S rozumem v koncích: Proč se stáváme méně inteligentními a co to znamená pro budoucnost
Edward Dutton , Michael A. Woodley of Menie
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441077/s-rozumem-v-koncich-proc-se-stavame-C8B-.jpg
4
14
14
Stáváme se méně inteligentními. Kniha S rozumem v koncích nám sděluje tento šokující, ale fascinující poznatek. Autoři nám představují vršící se hromadu důkazů, že lidé jsou dnes podstatně méně inteligentní, než tomu bylo před sto lety. O výzkumu dokazujícím toto kontroverzní tvrzení donedávna věděli pouze akademici, ovšem autoři této knihy jsou toho názoru, že toto poznání nemůže zůstat dál uzamčeno ve slonovinových věžích vědy. S rozumem v koncích je prvním populárně vědeckým dílem šířícím povědomí o tomto pro budoucnost stěžejním tématu. Autoři knihy dokazují, že inteligence – která je výrazně dědičná – narůstala až do příchodu průmyslové revoluce, protože lidé žili pod tlakem darwinistického výběru, což znamená, že své geny odevzdávali především inteligentnější členové společnosti. Od počátku 19. století však inteligence ve vyspělém světě začala upadat, protože inteligentnější lidé měli průměrně stále méně dětí. Tato kniha se zabývá tím, jak k tomuto obratu došlo a jaké bude mít následky. Lze zvrátit úpadek naší inteligence? Nebo budeme svědky rozvratu civilizace a nástupu nové doby temna?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha s celkem zajímavým a úzce zaměřeným tématem. Autoři rozvádí mnoho myšlenek a důkazů, na základě kterých se snaží dokázat, že tzv. všeobecná inteligence má tendenci postupem času klesat.
Zajímavé informace, o kterých zamyšlenějšího člověka možná napadlo přemýšlet: například, jak souvisí inteligence s počtem dětí, které dotyčný(á) má nebo jak souvisí inteligence s přijímáním spíše demokratických názorů. Nebo, jak inteligence souvisí s reakční dobou.
Někteří budou některými fakty nejspíše nadzviženi ze židle - asi to chce hodně nezaujatosti, když bude někdo číst o souvislosti zmíněné výše - autoři sami zmiňují, že podávají surová fakta, případně korelace bez ohledu na emoční zaujatost - a kniha je velmi zajímavá. Přesto se mi zhruba první polovina četla o dost lépe a druhou půlkou jsem se prokousávala podstatně hůře.
S tím, že lidé hloupnou, bohužel musím souhlasit. Nicméně v některých případech kniha používá k obhajobě tohoto faktu i věci, které jsou přinejmenším sporné. Například to, že lidé přestali létat na Měsíc a používat nadzvuková dopravní letadla nesouvisí podle mě s tím, že by neexistovali odborníci a vědci, ale spíše s tím, že investice státu byly považovány za zbytečné a vše se přenechalo soukromníkům. Pokles inteligence sice mohl způsobit, že příliš mnoho lidí nekriticky věří ve „svobodný“ trh, ale i v minulosti lidé věřili podobným hloupostem – například nacismu, a to lidé v nacistických vládách měli prokazatelně vyšší IQ, než mají vlády současné. Pár miliardářů, co náhodu investují do výzkumu vesmíru se prostě investicím státu nevyrovná (v době, kdy se děli tyto státní investice nejbohatší lidé platili na západě 80% daně ze zisku, někdy i více!!!). Spoléhat se na dobrou vůli miliardářů je prostě ve směru základního výzkum velice neefektivní, i když o nějaký rozvoje se možná postarat dovedou. Vyvozování inteligence z věcí jako schopnosti rozeznávat barvy a podobných věcí mě také příliš nepřesvědčují. I když mezi podobnými věcmi (údajně) existuje korelace, může být způsobená jen tím, že někteří lidé jsou vyvinutější ve více směrech. Dále mi přišlo poněkud sporné tvrzení, že úspěšní lidé (a bohatší) jsou inteligentnější. Myslím, že v mnoha případech s tím nejde souhlasit a s bohatstvím souvisí spíše agresivita a schopnost jednat rychle a tvrdě – i když nějakou inteligenci k tomu také jistě potřebujete. Z této závislosti se podle knihy vymykají jen géniové, kterým