Rytier Zlatej hviezdy
Semjon Petrovič Babajevskij
Hrdina SSSR Tutarinov vracia sa na rodnú Kubáň a hneď sa chytí do radostnej budovateľskej práce. Jeho úsilie vrcholí zavedením elektriny do stanice Usť-Nevinska. Tutarinov vidí chyby na poliach, v strojových staniciach i nedostatok v kultúrnom živote. Spolu s nadšenými Kubáncami prekoná všetky prekážky. Autor opisuje celý tento ruch s láskou a jemným humorom, ale aj s určitým nábehom prifarbovať do ružová, ktorý sa v najväčšej miere prejavil v pokračovaní románu Svetlo nad krajinou. V závere knihy je Štúdia M. Nikitina.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1952 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Кавалер Золотой звезды (Kavaler Zolotoj Zvezdy)
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
kolchozy budovatelské romány ruská dramata
Autorovy další knížky
1951 | Rytíř Zlaté hvězdy |
1952 | Světlo nad zemí |
1950 | Husí ostrov |
1951 | Nové úspěchy sovětské literatury |
1950 | Rytíř Zlaté hvězdy II. |
Román z prostředí prakticky dokonalé sovětské společnosti, takové té vysněné společnosti, jakou si v roce 1948 představovali komunisté, že zde budeme mít také brzy – krásné světlé zítřky.
Knížka vypráví o návratu válečného hrdiny Sergeje Tutarinova z druhé světové války. Vrací se na pár týdnů do své rodné kozácké vesnice na Kubáni, pak chce pokračovat ve studiích. Na venkově, ale vidí chyby při vedení kolchozů, nedostatečné nadšení a tak se postupně toho vše ujímá a začíná budovat lepší sovětský venkov.
Sergej se zamilovává do krásné dívky z mlékárny, na kterou ale nemá moc času, protože se stává vedoucím okresu a vypracovává plán pětiletky – elektrifikace rodné vsi. Postupně začíná plán rozšiřovat a chce elektrifikovat celý okres. A zde se přitom ukazuje ta vysněná společnost, ta dokonalost lidí v SSSR. Už zde nejsou žádní kulaci, už zde nejsou žádní záškodníci. Nikde se nepíše o Stalinových zločinech, popravách. Jsou zde kolchozníci, kteří škodí elektrifikaci, jsou proti Sergejovi, zatajují obilí apod. Ale je nám autorem vysvětlováno, že to jsou lidé v jádru dobří, jen nejsou dostatečně uvědomělí – proto je potřeba s nimi diskutovat, vysvětlovat jim o co jde, přesunout je na jiné pozice, když na své nestačí, dát jim šanci se napravit.
Román končí tím, že Sergej je zvolen poslancem za svůj okres – jeho vlastní otec, ale vysvětluje, že hlas mu dát nemůže, že alespoň symbolicky musí volit tatíčka Stalina namísto svého syna. Že Stalin v jejich okrese nekandiduje, je pro otce detail. Jako poslanec se Sergej přijíždí podívat na slavnostní otevření jím vybudované hydroelektrárny.
Rytíř zlaté hvězdy je jiný román než jsem dosud běžně četl. Knížku jsem měl několik desetiletí v knihovně po svém dědovi, který ji začátkem padesátých let dostal jako dárek i s věnováním. Svým způsobem je to podobné Šolochovu románu Rozrušená země, jen se zde nebojuje s kulaky, ale málo uvědomělými lidmi. Už podle stylu psaní je to typicky ruský vesnický román. Čte se to dobře i když je to plné ideologie a předem je jasné, že vše bude končit právě tím, že se podaří postavit vysněnou hydroelektrárnu.