Rýže po charvátsku / Stínová hra
Hana Prošková
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322218/bmid_ryze-po-charvatsku-stinova-hra-N5q-322218.jpg
4
40
40
Vašátko a Horác série
< 7. díl >
Dva kriminální případy vyšetřují dva přátelé, malíř Horác a kapitán Vašátko. Každý z nich svým způsobem hledá cestu k pravdě, skryté pod nánosem falešných stop. Rýže po charvátsku je případem zákeřných otrav arzénem v centru Prahy. Oběti zdánlivě nemají nic společného a Horác i Vašátko bezvýsledně pátrají po vrahovi, aby nakonec zjistili, že vlastně všední náhoda uvedla do pohybu strašlivou travičskou lavinu. Stínová hra zpočátku působí zcela jednoznačně jako sexuálně motivovaná vražda, ale to jen do doby, než Horác a posléze i Vašátko začnou díky několika detailům pochybovat o vině zadrženého. Nemohl vraždit někdo jiný? Jak to bylo ve skutečnosti? Hana Prošková (1924–2002) patří mezi známé autorky české detektivní literatury. Většina jejích psychologicky prokreslených příběhů je spojena se dvěma hrdiny – malířem Horácem a kapitánem Vašátkem, z nichž každý řeší záhadné kriminální případy svou vlastní metodou, Horác zkoumáním lidské povahy, Vašátko naopak racionálně sbírá fakta a dedukuje.... celý text
Přidat komentář
Zdá se, že jsme došli do finále, a Prošková se se svými hrdiny loučí famózně. Obě novely lze směle zařadit k nesporným vrcholům série, která v našem kontextu právem patří k žánrové špičce. Autorka zvládá větší měřítko vyprávění, i příklon směrem k psychothrilleru i společenské analýze. Horác poprvé vstupuje do vztahu a také...
Zkoušel jsem to opakovaně, ale... Způsob, jakým autorka píše, mi zkrátka nesedí. Četl jsem toho od ní více a dávám ji další a další šance. Bohužel se to nikam neposouvá, a proto stále jen tři hvězdy. Podvědomě držím palce domácím autorům. Mají to těžší minimálně v tom, že jejich dílo nemůže ovlivnit špatný překlad jako v případě zahraničních autorů. Ale zrovna u Proškové mám stále pocit, že se to překladatelům opět nepovedlo...
No nic, zkusím něco jiného...treba od Proškové
První příběh by byl určitě za tři hvězdy, ale druhý to dost zkazil. Rýže po charvátsku byla napsaná poměrně jednoduše a přímočaře, příběh se postupně odvíjel, jak měl, prostě klasika. Navíc dobrý dojem hodně umocňovalo to, že se zločin a vyšetřování odehrávaly na Starém Městě, kde ještě bydleli normální lidi, takže to mělo docela dobrou staropražskou atmosféru. Ve Stínové hře jsme se přesunuli na západ Čech, městečka byla nevímproč vymyšlená, ale hlavně se to celé nějak rozplizlo v podružnostech a úvahách a rozmluvách a odbočkách, a nějak se to neposkládalo. Takový ukecaný chaos. A po pravdě jsem nepochopila, jak to dopadlo s Horácem, ale to je možná můj problém.
Ale i tak mi tyhle detektivky klasického ražení sedly rozhodně víc než novodobé zločinné thrillery, které se předhánějí v tom, jak nejhnusněji se tam lidi budou zabíjet a mučit a všechno působí všelijak, jen ne realisticky. To číst odmítám, jsou to vesměs senzacechtivé kraviny. U Proškové aspoň člověk může věřit, že tohle se stalo a takhle se opravdu vyšetřovalo. Aspoň trochu. Je to takový Malý pitaval, prostě takové socialistické kriminální příběhy. Politika se tu neřeší, není to nijak dobově zatížené, takže jestli se podíváte rádi na radu Vacátka, klidně můžete zkusit i tohle.
Jo a co bych vyzdvihla, to jsou přímé řeči. Ať už jde o dialogy nebo vnitřní promluvy a úvahy, tak vždycky působí hodně autenticky. Mluva je neuspořádaná, neučesaná, ale přesně tak by opravdu člověk mluvil. Žádná promyšleně vystavěná souvětí a beletristická klišé. Skoro jako by někdo přepisoval vyslechnutý neformální hovor. To mě celkem bavilo.
Neni to spatne - zapletka i rozuzleni se mi fakt libily. Ale ty prime reci a nakousnute vety mi nevyhovuji. U Horace a Vasatka to je ale standard...
Autorčiných knih, tedy jejich detektivních povídek a novel, jsem přečetl několik. Po jejich opakovaném přečtení jsem došel k názoru, že jejich kvalita má klesající tendenci a tato kniha to jen potvrzuje. Přečíst se to dá...jednou.
Dal jsem si sám sobě za úkol, že se postupně budu vracet k původní české detektivní tvorbě. Autorka psala kratičké detektivní příběhy s velkým množstvím postav - asi aby to hodně zamotala. Jako vzpomínka na tu dobu je to dobré, ale srovnání se současnými autory světových detektivek nedoporučuji.
Souhlasím s Harrym.... Není to úplně špatné čtení, četlo se to celkem dobře, ale taky mám pocit, že za pár dní už ani nebudu vědět, že jsem to přečetla.... Taky mě v knize rušila spousta jmen a osob, které s příběhem nijak nesouvisely, takže jsem nevěděla, jak se tam ten člověk vůbec ocitl....
1. povídka Rýže po charvátsku -- zajímavý případ otravy soudcovy ženy, která snědla otrávenou rýži.... Vrahem byl nakonec někdo jiný, ale nejde mi do hlavy, proč nikdo nevyšetřoval i toho soudce...
2. povídka Stínová hra -- vražda stopařky.... Za mě trochu vykonstruované, taky nevím, jak by se Horác dostal k tomu vyšetřování....
Kriminálky z doby socialismu nijak noslní, přečetl jsem je, za chvíli na ně zapomenu, ale nebylo to tak špatné čtení- no se Stalkerem, kterého jsem nedávno zhltl, se to srovnávat nedá...
Autorovy další knížky
| 1975 |  Bibi (převyprávění) |
| 1969 |  Černé jako smola |
| 1978 | Zlá panenka |
| 1966 | Měsíc s dýmkou |
| 1982 | Jahody se šlehačkou |
Velice pekne ikdyz konec tskovy smutny. Musim rici ze prvni povidka se mi libils vic, byla v ni takova vetsi logika a navaznost. I rozzuzleni bylo v celku necekane. Druha povidka v zasade neni spatna, hlavne prvni 3/4 jsou super, ale v konci jsem se jiz trochu ztracel a nevedel jsem kdo je kdo kdy kde jakJe pravda, ze jsem ji docital v praci kde nebyl takovej klid
I tak knihu doporucuju k precteni vsem fanouskum H.P