Dobré duše
Irena Obermannová
Šachistka Alice série
1. díl >
Do bývalého sklářského městečka Vlčí Úpice přijíždí mladá geniální šachistka Alice, aby tu sehrála provinční simultánní partii se členy místního šachistického kroužku Vlček. Krátce po příjezdu však doslova zakopne o mrtvolu místní starostky. Během ukázkové hry Alice vztekle smete figurky z šachovnice, a připraví se tím o velkou příležitost, ale ona už hraje jinou partii... Navzdory svému trenérovi Jonášovi, policii i všem obyvatelům městečka se snaží vypátrat, co se stalo a proč umírají další lidé. Vrah je na tahu. Dá mat, nebo ho Alice zastaví? A přestanou v městečku výt vlci? Jedná se o první detektivní román Ireny Obermannové. Dobré Duše jsou klasickou detektivkou, ale mimořádná hrdinka, hra v šach a filozofické úvahy o dobru a zlu z ní činí zcela ojedinělou četbu.... celý text
Přidat komentář
Jako ctenarku detektivek me tato kniha zklamala. Zacatek jeste dobry, I kdyz nemam rada v hlavni roli detektiva extremni typy lidi. Postupne ale zacalo pribyvat nelogicnosti, vrah se rozjel, mrtvoly se nachazely snad kazdy den. A nejhorsi, totalni zmena povahy hlavni hrdinky, to proste nebylo ani trosku uveritelne.
Moje první knížka od Ireny Obermannové a musím říct, že se jí nedá upřít schopnost zaujmout stylem psaní - kniha je napsaná čtivým způsobem. Tím ale pozitiva končí - forma je dobrá, ale ten obsah. Je to slepenec bizarností, prapodivných náhod a celé to na mě působilo neuvěřitelně uměle a překombinovaně. Postavám jsou připisovány prazvláštní "extrémní" povahové vlastnosti, které jsou vytržené z kontextu běžného života. Celý ten příběh s geniální šachistkou v malé vísce, její podivnou a s postupem času se měnící povahou je sám o sobě doslova pitomý. Do toho místní politické soupeření, vzpomínky na staré časy včetně odhalené promlčené vraždy a následný řetězec několika vražd a podivné vztahy hlavní postavy, kterou si pronajme místní milionář na vyšetřování... I přes tento mišmaš (spoustu jsem toho ani nevyjmenoval) jsem chtěl dát 2 hvězdy, ale konec to prostě zazdil. Hlavní hrdinka zavřená v peci, kterou vražedkyně pustila (tu pec). A ten jejich šílený rozhovor s jakýmsi filozofováním, které se bohužel občas objevuje už v předchozím textu. Tohle opravdu ne, musím zkusit autorčiny nějaké další knihy, protože jak jsem již uvedl - forma dobrá, obsah příšerný.
Obermannová dokázala, že není jen autorkou románů pro ženy, ale že umí napsat i skvělou detektivku, jejíž hlavní hrdinka Alice - izraelská talentovaná šachistka - naráží na nejrůznější předsudky a nakonec sehraje partii na úplně jiné "šachovnici".
Hned na začátku knihy mě šachové partie docela zkazily dojem a navíc jsem se nedokázala vůbec začíst, ale zhruba od poloviny dostal příběh spád a já se nemohla odtrhnout. Akorát hlavní hrdinka Alice Šíma mi vůbec nepřirostla k srdci.
Dobře vykreslené postavy, skvělá čeština, zajímavá zápletka, humor, ironie. Plus pro rodinu, spolužáky a známé géniů užitečný vhled do jejich uvažování.
Knihu jsem dočetla, ale bez nějakého velkého zájmu. Žádný přínos...
Detektivka přitažená za vlasy, nezajímavá.
Knihu jsem přečetla, četla se v celku dobře, ale děj byl takový trochu nelogický, najednou se ze šachistky stal detektiv. Tolik vražd a policie nic, a do toho to nevysvětlené vytí vlků... No ale chtěla jsem vědět, jak to dopadlo, kdo byl vrah, tak jsem to přečetla.
