S Baťou v džungli
Markéta Pilátová
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330007/bmid_s-batou-v-dzungli-8sJ-330007.jpg
4
142
142
Román vypráví o životě v exilu a o hledání spravedlnosti. Zatímco v rodné zemi komunisté budovali diktaturu, stavěl Jan Antonín Baťa v brazilské džungli nové Zlíny. Ideál nadšeného baťováka s pevně naplánovaným životem dostává na novém kontinentu úplně jiné rozměry a boj s chaosem nikdy nekončí. V románu se Jan Antonín snaží posmrtně vyprávět svůj příběh tak, jak ho prožil on, a ne jak ho líčila komunistická propaganda a její historikové. Vzpomíná na své nejbližší spolupracovníky a rádce, na vyhrané i prohrané bitvy, a nehodlá ze světa zmizet, dokud nenajde spravedlnost. Ale o starém i novém životě nevypráví sám. Hovoří o něm také ženy, které s ním žily exilový život v Brazílii — dcery Ludmila a Edita i vnučka Dolores, zeť Ljubodrag a další jeho souputníci. Suverénní vypravěčka Markéta Pilátová vystavěla na základě rodinných vzpomínek, deníků, dokumentů, Baťových prozaických i básnických pokusů neobyčejně čtivý román dvacátého století, v němž tolik jednoznačných činů lze interpretovat tolika protikladnými způsoby.... celý text
Přidat komentář
Kniha je vyprávěna z pohledu jednotlivých členů rodiny J.A.Bati. V příběhu je popsán jejich útěk ze Zlína do Brazílie a snaha o další rozvoj obuvnictví v tamních podmínkách. Knihu nelze brát jako čistokrevný dokument, ústy autorky hovoří i duch J.A.Bati a dokonce i jeho továrna. Nicméně mne to nevadí, beru to jako autorský pohled. Snaha o vcítění se do pocitů jednotlivých členů Baťovy rodiny nám ukazuje z různých stran jak reagovali na vytržení z života ve Zlíně a z Evropy vůbec.
Pokud se chcete o příběhu J. A. Bati dozvědět víc, doporučuji knihu: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše.
To, že je někdo výrazná osobnost se pozná podle toho, že ve společnosti vyvolává emoce a je celkem lhostejno jakého druhu. Zkrátka silná osobnost není nikomu jedno, to je její podstata. U Baťů se to jimi jen hemží. Paní Pilátová v této zajímavé knížce poskládala velmi čtivou mozaiku ze vzpomínek, vyprávění, dopisů a básniček Jana Antonína Bati, jeho dcery, vnučky, zetě...
Mnoho informací vsazených do netušených souvislostí, mnohdy překvapivých, nicméně podaných velmi otevřeně a bez příkras. J.A. Baťa nešetří nikoho, sebe a svou rodinu nevyjímaje. Baťovské vidění světa (byť se s ním ne ve všem ztotožňuji) je rozhodně unikátní, inspirativní, odvážné a s přesahem do současnosti, respektive do budoucnosti.
"To já musel být za každých okolností v té době realista, protože jedině realisti všechno přežili."
Kniha se ke mně dostala tak trochu náhodou, protože jsem autorku ještě do nedávna neznala. Poznala jsem ji osobně na autorském čtení u nás ve městě a kniha mě velmi oslovila, tak jsem si ji koupila. Obecně Baťovské principy mám velmi ráda, ale tuto "druhou" stranu jsem doposud neznala. Jsem moc ráda, že jsem se díky knize dozvěděla spoustu nových informací a dala si je do souvislosti s historickými událostmi. Líbí se mi celkový styl knihy, kdy jednu a tutéž situaci popisují různí lidé z celé rodiny. A také obdivuji tu pečlivou práci hrabat se v minulosti, v archívech a prostě vůbec v tom všem. Jan Antonín Baťa jistě patřil mezi unikátní české podnikatele a jsem si jistá, že tato kniha bude pomáhat šířit pozitivní povědomí o jeho osobnosti.
Zaujímavé čítanie o rodine a blízkych, skutočnostiach, ktoré sa diali a ťahajú dlhé roky.
