřejší. Po experimentální operaci u něj dojde k neuvěřitelnému nárůstu intelektu, ale současně se projeví jeho emocionální nevyspělost. Postupně se mu vybavují vzpomínky na dětství, které jsou ale převážně o nefungující rodině, takže se vysoká inteligence stává pro jeho citový život devastující.
Toto emocionálně náročné vyprávění je kromě jiného o lidskosti i její absenci, o schopnosti zvládání emocí a schopnosti ocenit ostatní i sebe. V zásadě je tedy o tom všem, co je důležitější než inteligenční kvocient (jak jsem si našla na webu, na úspěšnosti člověka se IQ podílí pouze z 20%).
Třebaže je to příběh "jen" o retardovaném člověku, kterému operativně zvýšili IQ, je to kniha nesmírně silná, dojemná a budu ji dlouho zpracovávat.
Ano, taky patřím k těm, ke komu by se kniha bez Čtenářské výzvy nedostala.. a byla by to opravdu velká škoda.
Né, nevěděla jsem, do čeho jdu, prostě jsem jí jen vzala z hromádky a začetla se. A trvalo mi to jen pár hodin.
Příběh je to opravdu velmi silný a myslím, že na knihu jen tak nezapomenu. Na tuhle se už nedá zapomenout. I když je psaná v roce 1966, myslím, že jí můžeme stále brát jako aktuální.
A to tak, že se prostě nedá změnit lidská podstata a člověk sám. Nemůžeme jen tak někomu pohnout "nitkami" v hlavě proto, aby fungoval tak, jak si ostatní přejí. Ať jde doba kam jde, ať je Bůh nebo není, na tohle se prostě nesahá a tohle se nedělá. Příběh byl tak dojemný! I v případě zápisků.. prostě dokonale uvěřitelné. I to, jak se Charlie dokázal ztotožnit s malou Algernon.. prostě smutné.
Výborné dílo. Budu ráda doporučovat.
Díky ČV jsem se ke knize dostala znovu po letech. Nestává se mi často, abych si tak dlouho pamatovala děj knihy, ale Růže pro Algernon k těm několika výjimečným rozhodně patří. Je to smutné čtení a forma deníkového zápisu, to jen umocňuje.
Výzva 2024 - kniha jejíž název (či autor) zazněl v seriálu Přátelé.
Příběh samozřejmě znám a věděl jsem, do čeho že se to vlastně pouštím. (Díky bohu za sbírku povídek Vlak do pekla!) Čili se vlastně nutně nabízí srovnání s povídkou. A nějak si nemůžu pomoci, ale v příběhu mi chyběla ta zoufalost Charlieho, když si uvědomil, že se jeho čas velmi krátí. Povídka mě zkrátka zasáhla v plné síle oproti knížce, o které vlastně ani nevím proč jí Keyes napsal. Přesto jsem se ale nemohl na konci ubránit slzám, i když co si tak vzpomínám - konec povídky byl srdcervoucí. Nebo jsem to četl v lepším rozpoložení?
Velice silná kniha o etických problémech spojených s "vylepšováním" člověka. Jestli tohle téma bylo aktuální před nějakými 60 lety, tak dnes je aktuální tuplem. Vidím, že nejsem sám, kdo by se k Růži pro Algernon bez letošní KV nejspíš nikdy nedostal. To se mi ostatně se sci-fi stává skoro každý rok.
Také musím souhlasit s těmi, kdo oceňují překlad R. Podaného (mimochodem specialisty na překlady Palahniuka), který si s touhle knihou opravdu pohrál.
Knihu som si vybrala vďaka výzve a neľutujem. Takýmto knihách dávam prívlastok "smutno krásny príbeh ". Doporučujem
Audiokniha.
Žánr SF není můj šálek kávy. Letošní ČV ale nabídla jednu z alternativních knih právě tuto. Měl jsem všeobecné povědomí že se jedná o kvalitní dílo a musím přiznat že jsem rád, že jsem si v knihovně půjčil tuto audioknihu.
Kromě díla samotného, které mi vehnalo na konci slzy do očí musím také pochválit přednes pana Potměšila. Věřil jsem mu každičké slovo.
Velmi pěkně zpracovaná emocionální horská dráha. Než jsem s knihou začal, měl jsem jen vágní povědomí o čem bude a i to se ukázalo jako dost mimo.
Naprosto úžasná je zde forma deníkových záznamů, která sedí zcela dokonale. Moc se mi líbilo, jak už ze samotné formy textu šlo cítit změny, které se v Charliem odehrávají. Opravdu zajímavý a silný byl náhled na Charlieho minulost novýma očima i jeho emocionální nevyspělost v době, kdy byl géniem. Ale to jsou jen výtažky, toho zajímavého je tady mnohem víc.
Co mi malinko vadilo byl pocit, že kniha se trochu táhla, zejména ve druhé polovině se balast začal mírně nabalovat. Ale nic hrozného. Z některých použitých technik a teorií jde vidět, že kniha už má svá léta, ale to těžko vyčítat.
Rozhodoval jsem se mezi 4 a 5 a nakonec to přiklonil nahoru. Zejména proto, že něco takto silného jsem už dlouho nečetl. Pořád se nemůžu rozhodnout jestli jsem z toho, jak to dopadlo smutný nebo ne. Nějakou dobu o tom budu ještě přemýšlet a to je určitě známka výborné knihy.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimentyAutorovy další knížky
| 2016 |  Růže pro Algernon |
| 2023 | 24 osobností Billyho Milligana |
Nechápu, jak mi tato kniha mohla tak dlouho unikat? Nyní jsem si ji tedy konečně přečetla, přestože mi ze začátku chvíli trvalo, než jsem si zvykla na trochu zvláštní, nespisovný styl psaní. Ale to netrvalo dlouho a potom už jsem se nedokázala od smutného příběhu Charlieho i myšky Algernona odpoutat. Na konci jsem polykala slzy a po dočtení knihy jsem ji ještě několikrát prolistovala a přečetla si několik pasáží znovu. Je to opravdu literární skvost, jak píše uživatelka Handula přede mnou, a také já se připojuji k nadšení většiny čtenářů zde a určitě se ke knize zase někdy vrátím.