Bohužel nemohu dát víc než jednu hvězdičku. Hlavní postava má být asi krásná holka, já jsem ji celou dobu viděla jako nehezkou postiženou holčinu v kulichu. V postavách jsem se většinu knihy neorientovala. Tohle vážně není dobrá knížka a dočetla jsem ji jen proto, že jsem chronický dočítač..
Zkusila jsem, zda detektivka bude lepší než jiné autorčiny knihy. Nebyla. Přiznám se, že jsem nedočetla do konce. Ale hrozně jsem si přála aby tou mrtvolou byla Alice Šíma. Navíc jsem se při čtení děsně nudila.
Námět a hlavní postava - šachistka a amatérský detektiv Alice Šíma, to by bylo v pořádku. Ale jinak to chtělo celé ještě dopracovat a promyslet. Napětí jsem ani nečekala, takže to mě nezklamalo. Ovšem kniha mě moc nebavila a na konci ten dlouhý dialog s vrahem, to mi připadalo jako parodie na Agathu Christie.
Zklamání. Došla jsem ke straně 50 a to ještě s přemáháním, jestli se to nerozjede a s nechutí odkládám. Ačkoli od Obermannové jsem toho přečetla dost a vždy se mi její knihy líbily. Tohle čtení je nudné, rozhovory prázdné, prostě zbytečná slátanina.
Vůbec jsem se nemohla začíst a na straně 60 jsem knihu odložila. Babička, která mi Dobré duše půjčila, na tom prý byla stejně. Tentokrát to bohužel necinklo :(
Kniha s šachovou tématikou už má u mě 50% šanci na úspěch. A tady se mi i líbila hlavní hrdinka. Co jsem moc dobře nepochopil bylo to zbytečné měření. Jinak dobrá knížka. Od autorky nic staršího ale číst nebudu. Jak jsem napsal hned na začátku otevřel jsem ji kvůli šachovému tématu.
A mně se to líbilo, nečekala jsem to, ale líbilo. Po letech jsem dala paní Obermannové šanci a jsem za ni ráda. Nerehabilitovala se touto knihou v mých očích, to rozhodně ne, ale to je vlastně jedno. Kniha byla drsně vtipná, opravdu mě překvapila. Bylo to místy fakt praštěné, přitažené za vlasy, ale asi mi to prostě sedlo., takže za mě dobrý :-)
Ne. Tohle vážně nešlo. A já se tak snažila!
Ústřední postava Alice Šíma mě neskutečně iritovala. Přišla mi spíše jako ženská verze Sheldona Coopera, ale já se tomu ani trochu nesmála. Snad nikdy jsem nezažila, že by mi charakter postavy tak vadil - panovačná, asociální, vyšinutá a vůbec šílená osina v zadku.
Celá kniha mi přišla chaotická a nedotažená. Osobností proměna Alice byla sice obdivuhodná, ale já tomu prostě nedokázala uvěřit. Stejně tak jako celému vyšetřování a vůbec detektivní rovině knihy. Ono ani vztahy nebyly nějak úžasně propracované - vše bylo ploché a až moc připomínalo špatnou kolumbijskou telenovelu. Snad nejzajímavějším prvkem byli vlci; tu mě dost mrzelo, že autorka nějak více nepracovala s Úpickou vlčí pověstí.
Ale za sklářskou pec dávám o hvězdu navíc. Polechtala moje morbidní já ukryté hluboko v játrech.
Štítky knihy
zfilmovánoAutorovy další knížky
2011 | Tajná kniha |
2021 | Babička |
2004 | Deník šílené manželky |
2004 | Matky to chtěj taky |
2017 | Dobré duše |
Ze začátku jsem se do čtení musela nutit, ale druhá půlka mě bavila. Jak to celé dopadne jsem netušila a proto mě lákalo číst dál a dál. Jak to bylo s logikou nebo vývojem hlavní postavy hodnotit nechci. Důležitý je pro mě pocit po dočtení a ten byl fajn.