Šachy se smrtí
John Donoghue
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475110/bmid_sachy-se-smrti-fjp-475110.jpg
4
49
49
SS Obersturmführer Paul Meissner v Osvětimi organizuje vznik šachového klubu, který se u mužstva těší oblibě díky pokoutním sázkám na výsledky jednotlivých partií. Když se ovšem dozvídá, že šachy mezi sebou hrají i vězni, upoutají jeho pozornost zvěsti o údajně neporazitelném židovském hodináři Clémentovi...Roku 1962 se Clément při šachovém turnaji setkává s Meissnerem. V Osvětimi byl Clément přinucen hrát proti nacistickým dozorcům: pokud vyhrál, směl jednomu ze spoluvězňů zachránit život… V případě prohry by přišel o ten svůj… Meissner, nyní kněz s tichým vemlouvavým hlasem, byl v Osvětimi oním důstojníkem SS, který Clémentovi přikázal hrát, aby se Němci v souboji s údajně neporazitelným Židem mohli utvrzovat ve své nadřazenosti.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2021
,
Jota
Originální název:
The Death's Head Chess Club, 2015
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná knížka sice fikce ale i tak působivá kniha o holokaustu a hlavně o Osvětiny hlavní hrdina hraje proti dozorcum šachy o život po letech se s dozorcem který to vymyslel potká na šachovem turnaji. Velmi působivá kniha.
Dlouho jsem nad knihou váhala, nakonec jsem ji koupila a udělala jsem dobře. Hezky napsáno, sice fikce jako většina knih ale dobře zpracované
Retrospektivní obrazce mi vlastně dávali větší možnost postupně pochopit postavy.
Koncentrační tábor v Osvětimi jsem osobně před asi 17 lety navštívila a tak když čtu tyhle knihy mám jasnější představu o třídění židovského majetku a selekci která byla Jedným z největších stražáků týchto pracovne-vyhlazovacích táborů.
Jenže jak už to bývá i po téhle etapě na přeživších čekal svět. A hlavně bolestné vzpomínky v jejich hlavách.
A odpuštění? Je možné odpustit takové zverstvá? Je možné se někomu takhle po létech podívat do očí a říct odpouštím?
Tahle kniha je něco jako bible odpuštění a pochopení že každý si nese svůj kříž a ne každý je tým kým se zpočátku zdál být.
Pro mě sice fiktivní ale moc silný příběh.
Knížek o holocaustu a Osvětimi jsem přečetla hodně. I přesto Šachy se smrtí mě chytli za srdce i když to byla fikce hrůzy které se v příběhu odehrávali byli v mnoha případech bohužel skutečné.
Knížka Šachy se smrtí se mi líbila a díky dvěma linii příběhu byla i čtivá.
Na téma koncentrační tábor jsem přečetla řadu knih a tento příběh se mi líbil, šlo zase o jiné pojetí.
Osvětim - a šachové partie....
Ale pozor- zde se hraje o život ....
Příběh, který se snaží o objektivitu dvou postav... na rozdílné straně tábora ....
Příběh viny, trestu - ale i odpuštění ....
Lze vůbec holocaust chápat ? Jak neslyšet ty hlasy obětí ?
Kdyby tito mrtví mohli mluvit, dokázali by odpustit ?
.... skoro je slyší. Všechny ty, kteří čekali ve frontách před plynovými komorami....
....ty,kteří omdlévali hladem, nebo byli ubiti k smrti....
.... ty, kteří podlehli mrazivé zimě nebo esesáckým kulkám při pochodech smrti....
,,,,jejich hlasy volají, aby byly vyslyšeny ....
Je vůbec možné na tento prožitek zapomenout ?
Je to stejná fikce jako Tatér, Knihovnice a podobné. Tady se mi naopak líbilo právě to, že se autor zamýšlí nad tím, jak se lidé, kteří zažili koncentrák ať už na straně SS nebo Židů, snaží s tím vším vyrovnat v životě dál. Nikdo, kdo to nezažil, nemůže říct, jak by se choval, pokud by byl nucený na jedné té straně stát.
