Rýma
Stanisław Lem
Hrdinou detektivky s motivy science fiction je bývalý americký kosmonaut, který jako pracovník detektivní kanceláře pátrá v Evropě po příčinách záhadné smrti devíti amerických občanů trávících dovolenou v Neapolském zálivu.
Literatura světová Detektivky, krimi Sci-fi
Vydáno: 1978 , Mladá frontaOriginální název:
Katar, 1976
více info...
Přidat komentář
Tato královna žánrů detektivka oděná do lehkého sci-fi hávu mě přesvědčila o tom, že ani ona, ani Standovy delší díla nejsou nic pro mě...
Nepatrně sci-fi detektivka se zvláštní, psychedelicko-horrorovou atmosférou. Přestože je místy trochu rozvláčná, četl jsem jedním dechem.
Tohle není nejlepší z Lemových děl. Jako detektivka spíš průměr. Zpočátku rozvláčné na konci zase až příliš uspěchané. Spíše dvě hvězdy, ale k nim jedna za protiválečné téma.
Tak katastrofálnu kvalitu prekladu som ešte nevidel. Preklepy, zle zvolené slová a vynechané písmená. Ale asi by som nedal viac * ani po kvalitnejšej redakčnej práci. Mne ten Lemov štýl nesedí. Niektoré pasáže sú fajn, no iné mi pripadajú zbytočne rozvláčne, ďalšie naivné, čo sa pri sci-fi námetoch stáva. No teraz to bola podivná budúcnosť, skôr to až tak ďaleko v budúcnosti nebolo, čiže bolo to také podivné sci-fi. A ani tak celkom detektívka to nebola, skôr také filozofické pojednanie o pravdepodobnosti a jej vplyve na náš život...
Spočiatku som si myslela, že knihu odložím neprečítanú. No keďže to nerobievam a keďže Lem patrí medzi mojich obľúbených spisovateľov, vytrvala som až do konca. Žiaľ, musím konštatovať, že nič by sa nestalo, keby som sa rozhodla podľa môjho prvého pocitu...
Príbeh sa začne rozvíjať až po cca 50. strane, no dovtedy máte možnosť žasnúť nad vyslovene lajdáckou "prácou" redakcie a korektora. To bolo priamo utrpenie vidieť na každej strane niekoľko preklepov či rovno hrúbok! Nepridáva tomu ani preklad, čiže je dosť možné, že príbeh sa v mori týchto kazov akosi stratil... čo mi je ľúto, námet je to pútavý a detektívky mám (občas) rada.
Nezanevrela som ale na autora, pravdaže, veď v tomto počine je v tom nevinne. Mám doma od neho ešte čo-to a teším sa na to.
Knižka kabelkového typu s napínavým detektívnym príbehom. Zamrazí ma, keď si uvedomím, že teoreticky by sa to mohlo odohrať aj v dnes. V hlave mi ide stále: Čo keby to bola pravda? Citujem Lema: Všetko je možné, ak to nie je zakázané. Bývalý americký kozmonaut prichádza do Európy vyšetriť sériu záhadných samovrážd osamelých 50tnikov, ktorí zomierajú na pokraji šialenstva. Niet cesty späť, iba smrť je ich vykúpením. Príbeh je zaujímavý, s odbočkami do detailných opisov prostredia, filozofických úvah, vnútorných monológov, ktoré stoja za zamyslenie, opisov stavu halucinácií. Ale toto všetko akosi uberá z dynamiky deju. Po dočítaní som sa ešte pár krát vracal k príbehu s otázkami či naozaj ide len o ďalšie sci-fi.
