Rybí šupiny / Rty a zuby / Had na sněhu
Bohuslav Reynek
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223307/mid_rybi-supiny-rty-a-zuby-had-na-snehu-a5f-223307.jpg
5
12
12
Do literatury Reynek vstoupil po první světové válce. V jeho tehdejších sbírkách je velmi silná frekvence motivů smutku, rozpadu a tlení, jež souzní, zejména svou barevností, s poetikou expresionismu. Od německého expresionismu, díla jehož autorů v této době překládal, se však hluboce věřící křesťan Reynek odlišuje tím, že smutek je pro něho především silou konstruktivní, důsledkem porušenosti lidského bytí dědičným hříchem. Reynkovu básnickou tvorbu 20. let (Rybí šupiny, Had na sněhu, Rty a zuby) tak určuje silná expresivita výrazu, arytmický verš a tíhnutí až k barokní antitetičnosti. Básníkova spiritualita, hledající často zobecnění v biblických, zejména starozákonních motivech a v liturgii, chce objektivizovat utrpení a smrt jako jedinou cestu k radosti a k Bohu.... celý text
Přidat komentář
Značná míra exaltovanosti v osobité interpretaci biblických témat kupodivu nepůsobí nátlakově či hrozivě. Patrně díky nádhernému poetickému jazyku. Nevšední sbírka, která nezve k opětovnému čtení, ale zůstane dlouho v mysli.
Straka na zahradě
Květem holý stromek láká,
ne, to haluz zasněžená,
ne, to usedla tam straka
lesklá, modrá a zelená,
bílá jako moře pěna,
černá jako trpké saze,
barvy neviny a hříchu;
něžně, tajemně a blaze
straka září na haluzi,
ďáblu podobna i mnichu,
radosti květ a květ hrůzy,
hladu píseň, runa dávná,
křovin láska neúnavná;
na mne do okna se dívá
lesklým zrakem zima živá,
tichá úzkost úpěnlivá,
v zasněženém sadě straka;
smrtkou kvete mi na sněti,
miluje mne, neodletí;
oko drahé zřím, ne ptáka.
Asi nejvíce se mi z Reynekovy tvorby líbily jeho "básně v próze", například Stigma, Hodiny nebo Kočky. Nádherné metafory :)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Odlet vlaštovek |
| 2009 | Básnické spisy |
| 2006 |  Rty a zuby |
| 1924 | Had na sněhu |
| 1969 | Podzimní motýli / Sníh na zápraží / Mráz v okně |
Je to jako by vás někdo zavřel do chalupy v horách s tlustými holými zdmi, omrzlými okny a suchými květinami ve váze na stole. V té chalupě jste celou dobu sami, nemáte co dělat, jen vám utíká čas, ostatní lidi jsou daleko a vy jen chodíte po loukách pokrytých jinovatkou a koukáte na rozpadající se boží muka u cesty