Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/239247/bmid_rychlopalba-xoH-239247.jpg
4
756
756
Rychlopalba série
1. díl >
Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince? Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové... a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala. Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý.... celý text
Přidat komentář
Zábavné, akční, člověčí.
Hlavní hrdina, policajt, není jako z amerických seriálů. Má spoustu chyb a problémů. Ale někde uvnitř je to správňák.
Vynikajici. Neskutecne dobre se to cte, no uplne samo. Dej odsypa, napeti a zvedavost roste. A ty dialogy. Chytre, trefne, vtipne. Hlavni hrdina je vice nez sympaticky. I ty silene policejni zkratky, ktere beznym smrtelniku vubec nic nereknou, snad krome UOOZ, vyborne pomohly dokreslit svet bezneho poldy. A taky podporit uveritelnost. Hned si jdu obstarat druhy dil, at se do nej muzu pustit.
Scénárista a spoluautor kultovního filmového kraťase "Byl jsem mladistvým intelektuálem" jde i ve svém detektivním dílku stejnou cestou: je okázale antiintelektuální, přestože je z textu jasné, že jde o osobu inteligentní a patřičně vzdělanou. Formálně se román inspiruje americkou drsnou školou, ale spíš než k úplné klasice (Chandler, Hammett, atd.) bych jej přirovnal spíš k pozdějším autorům jako Robert B. Parker nebo Elmore Leonard, u kterých se drsná a ironická mluva hrdinů přesunula i do samotného způsobu vyprávění. Příběh plyne neuvěřitelně lehce a jediné, co mi brání označit tuhle knihu za geniální je, že ten humor je místy sice geniální, ale místy také dost pubertální a nucený. V čem Štěpán Kopřiva ale opravdu exceluje i ve srovnání s jinými českými autory jsou dokonalé dialogy. Plynou přirozeně a nenásilně a způsobem vyjadřování autor dokáže bez dalších zbytečných slov vystihnout charakter svých postav. Možná za to může ta scenáristická průprava...
Naprosto souhlasím s komentářem uživatele Aleš.R, vystihl to přesně tak, jak to cítím i já. Škoda, že autor tak strašně moc tlačil pilu, jen aby byl hlavní hrdina IN. Ale i přesto všechno se mi líbilo, jak neúnavně hlavní hrdina pátral a vypátral vraha, kterého nikdo nehledal a nikomu nechyběl.
Rychlopalba určitě není klasickou detektivkou ani tradiční kriminálkou. Nenajdete tu geniálního detektiva ani detailně rozebrané vyšetřování. Rychlopalba je svá a strašně mě bavila, věděla jsem to už od prvních stránek, že se mi bude líbit. Tento typ humoru, někdy drsnějšího, mám ráda. Román je svižný, má vtip, ironii, nadsázku a nepostrádá akci. Komu nevadí "béčkový" vulgárnější styl, tomu můžu doporučit. Já se těším na další díl.
Začátek byl pro mě takový rozpačitý. Humor se mi zdál jednoduchý, hlášky na efekt... Pak jsem se ale přistihla, že se fakt bavím a směju se nahlas :-). To se mi u knih moc často nestává. S rozvíjejícím se příběhem mi ale postupně úsměv z tváře mizel...
Za mě prima detektivka, humor jako příjemný bonus. Říkám si, kam pan spisovatel na ty hlášky chodí... jestli on nebude veselá kopa... :-)
Jako detektivka to +/- funguje. Ovšem autorovo tlačení na pilu, jen aby hlavní hrdina, řadový pražský pochůzkář, mohl z rukávu za vteřinu vytrousit víc sofistikovaných (pop)kulturních narážek než Lorelai z Gilmorových děvčat, tomu v mých očích strašně škodí.
A třebaže jsem se nakonec uchechtl jen asi třikrát (slovy 3x) a hrozně mě to intelektuální exhibování štvalo, i tak musím dát ****, průměrný to není ani náhodou.
