Řvi potichu, brácho
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295842/bmid_rvi-potichu-bracho-tIu-295842.png
5
615
615
Jeremiáš je jiný. Žije ve světě, který má svá přísná pravidla, ve světě, kde každý den v týdnu má jinou barvu a kde jsou krajíce chleba kulaté. Se světem, v němž žije maminka se sestrou, si příliš nerozumí, nevyzná se v něm. Ale nevadí mu to, má přece ten svůj. Ostatním sice občas připraví horkou chvilku, ale ani milující maminka, ani dvouvaječné dvojče na něj nedají dopustit. Hlavně aby jim Jeremyho nedali do ústavu, to by nepřežily. Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.... celý text
Přidat komentář
Kniha o Jonášovi a jeho autismu nejen pro autisty.
Co je vlastně autismus, jak vypadá takový meltdown nebo proč musí vždy chodit tou stejnou cestou a nesmí v žádném případě odbočit... ano následoval by záchvat, který je pro neurotypika (člověk, který nemá žádné autisticke znaky) divný, trapný nebo stresující, ale pro autistu je jeho záchvat jako něco, co musí následovat po porušení pravidel jeho světa. Knihu doporučuji všem těm, kteří říkají že autismus je strašná nemoc a autisté patří do ústavu. Nepatří.. Tento příběh je důkazem, že všichni lidé bez rozdílu diagnózy a jinakostí mají právo tolerance a laskaveho přistupu podle jejich potřeb od ostatních lidí zejména ve školním prostředí .
Na knihu jsem narazila náhodou díky čtenářské výzvě a moc mě zaujala. Po zkušenosti s knihou Jodi Picoult "Nejsem jako vy" jsem věděla, do čeho jdu. Na tomto příběhu je myslím trochu patrné, že cílovou skupinou jsou děti/mládež, dějová linka, vykreslení postav i jazyk jsou jednoduché, čte se velmi dobře, vnímám tam polaritu dobra (správní kamarádi, co podpoří) a zla (posměváčci, zlí sousedi, co se neptají a odsuzují). Zarazilo mě trošku obecné nepochopení jedné z postav s lehčí formou PAS (škola, ale překvapivě zpočátku i hlavní hrdinka, která má celoživotní zkušenosti s bratrem). Jinak je v knize velmi hezky popsaný život s PAS, těžkosti všedních dní a také to, že síly člověka, byť je plný lásky, prostě někdy dochází... což vůbec není ostuda. Kniha přínosná pro všechny věkové kategorie.
Přála bych si, aby si tuto knihu přečetli všichni, kteří berou autismus, stejně tak ADHD jako "moderní" diagnózu a vidí to pomali v každém dítěti. Ke knize se budu určitě vracet.
Kniha popisje příběh, který skutečně zažívají mnozí rodiče a sourozenci. Každý z nás jim jejich situaci může ulehčit tím, že budeme mít pochopení.
Děkuji p. Březinové za další knihu, která mi pomůže si uvědomit, že těžké dny s bráškou, mohou být ještě těžší. Uvědomit si s vděčností, že mám takového brášku a s takovou formou PAS jako má, a za jeho radost a lásku, kterou mi neopomíná neustále projevovat. :)
Jsem ráda, že kniha byla psaná z pohledu sestry.
Nádherná knížka, krásně se čte a nenásilnou formou ukazuje jak může být úsměvný, ale hlavně těžký život s takovou poruchou (zmíněný autismus nebo asperger) - nejen pro onoho člověka, ale hlavně pro jeho okolí... Člověk by nejraději všechny tři (Remíka, Pamelu i maminku) objal a smekl před nima, nicméně až jednou někoho z "nich" potkáte na ulici, stejně si zas většina řekne, že ta máma je neurotická hysterka, co nezvládá svý dítě, dítě je nevychovanej spratek,... :( Jen víc takové osvěty a ještě víc síly rodinám, pro které je to každodenní chleba...
Veľmi zaujímavo napísaná kniha z pohľadu 14-ročného dievčaťa, ktoré má brata postihnutého ťažkou formou autizmu. Autorka citlivo a s nadhľadom poukazuje na problémy, ktoré trápia rodiny, kde sa takéto alebo podobné postihnutie vyskytuje. Kniha čitateľovi rozširuje obzory a môže mu pomôcť pochopiť veľa vecí, patrí k náučnejšej beletrii. Napriek tomu, že je príbeh určený pre deti a mládež, myslím, že je vhodný aj pre starších čitateľov. Veľmi sa mi páčili aj ilustrácie. Používanie zahraničných krstných mien v kombinácii s českými bolo trochu zvláštne (napr. Pamela, Robin, Jeremiáš, Fred, Zlata v jednom odstavci) . Inak je to kniha, ktorú sa oplatí prečítať.
