S elegancí ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543997/bmid_s-eleganci-jezka.jpg
4
1094
1094
Jemně ironické vyprávění o hlubokých věcech...
Literatura světová Romány
Vydáno:
2015
,
OneHotBook
Originální název:
L'Élégance du hérisson, 2006
Interpreti: Taťjana Medvecká
více info...
Přidat komentář
Tak bohužel, tento styl a téma opravdu není pro mě. Takže odkládám a jdu radši číst detektivky. Ale tímto knihu nehaním,určitě má spoustu příznivců.
Ti, kteří nebudou rozumět pěti slovům na stránce, budou brzo znuděni. Těm, kteří mají sklony k filosofování a depresím, těm nedoporučuji. Výborné, za pět.
Jedna z mých nejmilejších knih darem od mé nejmilejší. Čím víc jsem propadal osudu domovnice Renée, tím víc mě dráždila přechytralost dvanáctileté Palomy. Na druhou stranu mi její "profesorské" deníkové záznamy krásně kontrastovaly s (ne)obyčejným životem domovnice a vyvolávaly ve mně vzpomínky na studijní léta a masochistickou oblibu francouzského filozofického diskurzu. A když jsem si tak proplouval mezi oběma linkami příběhu a uculoval se nad trefnou a vtipnou kritikou všehomíra, tak přišel konec a já bych se nejraději zabalil do příběhu jako do peřiny, přetáhl si ji přes hlavu a vybrečel všechny nespravedlnosti světa. Je možné se platonicky zamilovat do knihy. A do domovnice. Ježek k ježkovi sedá. A la prochaine.
Pro mě trochu zdlouhavé čtení plné hlubokých a zajímavých myšlenek na život, ale jen málo děje. Na jedné straně chudá, ale sečtělá domovnice a druhé straně pohled na život inteligentní, ale samotařské dívky z bohaté rodiny
To bylo skvělé. Dalo by se říct, že to bylo o ničem a o všem. Líbilo se mi to tajné tiché vyvracení předsudků. Že klid v duši nalezne každý ve chvíli, kdy to nejméně čeká. Já jsem to té Renee tak strašně přála!
Domovnici Reneé ani její dětskou kamarádku určitě ještě dlouho po přečtení téhle pozoruhodné knihy nevypustíte z hlavy.
Osobní spokojenost. Pravda, prvních sto stran se mi četlo trochu pomaleji, ale když jsem se ke knize po třech dnech vrátil dočetl jsem jedním dechem.
Asi není pro milovníky akce a propracovaných dějových linek, ale najde se v ní dost zajímavých myšlenek a prostor pro nahořklý sarkastický úsměv je v knize opravdu bohatý.
Já se bavil
Úchvatná knížka, při které hrozí, že se zapomenete ve vlaku či MHD. Jsem nadšená, ale rovněž (jako někdo z recenzentů pod mým příspěvkem) musím
podotknout, že jistý nádech socialistického přístupu v sobě kniha má, ovšem není to nic, co by se nedalo zvládnout, a zalíbení v japonské kultuře je v knize rovněž patrné, ale mi osobně to nevadilo, ba naopak se člověk něco dozvěděl o životním stylu Japonců, což mi bylo přínosem.
Vřele doporučuji všem maturantům z předmětu “Základy společenských věd”, především kvůli uchopitelnosti výkladu filosofie hravější formou, než v učebnicích, ale současně upozorňuji, že je potřeba mít nějaký základní přehled o směrech filosofie, případně také čerstvě odmaturovaným z výše uvedeného předmětu.
Pro mě určitě velice zvláštní kniha. Nepochopitelná dvanáctiletá Paloma, která chce spáchat sebevraždu, filosofické úvahy domovnice Reneé. Budu si ji muset přečíst ještě aspoň jednou.
Velmi zvláštní kniha. Prokousat se jí nebyla legrace. Závěr jsem vytušila. Několik neotřelých myšlenek, nepodbízivé, jiné.