Někdy se stane, že hned na první stránce poznáte, že se vám bude kniha líbit. A právě to se mi stalo u Rychlopalby. Myslela jsem, že Goffu nelze překonat, ale teď vidím, že to možné je. Nebo se mu alespoň přiblížit. Hrdina mi připadal jako starý známý, i když se mi postupně měnil před očima, nicméně jsem mu dokonale rozuměla a fandila mu. Sama se považuji za humanistu, ale od svých knižních hrdinů požaduji vymáhání spravedlnosti za každou cenu. Opět jsem se tedy musela zamyslet nad dobrem a zlem. Aby mohlo být dobro, musí být i zlo. I sám slavný Sherlock přiznal, že aby mohl zločince dopadnout, musí být horší než on. Příběhu nechybí humor ani napětí. Často se mi stane, že před sebou při čtení příběh nuceně tlačím dopředu a těším se, kdy už bude konec. Tak tady naopak, čtení jsem schválně brzdila a mrzelo mě, že to tak rychle utíká. Konec jsem nečekala, přestože mi jinak tipy na vraha dost vycházejí, tak tady jsem byla vedle. Dokonce jsem věřila v happy end... Jediná postava, která mi moc nesedla, byla manželka - přišla mi nějaká divná. Něco chtěla, ale nikdo nesměl vědět, co to je. Tedy hlavně manžel to nesměl vědět, ten to měl vytušit. Nakonec se ukáže, že chce to, co chtějí všechny manželky, nebo ne?..:-) No nevadí, to je přece jasné, že ženy nevědí, co chtějí. A taky mě zaujal pohled chlapa na vztah, že je to jako ve videohře, když dosáhneš určité úrovně, už ji máš jistou a nemusíš se dál o ni snažit. Tak to mě teda nenapadlo! Knihu vřele doporučuji všem, kdo se chtějí při čtení dobře pobavit.
Podle názvu jsem čekal Kotletu, dostal jsem ale tvrdšího a sofistikovanějšího Goffu, trochu jako pokračování série Miko Syrový, pokud bych měl přirovnávat. Takže dobré, velmi dobré, skoro výborné. Proč skoro? Absolutní spokojenost při četbě mi občas narušila nějaká nelogičnost, jako například absence využívání mobilu v situacích, kde se to přímo podbízí (katastr, foťák). To je ale asi problém můj, člověka, který už si život bez těch desítek praktických aplikací dovede těžko představit.
Závěr: Křížová palba už je na stole.
...
Nejdřív po mně chtějí, abych našel tajemného našeptavače a teď mám ještě pátrat po tom, proč ode mě zdrhla manželka? Proč mi rovnou nepřikážou, abych odhalil, kdo zabil Kennedyho?
To bych měl alespoň nějakou šanci.
85 % (zatím 696 hodnocení s průměrem 87 %).
Mé první seznámení s autorem a trefa do černého. Kniha mě velmi mile překvapila. Humor ani napětí v ní neschází. Příběh pražského pochůzkáře se mi moc líbil. "Rychlopalba" pálí skvělé hlášky a rychlo čtení, protože se chcete dozvědět, jak případ i život samotného vypravěče policisty bude pokračovat dál. Úžasné počtení, při kterém jsem se hodně nasmála.
Když se ocitnete u případu, kdy jako obyčejný pochůzkář poznáte, že zatkli nepravého vraha, ovšem kriminalista je víc než vy ..... když vás požádá váš nejlepší kamarád, že se ztratila jeho neteř Bára a on nevěří ve vinu své sestry a do toho vás opustí manželka, tak toho začne být na vás moc. Je potřeba se problémům postavit čelem a začít vše vyšetřit. Po skvělém Asfaltu jsem zkusil Kopřivovu detektivku (ač nejsem extra fanda detektivek) a musím říct, že jsem nadšený. Nečekejte drsňáka typu Harry Holea či Phila Marlowa, ale obyčejného policistu, který řeší vykradená auta, opilce válející se na refýži a domácí násilí ve Vysočanech, který je pod vlivem okolností nucen pátrat na vlastí pěst. Humor kombinovaný s napětím vás rychle vtáhne do děje ....
Začali mluvit jeden s druhého, zachytil jsem problémová partaj a zase ožralej a řeže jí od rána do večera je aby neublížil miminku. Z bytu se linul dětský brekot, ženský jekot mužský blekot. Plus Karel Gott. Čímž byl případ jasný. Tu nešťastnou rodinu tam osobně tyranizuje Goťák. A tomu se musí zamezit. Copak mu nestačí, že už půl století tyranizuje tenhle národ?
A když se do děje zapletou zkorumpovaní policisté, turecká mafie, líní kolegové a nevěrná manželka, tak je o skvělý román postaráno.