Díky této knize jsem pochopila, jak těžké to může rodina autisty mít. Krásně napsaná i zpracovaná, ale přišla mi trochu nedokončená. Pro děti a dospívající je to ale určitě vynikající knížka, která dokáže člověku živě ukázat, jak to chodí. Četla se sama.
Líbí se mi forma, jakou je kniha napsaná hlavně pro mladé čtenáře. Oceňuji, že sourozenci jsou ve vyšším věku a autorce se podařilo docela přesně popsat nejen každodenní režim rodiny, ale také pocity, hlavně Pamely, která vlastně velmi brzy dospěla a stejně jako maminka a Remík to nemá vůbec lehké. Kniha není náročná , a byť by jsme my dospělí měli nějaké výhrady, je srozumitelně napsaná k tématu pro cílovou skupinu.
Dojalo mě to několikrát a obdivuji všechny, kteří mají vlastní zkušenosti s tímto trochu jiným světem. 4,5*
jeremiáš má svůj svět. S nezměrnou láskou a nebetyčnou trpělivostí a laskavostí o něj pečuje jeho maminka a také sestra Pamela, jeho dvojče. Jeremiáš je středobodem zase toho jejich světa a za nic na světě by ho nechtěly dát do ústavu. Denně však naráží na tvrdou realitu života , jež jim přináší péče o autistického syna a bratra v jedné osobě. Pamela ve svých 14 letech ví, že kdyby nebylo Jeremiáše, byla by jiná. S bráchou předčasně dospěla. Jeho agresivita vůči svému okolí však stoupá. Jeremiáš potřebuje odbornou péči...
Příběh Ivony Březinové může pomoci a třeba i poradit rodinám s podobně postiženými dětmi, ale je určen i těm, kteří se s touto nemocí nikdy nesetkali a pomůže jim nahlédnou do složité problematiky péče o děti s autismem.
Asi mám o autismu zkreslené iluze a autisti jsou pro mě tiché, neškodné osoby, žijící ve svém světě. Jeremiáš byl trucovitý a paličatý a obdivuju Pamelu jak silná dívka to je, že se o něj tak starala a pomáhala s ním.
Na knížku pro mládež dost náročné čtení , doplněné ilustracemi a velmi věrohodně napsáno. Možná, že se tu někdy objeví štítek zfilmováno, protože tato kniha si to zaslouží.
Knížky Ivony Březinové mám ráda, se synem už jsme jich pár přečetli a všechny se nám líbily. I tahle je opravdu povedená. Konec mě osobně hodně zasáhl.
Tuhle knížku bych si sama od sebe nepřečetla, ale teď jsem moc ráda, že jsem to udělala. Život není lehký ani se zdravými dětmi, natož s PASem. Obdivuji všechny, co se rozhodnou vydat se stejnou cestou, jako maminka z knihy. Napsáno skvěle, četlo se to samo, i když myslím, že tíha každodenního života byla záměrně zlehčená. Smekám.
Příběh Jeremiáše mě skutečně dojal,velice dojemný příběh o autistickém chlapci.Taky jsem obdivovali maminku,jak zvládala tuto těžkou situaci.Moc hezky napsané, a velice hezká ilustrace. Doporučuji přečíst.
Od této autorky jsem už dříve četla knížky zaměřené na závislosti a byly moc dobře napsané.
A v této knížce bylo dosti přesně a přitom opravdu citlivě zpracované téma PAS.
Navíc napsané tak, že tomu porozumí všechny věkové generace.
A taky si myslím, že je to jedna z těch knih, kterou si může, nebo měl by, přečíst opravdu každý.
Moc hezky napsana kniha. Líbilo se mi, že děj zahrnuje více druhů autismu a jak ovlivňuje nejbližší okolí.
Jednoduchá kniha na nejednoduché téma. Nesmírně krásné ilustrace Tomáše Kučerovského.
Oceňuji humorné vsuvky, zvláště děda byl borec!
,, Ještě je tu druhá možnost," usmála se máma poťouchle a podala babičce titěrné červené bikiny.
Děda zamžoural a viditelně ožil.
,, Houba! A další!" neudržela se máma a jásavě prozradila všem konkurenčním sběratelským tlupám v okolí, že našla plodnou lokalitu.
Knížka byla velmi pěkně napsaná a určitě by si ji měl přečíst, co největší počet lidí. Nechápu, proč jsem čtení tak dlouho odkládala.
Štítky knihy
autismus česká literatura Aspergerův syndrom Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Jako kniha pro děti je to super, bavilo to i mě (30+), jako náhled do rodiny se specifickým režimem a fungováním to bylo přínosné. Mouchy to má, to bez debat (Patrik!), ale celkově to bylo moc fajn.