Velice zvlastni kniha, vlastne svym zpusobem docela ujeta, nerealna (opravdu takto mysli dvanactileta pubertacka at je sebeinteligentnejsi?), plna filozofickych odbocek, ktera vetsine z nas moc rikat nebude. Dej na prvni pohled temer zadny, jen jakesi melancholicke placani se sama v sobe. Jak Rene tak Paloma jsou jine nez ti ostatni, kteri jim nemohou rozumet a ony nemohou rozumet jim (nebo jim vlastne vidi az do morku kosti, ale prave proto je nechapou). Obe s jistym opovrzenim pozoruji a glosuji svet kolem sebe, misty je to trefne, nekdy plne klise, vetsinou tragikomicke. Jak pise Trudos, je ovsem potreba naladit se na stejnou vlnu jako autorka. No a ja zrovna cetla knihu v nejakem vhodnem rozpolozeni, ve vhodne dobe a v situaci kdy jsem mela na cteni cas a nevadilo mi ze v ni nenalezneme strhujici akci. A tak jsem si proste jen cetla a nechala se houpat na vlnach pocitu. A nevadilo mi ani to, jak jsou nektere veci prehnane a ze si u postav nejsem jista zda jsou mi sympaticke nebo ne. A tak jsem stejne jako Lector (ktery moje pocity po docteni knihy krasne vystihuje) rekla "proc vlastne ne".
V podstatě červená knihovna... Pominu-li celkem prostinký děj typu Popelka, nemám také moc ráda postavy Ach-jsem-tak-jiná (trochu napodobuji autorčin oblíbený trik). Autorka sama na mne působí dojmem, že by ráda psala filozofické úvahy, ale správně tuší, že by je nikdo nečetl a tak je vložila do úst dvanáctileté dívence a ošklivé domovnici. Což působí přinejmenším rozporuplně.
Dva osudy, dva diametrálně odlišné světy, dvě hlavní hrdinky, které spojuje věčné filozofování o smyslu života.
Námět to není špatný, nicméně autorčin styl a podání rozhodně nesedne každému, nešetří odkazy na různé myslitele novodobých dějin filozofie a stále víc a víc tak čtenáře vtahuje do rozsáhlých a místy nudných výkladů ústředních myšlenek.
Hlavní postavy jsou sice prokreslené, ale pokud jde o jejich úvahy a tok myšlenek, autorka nás rozhodně nešetří a proto není občas jednoduché se v příběhu orientovat. Těch myšlenkových proudů je již dost, je to toporné a čtenáře to spíše unavuje, než obohacuje.
Tato kniha by tak mohla skvěle fungovat jako úvod do studia filozofie, jako román nikoliv.
Neočekávejte závratný děj, očekávejte závratnou sondu do vnitřního světa několika lidí, kteří se sešli v Paříži.
Nevim uz tyden se s knizkou trapim. Odkladam ji, treba k ni dospeji. Zatim zadne nadseni nechapu, nehodnotim .....
Na knihu jsem se těšil, námět mě lákal.
Jenže - k setkání dvou hlavních postav (na což jsem se těšil nejvíce) dochází až k závěru celé knihy, takže tomu předcházejí hodiny a hodiny zdlouhavých monologů, z kterých jsem měl spíše dojem, že autorka, víc než cokoliv jiného, chce dát na odiv svoje vlastní filozofické vzdělání. Navíc, jako člověk, který prožil část života i v době minulého režimu, jsem krapet alergický ta takto zjevnou propagaci ideologie proletariátu. Ale chápu, že ve Francii jsou tyto sociální otázky stále in.
Taky jsem nepochopil, proč domovnice tak důsledně skrývala svoje pravé já. Nemyslím si, že by se cokoliv změnilo, kdyby všichni věděli, že se jedná o sečtělou samozvanou filozofku. Myslím, že by to bylo každému stejně ukradené. Hrát hloupou a být inteligentní je podobné, jako být bohatý a chodit jako nuzák. Což hlavní hrdinka sama kritizuje. Obojí je jen jistá póza, snobárna.
Nicméně, dovedu si představit, že v době dospívání a hledání sebe, by mě kniha nadchla více, asi bych se byl schopen ztotožnit i s dospívající hrdinkou. Ale takhle, s odstupem času, mi přišla jako rozmazlený ufňukaný fracek.
Tato knížka je mojí "osobní biblí" - čtu ji pravidelně každý rok ... a proč? Protože Paříž, protože haiku, protože filozofie, protože Japonsko, protože lidské povahy, protože letní déšť, protože úvahy, protože René a Paloma ... protože je to knížka, která souzní se mnou
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 |  Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Zvláštní, zajímavá, filozofická kniha o jedné "obyčejné" domovnici Renée, která ale vůbec obyčejná není. Vyprávění Renée doplňují hluboké myšlenky a deníkové zápisky dvanáctileté Palomy, která také není klasickým průměrným dítětem. Příběh o přátelství, nesnadných životních cestách i jedinečnosti každého z nás. Rozhodně kniha k zamyšlení.