Křížová palba
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423672/bmid_krizova-palba-Fmt-423672.jpg
5
337
337
Rychlopalba série
< 2. díl
Policie by měla pomáhat lidem. To je asi ta nejhorší rada, kterou se můžete coby policajt řídit. Protože když se pokusíte pro někoho bokem něco udělat, zkratky mezi byrokratickými předpisy a paragrafy vás rychle zavedou na nejistou půdu problematických skutků a pochybných protislužeb. A než se stačíte vzpamatovat, zjistíte, že okolo vás mizí lidi a že je asi někdo vraždí – a že do role hlavního podezřelého nejlíp pasujete vy. A najednou jste až po krk v páchnoucím močále špatných rozhodnutí, všude kolem vás se to mlátí, střílí a řežou se prsty a vy jenom šlapete kalnou vodu, bojujete o přežití a kolem uší vám sviští ohrožení ze všech směrů. A z křížové palby vyvázne jen málokdo bez úhony.... celý text
Přidat komentář
Velká gratulace, povedlo se, věřit v instinkt na první "palebný " dojem se vyplatí.
( I když tu studnu bych asi zúžila.)
Citace:" Temnota mě omotala jako role plesnivého sametu. Na totální panice je nejhorší její iracionalita; když vnímáte, jak vám mozek zaplavuje vřící olej hrůzy, v němž se kousek po kousku rozpouštějí zbytky toho jediného, co vás může zachránit - logického uvažování. A vy s tím nic nenaděláte."
No, nevem na revanš bokovku, když ti bylo pomoženo.
Bezvadný, gejzír hlášek, realitní fígle, paragrafy k okamžitému použití, pamětihodnosti dramatických vzpomínek a osobností z galerky, Václavův Ardo a Midaský klan v rejstříku českých fi. - wau.
Superdílo, to něco - neřeším, neb pocit mimořádnosti je fajnovost, co se jen tak nezažije. III. by potěšila.
Štěpán Kopřiva v roce 2015 přišel s Rychlopalbou, detektivkou z českého prostředí, jehož hlavní hrdina byl obyčejný policajt pátrající na vlastní pěst. Autor měl koule na to, aby balancoval na hraně uvěřitelnosti a namixoval perfektní detektivní román s akčními prvky. Na volné pokračování Křížovou palbu jsme si museli nějaký ten rok počkat, ale vyplatilo se, Kopřiva nic neuspěchal, mistrně si pohrál se zápletkou a napsal důstojné pokračování u kterého mi opět spadla brada. S uvěřitelností problém nemám, příběh pražského poldy je podle mě možná víc realistický než velezvraty v případech Harryho Hola nebo jiných světových detektivů a kriminalistů. Štěpán Kopřiva potvrdil že i s detektivním románem patří mezi českou špičku.
Čistě detektivní romány nečtu, ale jméno autora pro mě bylo jednoznačnou zárukou. Je vidět, že Kopřiva udělal již předchozí knihou krok do nových vod, ve kterých se zdá je mu dobře. Velice čtivé, rychlé a dobře napsané. Věřím tomu, že by se kniha velice dobře četla i profesionálním policistům.
Super, po Rychlopalbě nejlepší česká detektivka vůbec.. přečteno za 3 dny.. těším se na další díl.. který tu bude už jen za.. 4 roky a 362 dní?
Dobrá vtipná detektivka z českého prostředí s vtipnýma hláškama, co vice si přát... snad jen další díl :)
Vtipně napsáno. Místy i s velmi příjemným napětím. Poslední hvězdu ubírám za konec knihy. James Bond by se nestyděl.
Na začátku jsem se bál, že se v knize objevují příliš slepé výhonky nebo že to do sebe bude zapadat na konci až moc, ale o všechno bylo postaráno. Pravda, některé morbidní scény byly až moc morbidní, ale hlavní postava není žádný svatoušek, jen policajt s až příliš důrazným smyslem pro spravedlnost. Potěšilo mne, jak v závěru tu pachuť dokázal přebít vtipnými momenty (Zdeňka, nemocnice, víc asi prozrazovat nechci).
A co bude dál? Fantazy nebo detektivka? A za pět let nebo dříve?
Nemůžu si pomoct, ale v tomhle žánru je podle mě pan Kopřiva nejsilnější.Čtivost, napětí, hlášky.Nemám jedinou výtku.
Jsem ráda, že pan Kopřiva není primární spisovatel detektivek, protože to by byla fakt nuda. Ale když si na další jeho knížku tohodle žánru počkáte čtyři roky je to bomba.
Dík.
(Možný mini-SPOILER)
Prvních 5% dolů za ono – z hlediska hlavního hrdiny – morálně jen těžko ospravedlnitelné stříhání prstů (přece jenom mám slabost – abych parafrázoval samotného Chandlera – spíše pro marlowovsky čisté a mravně neošumělé a nepošpiněné hrdiny bez bázně a hany, kteří si raději nechají přerazit čelist, než by porušili základní kodex lidské slušnosti) a druhých 5% dolů za ten z mého pohledu až moc nadupaný, mega-super-akční závěr – už jsem to říkal mnohokrát: jsem ze staré školy a u detektivek dávám vždycky přednost Maigretovsko-Vacátkovské umírněnosti před masivním používáním koňských dávek adrenalinu. Co mi nevadí (a dokonce baví) u oddechovek Simmonsovského střihu (Joe Kurtz, Lars, Jack Daniels ap.), to u realistických detektivek (a Kopřivův román se detailním popisem policejní práce k "realistickým" detektivkám nepokrytě hlásí) považuji spíše za prvek rušivý.