Stáli jsme proti sobě: dva testosteronem napumpovaní tvrďáci s výrazy tak urputně výhrůžnými, že by rozbrečely děti v mateřských školkách široko daleko. Všechny třídy, od Jahůdek až po Ježečky.
Všichni Kopřivové, Kotletové a další se stále snaží napodobovat Kulhánkův akční styl. Výsledek je asi takový, jako když si pustíte tureckou verzi Ramba.
Hlavní hrdina není antihrdina, ale nesympatický blb, jehož další osud i výsledky pátrání mi byly naprosto ukradené. Akční scény Kopřiva popsal tak zevrubně, že je tím připravil o veškerou akčnost. A o pokusech o humor a vtipná přirovnání už vůbec nemá smysl ztrácet slov. Kniha byla tak nudná, že jsem ji odložil v tom rádobynejlepším deset kapitol před koncem.
Miluju detektivky, historické, severské, české, ale co bylo sakra toto? Jo něco se tam vyšetřuje, hlavní hrdina mi přijde jak z divokého západu, ještě nasadit kovbojský klobouk. pro mě ta knížka neměla žádný řád, když jsem konečně v tom chaosu zachytila děj, vzápětí jsem ho ztratila v dalším chaosu. Jo asi to fakt byla rychlopalba, a já už starší paní jsem to nějak nestíhala. Nicméně, ke všem těm pěkným ohlasům asi nejsem cílová skupina.
Nečekejte Agathu ani severskou krimi, ale poctivou detektivku z Prahy. Nahlédneme do práce pořádkového policisty, alespoň ze začátku. Pak se to samozřejmě trochu zašmodrchá a najednou čteme noir krimi. Výborné jsou vysvětlivky v závorkách k probíhající nekalé činnosti (úplatkem se rozumí - zákon č.40/2009 sb.,trestní zákoník). Ale nejlepší jsou přirovnání. To se musíte smát, i když se vraždí.
- Stáli jsme proti sobě: dva testosteronem napumpovaní tvrďáci s výrazy tak urputně výhružnými, že by rozbrečely děti v mateřských školkách široko daleko. Všechny třídy, od Jahůdek až po Ježečky.-
Na tuto knihu jsem narazila náhodou tady na databázi v seznamu chystám se číst u uživatele, o kterém si myslím, že zemřel. Ani nevím proč, jsem si řekla, že bych si ji měla přečíst.
Je to moje první setkání s autorem. Prvních 300 stran se četlo velice dobře. Je to vtipné a psané lehce, ale posledních 70 stran jsem se nějak zarazila a moc mi to nešlo.
"Kristepane, co to bylo?" plival Krůta a otíral si rukávem obličej. "Proč si ho na mě hodil?"
"Neudělal jsem to schválně," lhal jsem. "A taky jsem teda nečekal, že máš taky pomalý reflexy."
"Zahlédl jsem jenom rozmazaný pohyb a pak mě něco velkýho a chlupatýho praštilo do ksichtu."
"To byli asi jeho koule."
Konečne sa ku mne dostala aj Rýchlopalba a musím povedať, že Kopřiva vie písať aj solídne detektívky. Zvyknutý som skôr na fantasy od tohto autora, no s príbehom urobil hotové čary.
Hlavná postava bola božia. Nebol to žiadny superhrdina, bol to len obyčajný policajt, ktorý rieši domáce nepokoje, ožratých rebelov, či nakopanie nejakého bezdomovca. No nečakane dostane telefonát od starého spolužiaka, kde žiada o pomoc pri pátrani zneužívaného dievčaťa. Spisovateľ nám posúva nápovedy pomalým tempom, ale čitateľ sa nenudí, lebo Kopřiva neustále dopľňa príbeh inými prípadmi.Teším sa na druhý diel.
Skvělá detektivka, ve které samozřejmě nechyběl Kopřivův typický humor a vtipná přirovnání. Sice detektivky moc nevyhledávám, ale tuhle jsem si velmi užil. Díky krátkým kapitolám děj rychle utíkal a kniha se četla sama. Velmi jsem si jí užíval po celou dobu čtení. Nikde se nevyskytovala žádná nudnější pasáž, ba naopak byly všechny kapitoly velice zajímavé. Moc se mi líbil i vývoj postavy.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Asfalt |
| 2015 | Rychlopalba |
| 2019 | Křížová palba |
| 2014 |  Aktivní kovy |
| 2010 | Holomráz |
První polovina pomalá, ale pak se to rozjelo.