Kopistnaté prsty

06.08.2023

Strašně se mi líbily nedávno vysílané detektivky s Vašátkem a Horácem. Proto jsem si chtěla přečíst nějakou další knihu od paní Proškové.
První příběh docela ušel, druhý mě moc nebavil. Takže trošku zklamání.

26.06.2023

První povídka je asi jedna z nejlepších co jsem od H. Proškové četl. Je to čtivá detektivní záležitost z nepražského prostředí chat, hodpod a bodrých lidí z Moravy. Dalo by se říci, že jsem ji zhltl o státnicích jedním dechem. Horác je proste de svým stylem života a profesí, která mu otvírá dveře do domů různých zajímavých lidí a možná, že i k vrahovi?!
Kopistnaté prsty jsou trošku (bohužel) jiná liga, je zde vyobrazen život prosté slečny, která neumí do 5 počítat na začátku příběhu. Její postava se však během příběhu mění a dostává úplně jiné povahové rysy a její prostinkost je konfrontována s vraždami a loupežemi a podivnými lidmi.. . Mohu říci, že i tak je tato detektivní povídka čtivá, ale rozhodně to nedosahuje kvalit Vašátka a Horáce. I tak jsem tuto knihu (sešit) přečetl za několik dní, oceňuji na autorce to jak Vás dokáže vtáhnout do světa hospod, tramvají a životů jednotlivých hrdinů. Je pravda, že slečna je dosti naivní a její ,,zamilovanost je spíše románovou zápletkou.
I tak za mně 5x*

08.03.2023

Jsem těžce zklamaná.
První povídka sice trochu připomínala detektivku, ale ničilo mě to podivné nářečí. Na konci se najednou objevil vrah, překvapil mě, kde se tu vzal.
Druhá povídka ani detektivka nebyla, jen jakési naivní žvatlání starší slečny ze spořitelny. Ani Vašátko, ani Horác.
Nelíbilo se mi to. Od tzv. první dámy české detektivky jsem čekala mnohem víc.

25.02.2023

Znamení smrťáka rozhodně patří k nejlepším horácovským povídkám, a disponuje vynikající atmosférou jihomoravského maloměsta, pod jejíž zdánlivou idyličností bují temnota, agrese a averze k jinakosti. Autorka příběh graciézně graduje, a skvěle definuje postoje různých reprezentantů tehdejší společnosti k alternativní mládeži. Ve svém vyústění nadčasový redneck thriller v detailech překvapivě podobný exploatačním filmovým klasikám typu Texaský masakr motorovou pilou. Tady by to bylo na čtyři silné hvězdy žhnoucí.
Průměr celku bohužel značně snižují Kopistnaté prsty, z nichž přes vachrlatou detektivní zápletku uboze trčí konstrukt dívčího románku, jehož hrdinkou je navíc naivní sebestředná husa, která se zamiluje do manipulativního ubožáka, a vlastním přičiněním málem o vlastní život přijde. Že se tak nestane ovšem dopředu víme, neboť autorka si židli vlastních záměrů ukázkově podtrhla užitím ichformy. Nespolehlivý vypravěč se v tomto případě nekoná, jen úmorná doslovnost. Škoda.

Uz dlho som sa tak netrapila s knihou. Tasila som sa na citanie a na to, ako si pri postave Horaca rovno vybavim Davida Mataska. Ale teda pribeh bol zdlhavy, zadrhaval sa, nemalo to spad, tazkoopadne dialogy, no chabe... Druhy pripad bol o trosku lepsi, ale aj tam mi sem-tam unikali spojitosti. Myslim, ze tuto autorku odlozim na casy, ked naozaj nebude co citat. Ak vobec...

23.05.2021

Dva různé příběhy - v prvním je detektivem amatérem Horác (na vandru) a a připlete se vyšetřování bez kapitána Vašátka, a druhý příběh je vyprávěn ICH formou slečnou ze spořitelny. V knížce je popsán - podle mne pravdivě - život obyčejných lidí v té době! Možná reálie té doby jsou zajímavější než detektivní zápletka.

28.11.2020

Hana Prošková je asi nejlepší česká autorka detektivek vůbec. Její série s malířem Horácem a policistou Vašátkem má navíc tu výhodu, že se postupem času zlepšuje. Zatímco první povídková sbírka s těmito hrdiny Měsíc s dýmkou je sotva něčím víc než dobře odvedeným řemeslem, pozdější práce jako Rýže po charvátsku, Stínová hra anebo Znamení smrťáka (tato novela je první částí svazku Kopistnaté prsty) jsou uměleckými dílky svého druhu, stylově naprosto vybroušenými do specifického, nezaměnitelného tvaru, přitom vůbec ne na úkor čtivosti, právě naopak. No a druhá část svazku Kopistnaté prsty, stejnojmenná novela/rozsáhlá povídka, sice nemá se sérií s Horácem a Vašátkem nic společného (vyskytuje se tu kapitán Košnar známý již ze sbírky Jahody se šlehačkou), ale zato je to asi nejlepší česká krimi, co jsem v životě četl. Absolutní skvost. Vřele doporučuji.

17.12.2018

Dva detektivní příběhy Hany Proškové a dva zcela odlišné postupy vyprávění. Jestliže Znamení smrťáka se ještě jakžtakž drží klasické linie autorčiných prací s dvojicí podařených přátel Vašátkem a Horácem a dokonce se sem tam i zablýskne nějaký ten originální a zajímavý nápad, titulní Kopistnaté prsty mi připomínaly spíše čtení pro postpubertální slečny. Tak nanicovatou, naivní a hormonálně rozjitřenou hlavní hrdinku aby člověk pohledal. S myšlenkovými procesy a činy šestadvacetileté Dany Šustkové jsem se opravdu nedokázal srovnat, ať už jsem se snažil sebevíc. Celá tahle novela mi přišla neuvěřitelně stupidní a do slova a do písmene jsem si ji protrpěl. Nebýt Smrťáka asi bych tuto knížku zcela zavrhl, takto si vyškemrala alespoň ty dvě hvězdy.

04.08.2018

Mohu jenom pochválit. Oba příběhy z doby, kdy se u nás jedno město jmenovalo Gottwaldov, jsou propracované a na tehdejší dobu skoro odvážné (Chválit hipísáky? Kdo to kdy viděl, soudružko). Naivní amatérští pátrači jsou mi vždy sympatičtí, příběhy jsou uvěřitelné, charakter a duch doby jsou vykresleny docela věrně. Víc od české detektivky neočekávám a tak jsem spoko.

01.08.2018

Kniha obsahuje dva příběhy: Znamení smrťáka a Kopistnaté prsty. První je ze série Vašátko a Horác a druhý je mimo tuto sérii. První příběh začíná dobře, potom jako by autorce došly nápady, a ke konci je to takové nemastné a neslané. Zato druhý příběh je vyloženě bomba, naprosto uvěřitelný a jako ze života.