Rybí koncert
Halldór Kiljan Laxness
Jeden z autorových románů o Islandu, a to z přelomu století, je pojat jako vyprávění prostého chlapce z Reykjavíku, jehož pěstouni poskytují nocleh každému, kdo o to požádá. V příběhu ožívají zvláštnosti tehdejšího islandského života a lidové kultury.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1978 , SvobodaOriginální název:
Brekkukotsannáll, 1957
více info...
Přidat komentář
Četla jsem v září 2007. Dle mých poznámek:
Vzpomínky A. Hanssona, vychovávaného v chudých poměrech nevlastní babičkou a dědou na okraji hlavního města. Je vychováván též lidmi okolo , prostředím, je ovlivněn nejprve představami a pak skutečnostmi, které zjistí, o svém příbuzném, slavném operním pěvci.
Knížka končí.... a koncem starého světa.
Hodně zajímavých postřehů o lidech, době, prostředí. Jednoduše a přesvědčivě vykresleny postavy.
Hezké.
Příběh trochu připomíná Kameny mluví. Ale ty mají větší poezii, méně dokumentárnosti, jsou o venkově a celkově jsou hezčí.
Citát:
"Nauč se netěšit. Je to začátek umění přijmout trpělivě vše."
"To nejmenší, co může člověk udělat, je nechat každého žít, jak chce, pokud nebrání žít jiným, jak chtějí."
Mé hodnocení je ovlivněno tím, že jsem si tuto knihu dovezla právě z Isladnu, který je tak specifický jako samotné vyprávění a popisovaný přístup postav k životu. Je důkazem toho, jak člověka ovlivňují při hodnocení zkušenosti a cesty - kdybych na tom místě nebyla, kniha by nejspíš nezískala více než 2 hvězdičky... Ale k věci: poetické vyprávění o starých časech na izolovaném Islandu není (i přes čtenou anglickou verzi) náročné, náročnější je samotné hlubší zamyšlení o osudech, volbách a snaha pochopit naznačené myšlení hlavních postav. Asi jako když se snažíte poslouchat ticho...
Nevím proč jsem čekala vyprávění spíš melancholické a poetické, ale tahle knížka je překvapivě vtipná. Takovým tím nikoliv prvoplánovým, nikoliv vulgárním, ale inteligentním humorem a jemnou ironií. Nečekejte žádné napětí, snad jen - dozvíme se, jak ten slavný pěvec zpívá? Vcelku banální historky jsou cestou k seznámení s islandskou náturou a zvyky. Ty nejabsurdnější momenty jsou zabaleny do nejvzletnějších proslovů. A mezi tím schované jsou takové malé perličky zdravého rozumu a radosti ze života.
"To nejmenší, co může člověk udělat, je nechat každého žít, jak chce, pokud nebrání žít jiným, jak chtějí."
Autorovy další knížky
1941 | Salka Valka |
1959 | Světlo světa |
1949 | Svobodný lid |
1955 | Islandský zvon |
1988 | Gerpla |
Oceňuji pěkný překlad, čeština jak víno. Příběh samotný je tak trochu o ničem,spíše je kniha zajímavá svou jinakostí, prostředím, atmosférou...