Plexus
Henry Miller
Růžové ukřižování série
< 2. díl >
2. kniha volné trilogie Růžové ukřizování (Sexus, Plexus, Nexus) – další pokračování příběhů Henryho (Vala – jak ho nazývá Mona), tentokrát ne tak živočišně sexuální.
Přidat komentář
Uf. Já jsem tak neskutečně ráda, že mám tuto knihu za sebou. Měla jsem ji v průběhu minulého desetiletí rozečtenou dvakrát, ale až nyní napotřetí se mi podařilo ji opravdu přečíst celou a to jen z obsese, že musím mít přečtenou celou svou knihovnu, a z té obludné vidiny, že tam na mě jinak Plexus bude stále číhat a strašit mě. Opravdu, ta kniha byla strašná - strašná nuda, strašná slátanina. Zřídka se tak o knihách vyjadřuji, ale opravdu to zde jinak nejde. Jestli mě kdy Miller dokázal sexuálně znechutit, tak tohle bylo horší, protože tohle se nedalo číst. Příběh bez návaznosti, bez podstaty, bez čehokoli. Pár zajímavých pasáží tam bylo, ale leda vytržených z kontextu. V tom obřím objemu se vše ztratilo. Nebudou se mnou všichni souhlasit, vlastně asi málokdo (dávám zde koukám nejhorší hodnocení), o to více by mě zajímalo, co se komu na té knize líbilo a co mu dala. Za další ohromné mínus považuju to, že Plexus a Sexus jsou zcela o něčem jiném. Ne že by mě přehršel sexuálních scén chyběl. Ale autor by měl trochu dodržet návaznost nejen příběhu v jedné knize, ale i mezi knihami, pokud jde o trilogii. Takto jsem mu to prostě nevěřila. Jsem vážně zvědavá na Nexus, vůbec nevím, co od něj mám čekat. Po této knize to ale bude chtít od Millera pauzu, jsem vážně vyčerpaná.
SPOILER!!
První erotická scéna na straně 250.
Neuvěřitelné.
Vzpomínková kniha, konečně Miller, který se mi líbí. A na otázku, proč jsem to četl když MIllera nemám rád, kupoval jsem ho kamarádovi k narozeninám a neměl co číst...
Poslední kapitolu jsem přeskočil, filosofické pasáže mě nebavili. Možná jsem tak přišel o pointu (poslední stranu jsem sice četl, ale...), a pořád nechápu co tou poslední kapitolou chtěl říct.
to samé s jeho některými sny, přeskakoval jsem je- nikdy mě moc nebavilo čst snové pasáže...
Těžko oddělitelné od zbylých knih, Plexus je však oproti prvnímu a třetímu dílu trochu odlišný. Víc se uzavírá do sebe a hodně vzpomíná. Ve vzpomínkách však zachycuje kouzlo jeho doby a svého života.
táto kniha bola pre mňa sklamaním, lebo zo sľubne rozbiehajúcej dynamickej dejovej línie sa s pribúdajúcimi stranami stáva neznesiteľne rozťahaná exkurzia do snových vízií, detstva a dejovo nepodstatných lží - v skratke by som túto knihu nenazval jeho najlepšou...
Autorovy další knížky
1991 | Obratník Raka |
2002 | Pod střechami Paříže |
1994 | Sexus |
1992 | Obratník Kozoroha |
1991 | Tiché dny v Clichy |
Najlepšie by som asi slabší pôžitok z čítania druhej časti Ružového ukrižovania vyjadril konštatovaním, že zatiaľčo moja obľúbená kniha (Sexus) bola o milostnom živote, Plexus je o práci. Skutočne ma to začalo baviť až za polovicou (niekde okolo strany 300), pretože do tej doby bolo to ich flákanie a somrovanie trochu splývajúce. Potom sa to spravilo príchodom nových postáv a zmenami lokácií. Často som s ním nesúhlasil, opovrhoval ním. Geniálny primitív.