Když se spisovatel sci-fi a fantastiky začne zaobírat tématem mezinárodního terorismu, vznikne z jeho myšlenkových konstrukcí téměř filozoficky laděný detektivní příběh …
„Řekl jsem mu, že nejsem detektiv a nemám nic společného s kriminologií, že jsem se jen zapletl do podivné a nepříjemné věci …“
… který sice nebyl úplně mým šálkem kávy, protože od pana Lema mám radši čistokrevné sci-fi, přesto jsem si ho docela ráda přečetla (vzhledem k malému rozsahu to bylo docela příjemné zpestření), mám totiž ráda příběhy řešící s nadhledem svět kolem nás a lidské vztahy v něm …
„Nikdo už se ničemu nedivil. Ztratili jsme schopnost se divit …“
… jen jsem si musela trochu zvyknout na Lemův zvláštně ironický, a určitě osobitý, jakoby humor …
"Je to hlavolam," řekl jsem, když jsem vkládal do přístroje první roličku, "hlavolam sestavený z kousků, z nichž každý zvlášť je průhledný, ale dohromady se spojují v nejasný celek. Už si na tom vylámal zuby i Interpol. V poslední době jsme provedli simulační akci, o té vám budu vyprávět později. Výsledek ovšem nepřinesla žádný."
…
„Jako každý novopečený detektiv nesmírně toužil po tom, aby se mohl blýsknout před svým šéfem. Díky této horlivosti vyšly najevo dost podivné věci … následky nebyly vážné.“
… a vlastně mi to bylo sympatické :-) … tyhle jednoduché, krátké, přesně mířené, filozoficky laděné věty schované v textu popisně jinak dost rozvláčném … a tak jsem se víc než detektivním příběhem, bavila vyhledáváním právě takových ... „drobných skvostů“ :-) …
„Nehodíme se pro život ve vesmíru, a právě proto se ho nevzdáváme.“
„Teď jsem spatřil v převzaté roli něco urážlivého, jako kdybych provokoval osud.“
„Psychologie je psychologie, ale rýma rozhodla.“
Pěkná ústřední myšlenka, ale jinak nic zapamatováníhodného. Je to opravdu spíš jen zábava do vlaku, přesně tak jsem k ní přišla, tak jsem ji četla a tak zase poputuje dál.
Těžko říci,jakou měla rýmu Agatha Christie.Jakou měl Conan Doyle.Co dělál takovej Raymond Chandler,když to na něj přišlo ? Jestli heřmánkovej nebo mátovej,to těžko říct.
Přinejmenším,téma pro nějakou diskuzi zde na DK :)
Jestli Lem měl při psaní nachlazení,nebo problems s dýchacíma cestama,tot těžko odhadnout.
Tady si pouze žánr detektivní vypujčuje a jede si dál po svým,ani k tomu nepotřebuje kapesník.Na nějaké náhlé zvraty,přepadení,tetovraždy,otcovraždy aj. se nedostane.I když na druhou stranu mrtvolákama se to hemží :) Také nějaký spádovitý děj,až akční neočekávat.
Jako vždy pomalý úvod a než se nadějete jste u půlky.Poté už se,tak nějak čtenář orientuje a jde se na věc.Ale stále po Lemovsku-pozvolně.
Útlá záležitost a jak už poznamenal -desert.fox- dobře se čte.Pokud tedy neočekáváte nějaký nervák:-D
Něco na téma ehm jakoby ze soudku-náhody neexistují.Fikce,věda,špetka tajemství s minimalistickým napětím a typickýma Lemovskýma myšlenkama.
Příjemné doplnění dalších starších Lemovek.Výborná zpráva na konec.Skvěle sehnatelná v různých antikvoších (antikvariát) za mimořádné ceny :) Hepčíííííí !! Jo,je to pravda !
PS: u mě má taky jednu výsadu navíc : Toto léto byla čtena v Ráji.
Zdravíčko. At vám slouží.
Příjemná oddechovka, dobře se čte cestou ve vlaku. Aspoň pro mne. Pravda - klasická detektivka to není, ale nápadů je v knize dost. Což oceňuji.
Na autora nezanevřu, to ani náhodou, ale tenhle příběh mě neoslovil.
Začátek se táhl, pak se to nějak rozjelo i vysvětlilo, ale stále mi přišlo, že ve vyprávění něco chybí.
Stejně jako hrdina pozoroval vše kolem, jsem i já byla pouhým pozorovatelem, snad ani ne čtenářem, v mém případě posluchačem.