Přiznávám, že o životě rodiny Baťů jsem toho moc nevěděla, a popravdě jsem po tom ani nějak zvlášť netoužila. Román Markéty Pilátové to však změnil. Příběh o velkých snech a pracovitosti jež narazí na úskalí doby ale též lidské malosti, byl příjemným seznámením s tímto rodem. Vyzdvyhuji propojení se současností, jak pomocí vyprávění vnučky, především však prostřednictvím entity samotného J.A. bloumajícího po stopách svého života.
Kniha se mi moc líbila. Je úplně jiná, ale mě bavila a patřím mezi ty, kteří o Janu Antonínovi skoro nic nevěděli. Super poznání. Paní Pilátové děkuji
(SPOILER) S Baťou v džungli jsem i přes značné úsilí musel odložit přibližně v jedné třetině, neboť i přes dost kontroverzní téma nekonzistentní rodiny je problém knihy v příliš velké fantazii autorky. Rozhodující byly tři příběhy, z nichž první popisoval dokonalou ženu, která sama nic nedělá, ale ví přesně co měli ostatní udělat (i když jim to bohužel nedošlo), druhý byl z pohledu mrtvého muže popisující mimo jiné i současnou situaci v ČR (kterou samozřejmě nezažil) a poslední popisující utopická přání z pohledu budovy. Ostatní výtky od čtenářů jako hodně zamotaný děj a problematický popis z pohledu nové postavy v každé kapitole jsou pravdivé, ale dokázal jsem se s nimi smířit, nicméně utvrzení, že se jedná o výplod fantazie už na mě bylo přespříliš.
Po Senzibilovi jsem se odhodlala k další knize Markéty Pilátové, s vědomím, že tohle nebude snadné a jednoduché čtení. Že mě tato výjimečná autorka zřejmě bude - podobně jako v Tsunami blues - lákat do emočních hlubin, omračovat krásným jazykem a fascinovat spletitou historií.
Nemýlila jsem se a jsem jí za to tuze vděčná. Skvělé téma podané originální formou, a ten jazyk, ta čeština! Opět mi doslova srdce usedalo, mnohé pasáže jsem si opakovaně pročítala a bylo mi upřímně líto, že popisovanou krajinu nikdy neuvidím, že se vystěhování do Patagonie nakonec neuskutečnilo.
Silní a odhodlaní mužové a jejich osudové a přirozeně inteligentní ženy. Chytlavé označení Srbín. "Spokojenost je univerzita lenochů!" Množství zajímavých citací skutečných dokumentů, jako bonus také informace o odboji, Hugo Vavrečkovi a jeho Venóškovi, brhelovitém Edvardu Valentovi či úhořovitě slizkém Jiřím Udržalovi.
Duchařské pasáže se mi naopak líbily a připadaly mi výborné: Jan Antonín, člověk milující, oceňující a okamžitě využívající jakýkoli technický pokrok se ocitá v době mailů a sociálních sítí! Jen ta představa je skvělá, což teprve její rozvedení. Nebo úvahy na téma postavení žen ve společnosti (s.217). Popisy Patagonie a její německá kolonizace (s.181). A tak bych mohla ještě dlouho pokračovat.
Výborné čtení, především pro neuspěchané a zvídavé čtenáře.
"Ale jak jsem psal dopisy stařence Gerbecové, začal jsem cítit, že právě tyhle dopisy z Brazílie jsou mým největším románem. Přestože jsem v nich nepsal pravdu. Nebo právě proto? Jsou tedy romány dobré právě proto, že nejsou jednoznačné ani upřímné, a stejně nám ukazují, jak se věci mají doopravdy?"
Tuto knihu jsem četla v rámci bohemistického čtenářského kruhu v Lipsku. Scházeli jsme se každé dva týdny v Johannaparku a diskutovali o tom, co jsme si přečetli. Bylo nás deset a každý měl jednu perspektivu. Já četla očima Ljubodraga, otce Dolores Baťové, která spolupracovala s autorkou a podařilo se jim vytvořit neobyčejnou kroniku rodiny velkého podnikatele a vizionáře Jana Antonína Bati. Ten byl nařčen z kolaboranství a teprve v roce 2007 bylo jeho jméno očištěno. Vyprávění se věnuje nejen jemu, ale také ostatním členům rodiny - Baťovým dcerám Ludmile a Editě, jeho vnučce Dolores. Je to kniha vzpomínek i myšlenek. Autorka vycházela z dopisů, rodinných fotografií a vzpomínek Dolores, a proto kniha působí neskutečně živě, možná místy až "všednodenně nudně", ačkoliv osudy těchto postav, které z Československa emigrovaly do Brazílie a musely se potýkat nejen s pocitem vykořenění a s ztrátou identity, ale také s problémy s láskou, politikou a (sebe)přijetím, jsou všechno jiné, jen ne nudné.