Za mě je to velmi zdařilá prvotina
Tuto knihu hodnotím spíš jako průměrnou. Úplně mi nevyhovovalo přeskakování sem a tam, některé pasáže na mě byly moc podrobné. Tím ale nechci zneuctívat téma koncentračních táborů.
Samozřejmě...
Bez jakýchkoliv diskuzí se skláním před příběhem z Osvětimi, cítím nesmírnou bolest za smrt tolika nevinných lidí a je mi hanba za vojáky, kteří drželi v chodu ohavnou "továrnu na smrt".
Na druhou stranu se mix poskládaný z odpuštění, královské hry, náboženství, zločinů a akčních scén nepříliš vydařil. Navíc je román koncipován jako veliké představení, kdy se jednotlivé postavy příběhu objevují v několika časových rovinách, což nepřispívá k plynulosti a dramatičnosti děje.
Napsat fiktivní příběh s několika skutečnými postavami historie, zaslouží jistě uznání a nijak nezlehčuji tuto náročnou spisovatelovu práci. Jen vyznívá ve výsledku nepříliš věrohodně a celkově přisuzuje vojákům SS přívětivější tvář, než jaká tehdy za války skutečně byla.
Román ve svém konci dokonce inklinuje k jisté zábavnosti, i přes tíživé téma nalezení konsenzu mezi trojicí "přátel", která nás příběhem provází.
I přes viditelnou zemitost vyprávění musím vyzdvihnout dobře napsané postavy a věrně zachycenou bolavost a děsivost Osvětimi.
John Donoghue si v prvním svém románu nepočínal špatně, ale přeci jen nenašel takovou míru atmosféry, která by celý příběh stočila správným směrem.
Na tohle hrůzné téma jsem četla spousty knih a tuhle řadím mezi ty průměrné. Nebylo to zbytečně přeromantizované (jak to u těch nově vydaných v poslední době bývá), a ač sama šachům nerozumím, tak v knize toho nebylo tolik, aby mě to začalo otravovat. Líbilo se mi vysvětlení v knize nakonec, reálnost postav, apod. Jinak je to fiktivní příběh a to se někdy odráží be vyprávění.
V tomto případě nějak nevím co napsat, neurazí ale ani nenadchne. Na toho téma byly určitě napsané i lepší knihy. Je zde spousta popisů šachových partií, což pro neznalé není zrovna záživné čtení. V příběhu mi prostě něco chybělo, to co upoutá a nutí číst dál. Autor tak nějak nedokázal vzbudit hlubší emoce.
Hodnotit tyhle knihy o válce je vždycky těžké. Tady se bylo vykresleno spoustu postav, u kterých si řeknete to je jasný záporák, ale pak jak děj pokračuje, tak měníte názor a ...
Jenom příběh o Rose mi přišel už moc vymyšlený.
Líbí se mi obálka.
Života si každý váží. Zejména Židé, kteří kvůli svému původu museli zaplatit životem, těm byl nenahraditelný. Stali se pouhým dobytkem, kdy i ten dobytek se měl lépe, protože dostal stravu, byl v teple a se svou rodinou. O mnoha přeživších Šoa bylo, je a bude napsáno hodně knih. Tahle je trochu jiná. Neodlišuje se jen tím, že je to fikce, i když nejde o osobni zpověď ani faktografickou knihu, a přesto si mne získala.
Když nejdo hraje šachy na mistrovské úrovni, je geniální. Pokud si jejich hraním zachrání život, je neuvěřitelný.
Takový je Emil a jeho šokující příběh. Přežil vlastní smrt díky opravě hodinek a šachům. Zachránil životy vězňů, kteří tam byli zavření spolu s ním. Ten svůj vyhrál, ale minulost nikdy nespí. Hlavně, když se po letech potká s tím, na koho si myslel, že dávno zapomněl...