Odhlédneme-li ovšem od těchto dvou škrábanců na jinak perfektně vypulírované karosérii, musím konstatovat, že Křížová palba se bez diskuse povedla. Dobře postavený příběh, parádní dialogy, skvěle vypointované kapitoly – rozhodně doporučuji!
90%.
Paráda! Chci okamžitě další díl. A vzhledem k tomu, že na tenhle jsem čekala skoro pět let (Rychlopalba vyšla 2014) tak tuším, že si budu muset sakra chvíli počkat. Zatím si teda užívám doznívající zážitek z týhle pecky a jen podtrhuju to, co jsem napsala už k Rychlopalbě - tuhle knihu zdobí skvěle vystihnuté reálie pražských periferií, správná dávka policejní hantýrky, vtipné metafory a svižný a maximálně uvěřitelný příběh. Štěpán Kopřiva umíííí!
Fantazie po všech stránkách. Příběh. Hlášky. Prostředí.
Tady nelze jinak než plnej počet a doufat, že se dočkáme co nejdřív další PALBY
absolutní bomba, wow
přečteno jedním dechem,
autorovi děkuji za skvělou zábavu!
Určitě to znáte: těšíte se na knížku jako blázni – a konečně! Máte ji, ale ještě to oddalujete, ještě se chcete těšit, radši ji ani neotvíráte, aby vás nesvedla… Jednou, ve slabé chvíli, podlehnete vábení. A čtete.
Pak se zarazíte nad nějakou nelogičností v ději, ale mávnete rukou. Potom vám zavržou dialogy, fuj. Taky to prostředí vám úplně nesedí. Možná se i nudíte, protože zápletka je slabší a nemá to spád. Těm vztahům moc nevěříte. Konec si autor vycucal z prstu…
Jestli je jediné tvrzení z druhého odstavce pravda, ať mě odnese čert! V Křížové palbě je VŠECHNO DOBŘE. Procvičte si ale vůli; budete muset zmobilizovat veškeré síly, abyste čtení na chvíli přerušili. Bez přehánění: v životě jsem si žádnou knížku tak nešetřila a v životě mě to nestálo tolik úsilí, aby mi vydržela na několik dní.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
Mrtvola visela na stromě. Strom byla pěkně rostlá bříza
a mrtvý byl pěkně oděný padesátník.
Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser.
Na kývajících se nohách oxfordky od Aldena.
Ten se na to vyfikl, poznamenal Holub.
Ve svém komentáři k románu Rychlopalba jsem projevil přání na další příběh z policejního prostředí a ono se to vyplnilo. Ba co víc, mě se to zdá o třídu lepší než první příběh. Pan spisovatel Štěpán Kopřiva už věděl do čeho jde a co jeho čtenář žádá. Proto přitvrdil, přidal propracovanější zápletku, víc akčních scén a nespočet ironických hlášek a výroků. Vybral jsem šestnáct citátů. Křížová palba je jedna z těch knih, kterou si časem určitě ještě párkrát přečtu.
Citát: Žaludek už mi kručel tak hlasitě, že na mě v tramvaji vrčeli pudlové.
Pro mě má, jak Rychlopalba tak Křížová palba, ještě jeden důležitý aspekt. V prostředí, ve kterém se oba příběhy odehrávají, já vlastně celý život žiju. Například, zde zmíněná kavárna Dekáda na Žertvách, je mojí oblíbenou destinací, pokud mám chuť na pivo z Černé hory, výškovou budovu Eliška, nejvyšší obytný dům v Praze, který má 24 pater, jsem jednou zdolával, ale věřte, že v patnáctém patře jsem dostal horskou nemoc a vrátil se raději do nížin, nebo Vietnamská prodejna na rohu Kovářské a Sokolovské – no, inu, prodavači říkáme Ivan, a skolo umět chesky ceski.
Malá ochutnávka:
Na rockových klubech jsem si vždycky cenil toho, jak důsledně se vás snaží odříznout od světa. Hlukové stěny vztyčené reprobednami, permanentní přítmí, alkohol, tráva, jedovatě fluorescenční barvy, aroma gitanek a poblitých záchodů. Doslova každý ze smyslů je blokován bariérou, jejímž úkolem je nepropustit zvenčí ani náznak reality.
Možná si pamatujete na vibrující telefon a hlášku o Broučcích z Rychlopalby. Věřte, že i zde si pan spisovatel vzal na paškál pár pohádkových příběhů. Co mě nejvíc dostalo a rozesmálo byla průpovídka na Včelku Máju. To si přečíst dvakrát a nechcípnout smíchy, byl nadlidský výkon. Nebudu prozrazovat, ale tohle nezapomenu. Líbí se mi styl vyprávění a ačkoliv hlavní hrdina tak mluví skoro pořád a vám to připadá přirozené, není ta mluva tak jednoduchá, ale při tom nevyzní vyumělkovaně, jen aby pobavila čtenáře.
Citát: Ukázalo se, že mýtina není moc veliká; kdyby si tu Křemílek a Vochomůrka chtěli postavit sídlo, vešla by se jim sem leda tak pařezová kadibudka.
Je tu i jedna dost mrazivá scéna. Pojmenovaná „Studna“. Tohle nadmíru zvýšilo napětí v celém příběhu. Je to scéna ponurá, a nutí člověka k zamyšlení, proč se do toho vlastně vůbec hlavní hrdina pustil, když určitě musel očekávat následky. Silná část, která vás donutí k zamyšlení. A ano, i mladý Brůna přijde na návštěvu do tohoto příběhu. Tady není co řešit, deset hvězd, hmmmm, tak jen pět, ono tu víc nejde.
Citát: Hele, už podle smradu bylo jasný, že tam není jenom jedno tělo. Přece poznám dvoumrtvolovou studnu, když jí vidím.