Rytíři Čtyřiceti ostrovů
Sergej Lukjaněnko
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115906/bmid_rytiri-ctyriceti-ostrovu-653cbeea5b78e.png
4
79
79
Kniha Rytíři Čtyřiceti ostrovů je příběhem o dětech, které jsou v průběhu mnoha let unášeny a přinuceny žít v ustavičném boji na ostrovech uprostřed oceánu. Čtyřicet kousků pevniny spojují mosty, ale pouze ve dne, v noci se oddělují. Děti – rytíři – hrají Hru. Kdo ukořistí všech čtyřicet ostrovů, smí se vrátit domů. Co je vlastně na ostrovech kromě dětí lidské? Spousta otázek a žádné odpovědi. Děti se s tím ale nehodlají smířit. Hra ani její pravidla totiž lidskost neobsahují. Proto přišel čas na změnu. Rozhodnou se bojovat po svém... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , Triton , ArgoOriginální název:
Рыцари Cорока oстровов (Rycari Soroka ostrovov), 1992
více info...
Přidat komentář
2019/29
Mně se to líbilo. Bylo to hezky napsané - ten styl mi vážně sedí. Konec trochu uspěchaný (zajímá mě víc!), ale jinak krásná letní oddechovka; trochu nostalgická, trochu nová... :) 4,5*
Sergej Lukjaněnko je jeden z mála ruských spisovatelů, které jsem schopen číst. Ne že by v Rusku nevznikala kvalitní literatura, ale jednoduše mě míjí náturou i vyzněním. Závada čistě na mém přijímači.
Co se Rytířům Čtyřiceti ostrovů upřít nedá, je lehkost - jazyková, příběhová a námětová. Z celého vyprávění čiší nostalgie nad ztrátou dětských her a mizérie z neústupného příchodu dospělosti. Šílené dobrodružství party záhadně unesených dětí, které se snaží přežít a utéct z neméně záhadného světa, má sice neuvěřitelný spád, ale nějak jsem do vší té skryté alegorie nebyl schopen proniknout. Nebo možná hledám nadstavbu tam, kde žádná není. Každopádně samotná dějová linka se nese v duchu předimenzovaného dobrodružství, v němž každé odkryté tajemství přináší několik nových. Jenže vyústění bohužel nepřineslo kýžené pochopení celku, ve které jsem nadějně doufal, a tak se raději vrátím k mé oblíbené Knoflíkové válce Louise Pergauda, kde alespoň vím, za jaký konec provazu táhnout.
Lukjaněnko trochu jinak. Ráda jsem se k této knize dostala a ráda se k ní budu vracet. Autorův první román, to je na knize to nejhorší a zároveň to nejlepší. Ač jde tedy o prvotinu a jistá nevypsanost je patrná, mám zároveň dojem, že se autor s časem po řemeslné stránce nepotřeboval až tak zlepšovat, spíše po stránce příběhové. Ale Rytíři jsou knihou dětství a vidím v nich krásný kus vzpomínek a nostalgie nad těmi ostrovy, v nichž vyrůstal každý z nás. A pokud jde o Hru, jsem docela ráda, že ji mám za sebou...
Variace na Pána much. Vlastně, paradoxně, až tato kniha ve mně vzbudila zájem přečíst si dílo Williama Goldinga.
Souhlasím s názorem, že je poznat, že se jedná o prvotinu. Autor ještě není vypsaný.
Přesto doporučuji jako doplnění ke komplexnějšímu pohledu na Lukjaněnkovu tvorbu.
Nápad skvělý, tenhle člověk má prostě skvělou fantazii. Bohužel je na knize dost znát, že se jedná o prvotinu.
Skvělá kniha pro nadšence sci-fi a fantasy.. Kombinuje prostost bojů mezi dětmi na ostrovech, psychologii postav a tajemný sci-fi prvek cizinců..
Unesene deti bojuji o svou svobodu mezi sebou. Jen ti co vyhraji se mohou vratit zpatky na zem. Ale co kdyz nelze vyhrat? Mozna je lepsi se spojit a pokorit tajemne a vyspele cizince, kteri umi ovlivnit nejen pocasi.. Ale budou souhlasit vsechny deti? Nechaji to cizaci dojit tak daleko?
Skvela Lukjanenkova prvotina..
Štítky knihy
pro děti ruská literatura ruské romány sci-fi romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Noční hlídka |
| 2005 | Denní hlídka |
| 2007 | Bludiště odrazů |
| 2005 | Šerá hlídka |
| 2006 | Poslední hlídka |
Ze začátku mě kniha dostala, příběh jsem hltala jedna báseň a čekala, co se z toho vyklube. Postupem času se mi ale příběh záhadně unesených dětí na neznámé ostrovy začal zdát až moc překombinovaný a v podstatě jsem knihu dočítala jen ze zvědavosti, jak to vlastně dopadne. No, jak to dopadlo a hlavně proč, jsem asi úplně nepochopila..