to, že nezapadají do společnosti může pomoci tvořit. S touto částí již souhlasím. Velmi zajímavý mi přišel Spearmanův zákon klesající návratnosti – různé typy inteligence u podprůměrných až mírně nadprůměrných korelují, ale čím inteligentnější člověk je, tím se vztah mezi různými kognitivními schopnostmi zeslabuje. Kniha ukazuje růst inteligence v minulých letech - tzv. Flynnův efekt, kdy je růst inteligence podmíněn negeneticky – lepším vzděláním, stravováním, přístupem k informacím. Flynnův efekt podle autorů knihy delší dobu maskoval to, že genetické dispozice pro inteligenci se zhoršují. Toto zhoršení se nejdříve projevilo u elit, protože ty měli výhody moderního světa nejdříve, takže se u nich také nejdříve vyčerpali jeho možnosti. Za hlavní důvody poklesku inteligence považují autoři přistěhovalectví a to, že vzdělaní lidé mají méně dětí. Na závěr knihy se snaží vysvětlit růsty a pády civilizací minulosti tím, že roste a klesá inteligence jejich obyvatel – tato teze mě však přesvědčila jen částečně, je sice možné, že změny v inteligenci budou probíhat rychle (viz elastické přizpůsobování pohlavně se rozmnožujících druhů, Zamrzlá evoluce, Flegr), ale i tak mohl být úpadek civilizací zaviněn desítkami jiných důvodů. Autoři vidí dvě řešení současných problémů– eugeniku a podporu géniů, kteří nejsou schopni zapadnou do normálního života. Kloní se spíše k druhé variantě. Kniha je zajímavá, ale věci v ní si musíte trochu přebírat. Myslím, že dané téma šlo zpracovat i daleko lépe. Zatím však knih na toto téma není tolik, aby bylo možné příliš kritizovat.
Na závěr citát popisující umění v úpadkové době: „Architektura a umění jednoduše opakují styly minulosti – styly známé jako Mock-Tudor či Mock-Georgian – anebo se stanou nesmyslnými intelektuálními slátaninami, takže se za umění považuje kráva rozřezaná na půl, prázdné místnosti s jednou žárovkou uprostřed či neupravená postel, a to všechno se navíc považuje za revoluční.“
Odkazy na články k tématu byly v tomto kometnáři na základě činnosti uživatele pobijecmuch smazány.
Asi nejsem sám, kdo si myslí, že svět se zbláznil, že nám vládnou hlupáci, že rozhodnutí, kterých jsme denně svědky, na všech lidských úrovních rozhodování, jsou hloupá, nesmyslná a mnohdy vyloženě škodlivá. Jakkoliv to může být pouhé zdání a subjektivní pocit, naštvanost na měnící se svět, a mnozí by s tímto závěrem rozhodně nesouhlasili – např. známý psycholog a lingvista Steven Pinker – autoři berou ústřední premisu, totiž, že lidská populace nezadržitelně a tragicky hloupne, průměrné IQ klesá, jako fakt a v knize předkládají množství teorií, které tuto základní myšlenku podporují.
Internet (např. Wiki) Duttona řadí mezi „alt right“ a „white supremacist“, popřípadě postaru mezi neonacisty, je na každém, aby si udělal obrázek, osobně tento názor a pohled nesdílím. To, že autoři používají značně nekorektní jazyk, je fakt. To, že komentují a zkoumají dnes velmi kontroverzní až tabuizované téma lidské inteligence, je taky fakt. Přesto se domnívám, asi zcela v souladu s autory, že věda by neměla moralizovat. Jsem přesvědčen, že všechny oblasti, všechna témata, jakkoliv tabuizovaná, si zaslouží pozornost a rigorózní výzkum, a zejména se to týká právě výzkumu inteligence. Chápu rizika s tím spojené, chápu kontroverze, rozumím obavám z možnosti zneužití výsledků. Přesto, cenzurované hledání pravdy a manipulace se skutečností je cesta do pekla, dogmatické závěry a ideologické lži jsou cesta do tyranie. Nejvyšší metou má být hledání pravdy a poznání skutečnosti, tak jak bylo nastaveno osvícenstvím a klasickým liberalismem. Ne ta dnešní prohnilá, nefunkční a dogmatická náhražka skutečnosti, ten zoufalý stav, kdy zhoubný relativismus proniká do všech oblastí lidského poznání a destruuje vědeckou metodu. Každý nemá svoji pravdu. Každý nemůže vyhrát.