Snad jedině audio podoba knihy mě donutila příběh zkonzumovat do konce. Číst to, odložím už dávno.
Nekorunovaný král polské fantastiky se s Rýmou vydal na pole detektivního žánru. A nutno přiznat, že tak učinil velice zajímavým, zvláštním a neortodoxním způsobem. Skoro by se chtělo říct, že to prostě nemůže fungovat v takové míře ignorovat základní premisy žánru a přitom z nich vycházet. Jenže opak je pravdou. Čtenáře příběh, který sice nemá žádného pořádného detektiva, zato mu vládne zákon velkých čísel, vtáhne do svých tenat a uhrane ho tajemnými okolnostmi až k nejzazším hranicím. Škoda, že stejné to není i s vyvrcholením, které se tak nějak přihlouple připlíží ze zadních zapomenutých dvorků a místo aby praštilo mezi oči pořádnou dřevěnou basebalovou pálkou, jen tak neškodně steče po kůži. Díky tomu jsem měl po dočtení pocit, že mi pan Lem zůstal něco dlužen. Jakoby mi nedal třešeň na dort nebo jahodu do šampaňského.
Nejaká guľka musí na tej strelnici trafiť do terča a nejaký človek musí trafiť do jadra veci. Ak je to tak, potom bez ohľadu na autora a vydavateľa vyjdenie tejto knihy bolo tiež matematickou istotou.
Knížka velmi zajímavá i napínavá. A k přemýšlení, jak je u něj zvykem. Tak trochu spoiler: Příklad o několika elitních střelcích střílejících krátkou dobu na velice vzdálený terč ve srovnání v obrovským počtem střelců střílejících velmi dlouho na tentýž terč. Kdo zasáhne? Jeden z těch druhých. Náhoda? Větší pravděpodobnost. Tohle je myšlenka této knihy i často Lemových knih obecně. Pravděpodobnost – je-li něco možné, jednou to nastane. Čistě matematicky jsou tyto úvahy dokonalé a neprůstřelné. Jiná věc je, zda jako věřící křesťan s tímto tak zcela souhlasím a nevěřím spíše tomu, že něco absolutního může, chce-li, tuto pravděpodobnost zcela otočit naruby. Ale to je věc jiná. Lemovým úvahám i knížce každopádně dávám za 5 hvězd.
Asi jsem četl něco jiného. Mé seznámení s Lemem není ideální, prvních 30 stran jsem přetrpěl, protože se do té doby nic nedělo. Až po konzumaci dalších cca dvaceti stran začíná být jasné, o co vlastně jde a pak už jen z povzdálí, bez emocí hlavního hrdiny, sledujeme popisy zprostředkovaných událostí (myšlenkové pochody hrdiny jsou nepodstatné) v minulosti. Detektivka s SF podtextem je pro mě novinka, ale také poněkud trpká zkušenost. Příště se nejdříve podívám sem na hodnocení, ale na Lema jsem určitě nezanevřel, ještě je určitě co zkoumat.
Četlo se to, na rozdíl od Vyšetřování, hodně dobře, děj sviští a člověk jen pomalu zjišťuje o co vlastně jde. I přes exaktně vysvětlenou pointu do posledního detailu tomu přece jen chybí takové to zadostiučinění, že jste se konečně dostali k vyvrcholení. Už jen proto, že by nikoho napadnout nemohlo. Podruhé si Lemovy detektivky číst určitě nebudu.
Tenhle styl mám rád. Co se Lemovi nepovedlo ve Vyšetřování, to zde funguje velmi dobře. Práce se záhadou a tajemstvím, postupné odkrývání indicií, sugestivní popis jednotlivých míst. Jen je škoda, že - jako většinou u Lema - je ten konec takový poslabší, skoro bych řekl mírně odfláknutý.
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Začátek mě hodně bavil, popis teroristické akce a podobná úmrtí několika mužů - to bylo zajímavé. Prostředek byl takový rozvláčný až nudný, ale na konci při popisu záchvatu šílenství jsem četla se zatajeným dechem.