S Ljubodragem, který pocházel ze Srbska a ztratil toho v životě až příliš, jsem se dost sžila, a jsem ráda, že jsem na rodinnou historii mohla nahlédnout právě jeho očima. Ráda bych si však v budoucnu knihu přečetla znovu a opravdu celou.
Zajímavá kniha o nevlastnim bratrovi Tomáše Bati Janu, o jeho dcerách a vnučce Dolores.
Popsáno z pohledu J. A.Bati a jeho dcer a vnučky na základě jejich deníků a pamětí .... oceňuji i historické detaily se kterými si dala autorka práci a prolínání téměř do současnosti.... Pro mě spousta nových informací.
Četlo se to krásně a svižně, těsím se na další knihy autorky a zároveň jsem namotivovanáhledat další knihy o Batovi :)
Příběh určitě zajímavý, díky této jsem objevila pro mě neznámý kousek historie. Nicméně mi opravdu vadí styl psaní, tahle mozaika příběhů se mi četla zkrátka špatně. Vidím, že ho všichni chválí, mně přesto nevyhovuje.
Moc se mi tento životopisný román - neromán líbil. Proč píšu neromán? Pro mne to byl spíš takový kaleidoskop, střípky vzpomínek, náhled na různé události různými vypravěči, vzpomínky rodiny na Jana Antonína. Jeho postřehy, názory, dokonce básně (ne moc povedené, Jak sám říká).
Knihu jsem četla dlouho,po kapitolách, styl psaní mne k tomu jaksi sám vybízel. I když jsem ji vzala do ruky třeba po týdnu, vůbec jsem se v ději neztrácela.
Jediné k čemu mám trochu výhradu, to je to duchařské povídání Jana Antonína Bati. Přišlo mi to takové úsměvné. Přesto vím, že se ke knize budu vracet.
Životopisný román, který díky množství pramenů, deníků, vzpomínek zachycuje osobnost a rodinu J. A. Bati velmi živě a věrně. Množství pohledů a informací se čtenáři dostává ústy několika vypravěčů a jak se tak postupně celý obraz skládá, ani chvilku nenudí. Autorce se velmi opravdově podařilo zachytit duch baťovského Zlína i exotickou Brazílii.
Zas jedna povedená!!! Poutavý příběh, neznámé o známém, psané lehce a dobrou češtinou. Bylo mi líto, že jsem na poslední stránce, dál bych naslouchala J. A. Baťovi. Dolores nebo Ljubodragovi.Porovnála jejich povahy, postoje, vliv na druhé i jejich slabá místa. A zase se styděla za lidskou ubohost, závist. A zase si palčivě uvědomila zrůdnost totalitních režimů.
Moje první kniha od Pilátové, určitě ne poslední.
Zase jsem si díky knize rozšířila znalosti,našla jsem ji v knihovně,nemaje absolutně tušení,jak to bylo s rodinnými vazbami ani se samotnou firmou Baťa..i když je to kniha,která vypráví příběh a ne vyloženě fakta,určitě mi něco dala a i když mi ne vše sedělo,jsem za to ráda.
Štítky knihy
20. století Česko, Česká republika životopisné, biografické romány exil Brazílie podnikání podnikatelé Jan Antonín Baťa, 1898-1965 politická emigrace Baťovi (rodina)
Autorovy další knížky
| 2017 |  S Baťou v džungli |
| 2020 |  Senzibil |
| 2007 | Žluté oči vedou domů |
| 2009 | Má nejmilejší kniha |
| 2014 | Tsunami blues |
Touhle knihou jsem se musela docela prokousat, ale jsem ráda, že jsem to nevzdala a mohla se tak dozvědět něco pro mě nového z naší historie.