Autoři uvádí množství faktů z oblasti výzkumu inteligence, korelace, chování, vlastnosti, dopady. Text je nesmírně zajímavý, některá pozorování a vysvětlení jsou vyloženě vtipná – za zmínku stojí pozorovatelný pokles kvality některých uměleckých děl, např. v hudbě a filmu – i když zde si myslím je důvod jiný. Nejsem nijak schopný posoudit relevanci vyřčených tezí, vše je však ozdrojováno. Úvahy vyvolávají množství dalších otázek, eugenika je to nejmenší. Mnohokrát jsem si vzpomněl na kapitoly z Bostromovi knihy „Superinteligence“ a různé cílené teoretické programy postupného zvyšování lidské inteligence. Ano, je to ideologicky zneužitelný výzkum, o tom není pochyb. Přesto by vědci zabývající se výzkumem inteligence neměli být ostrakizováni.
V závěru se autoři zamýšlí jak současný stav a směr změnit. Některé úvahy s nimi sdílím. Závěrečné zamyšlení trochu ve stylu Asimovovi Nadace je skvělé. Hodnotím mezi třemi a čtyřmi hvězdami, kniha je zajímavá, pozorování subjektivně odpovídají realitě, úpadek západu, úpadek vzdělanosti, nápor kritických teorií na západních univerzity je jasné vítězství hlouposti, dogmatismu, pseudonáboženských fanatiků, nad selekcí ve prospěch obecné inteligence a racionality. Ke třem hvězdám se nakonec přikláním zejména pro poněkud amatérský překlad a provedení knihy – kapitola 6 je kde? Dále mi nesedl přezíravý a prvoplánově provokativní styl psaní, množství zobecnění a kategorických tvrzení a místy až demagogických přirovnání, do kterých se strašně snadno argumentačně strefuje – značně tím usnadňují práci svým názorovým odpůrcům.
S doporučením váhám, za sebe však přečtení v žádném případě nelituji, kniha mi otevřela další obzory.
Len chcem upozorniť na youtube kanál Eda Duttona - The Jolly Heretic. Ak niekoho kniha zaujala a chcel by viac, určite nebude ľutovať
S názvom knihy súhlasím už dlho. Preto som bol zvedavý, ako to doložiť faktograficky. Po prečítaní knihy som však stopercentne stotožnený s autormi nebol. Nemyslím si, že naša doba nenapreduje. Vedecké poznatky sa stále posúvajú vpred. Je jasné, že nezažívame taký pokrok a skok ako tomu bolo počas priemyselnej revolúcie. Otázka je, či je reálne možné také tempo neustále udržiavať. A či je to vôbec nutné. Súhlasím s tým, že inteligentnejší ľudia mávajú menej detí a tým generácia hlúpne. Skôr sa to však prejavuje v obmedzenosti, ľahostajnosti a arogancii.
Ta kniha postupně ztratila "šmrnc".
Prve jsem se seznámil s pojmem g-faktor (za což jsem rád), pak mě zaujalo pár nepopiratelných faktů s kterými nešlo než souhlasit, poté přišlo i nemálo důkazů, které se spíše podobali spekulacím, k závěru se dostavil spíše neúspěšný pokus o to, vše implementovat na vzestup a pád civilizací a na závěr autoři jako jediné řešení nabízí eugeniku (což je dle mého horší než nic).
Ale co o tom konec konců můžu vědět, když jsem dle autorů jen inteligenční ekvivalent námezdního dělníka konce 19.století.