Šáhinšáh
Ryszard Kapuściński
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354637/bmid_sahinsah-aTb-354637.jpg
5
130
130
Miliardy dolarů z íránské ropy léta putovaly na bláznivé zbrojení a luxusní život šáha Rezáa Pahlavího. Někdy až dětsky naivní přístup panovníka této obrovské a mocné země k vládnutí by byl možná i úsměvný, kdyby ruku v ruce s jeho touhou po bohaté a silné zemi nekráčel krutý teror a vězení plná mučených odpůrců. Ryszard Kapuściński v knize Šáhinšáh s chirurgickou přesností popisuje, jak samolibost „krále králů“ dovedla krok za krokem Írán až k revoluci. I proto kniha není jen „o Íránu“ a „o šáhovi“, ale především o mechanismu revoluce kdekoli na světě, o jejích příčinách i důsledcích. Kapuściński vychází ze zkušeností i z jiných revolucí zmítaných zemí, ve kterých se ocitl během své reportérské kariéry. Otec polské reportážní školy v knize Šáhinšáh opět našel pozoruhodný vypravěčský klíč a čtenářům se tak dostane nejen poznání, ale i výjimečného literárního zážitku.... celý text
Přidat komentář
Ejha! Takto toto bolo veľmi zaujímavé ale o to náročnejšie čítanie!
Richard si jednoznačne získal moju pozornosť a určite mám chuť vyhľadať si jeho ďalšie knihy.
Popisovanie jeho zážitkov a iných udalostí v Iráne malo veľkú silu.
Práve preto som si tak obľúbila reportáže, dokážu otvoriť oči ako máločo.
A k tomu všetkému Kapuscinski dodáva úvahy o moci, sile ľudu a nevyhnutnosti revolúcie práve v čase, keď je naozaj potrebná.
Zároveň má táto revolúcia veľmi horkú príchuť, napokon asi ako každá.
Mala som zimomriavky, žasla som a opäť sa dozvedela niečo iné a smutne skonštatovala, že pre niektoré krajiny je zmena z jedného extrému do iného extrému.
O to zvláštnejšie si je to uvedomiť po všetkých tých cestovateľských podcastoch, ktoré počúvam a kde sa všetci zhodujú na iránskej pohostinnosti a inteligencii ľudí tam žijúcich a v zahraničí študujúcich.
Nuž, Irán je zrejme plný kontrastov, len neviem či ho niekedy chcem navštíviť.
Richarde, tak tohle se opravdu povedlo!!! Nedokážu parafrázovat jak moc je tento příběh blízký pro veškerou společnost, nedotýká se jen Íránu, dotýká se všech ukřivděných národů. Místy jsem měla pocit, že popisuje povahu českou/slovenskou/maďarskou...(doplň si podle chuti).
Je zvláštní jak lidé neustále bloudí v kruhu, ale na druhou stranu se ve své podstatě asi není čemu divit. Každý jedinec začíná, objevuje a zjišťuje, jestli to, co tvrdí zkušenější je pravda nebo lež. Manipulace strachem. To známe všichni do jednoho. A ještě si s tímto fenoménem užijeme... mám takové drobné tušení.
Teror a trýznění, bolest... Gestapo/Stazi/STB/Savak... kdo je krutější?
"Panebože, já bych chtěl, aby neexistovaly ošklivé věci!"... touhle větou si mě kniha získala, protože přesně tohle jsem si jako dítě říkávala, a přála jsem si. Jako dospělá, jsem už otupělá a lehce pesimistická/cynická, vnímám, že ošklivé věci budou, dokud lidé budou "bloudit v kruzích", stále kupředu ale v mnohém vždycky o 10 kroků zpět ke kyjům a jeskyním, a to asi ještě naše předky urážím...
Tahle kniha není jen o Íránu, tahle kniha má za mne velký přesah. Tedy já ho v této knize vidím....
Děkuji za ten dar...
Výborně napsanou reportážní knihu Šáhinšáh doporučuji všem, kdo se zajímají o Blízký východ.
Polský novinář Ryszard Kapuściński v ní poodhaluje dění v Íránu za vlády šáha Rezá Páhlavího, proč to vedlo k revoluci a proč získal oblibu ajatolláh Chomejní.
V knize je spousta zajímavých a detailních informací, autor dokáže umně popsat náladu národa i drobné nuance lidského chování. Moc se mi líbilo, jak byla reportáž zakončena.
Knížka byla poprvé vydána v roce 1982 pod názvem Na dvoře šáha šáhů. Absynt jí v roce 2017 vydal v novém kabátě, včetně poslední kapitoly, která v předchozím vydání chyběla. Na konci je i krátký rozhovor s překladatelem Dušanem Provazníkem, přítelem a spolucestovatelem Kapuścińského. Právě tento doslov mě ještě více nalákal na další absyntovku Fotbalová válka, kterou už mám déle na svém nekonečném seznamu.
"Člověk z davu se přestal bát - a to je právě začátek revoluce."
"Šáh si myslel, že klíčem k modernosti je město a průmysl, ale to byl omyl. Klíčem k modernosti je venkov."
"Právě v detailech lze ukázat všechno. V kapce je celý vesmír."
Mnoho lidí ví, že v roce 1978 přišel Chomejní, který svrhnul režim šáha. O tom, jaký ten šáh vlastně vůbec byl, proč si lidé přáli změnu a co dalo Chomejnímu rozjezdovou čáru ovšem nikdo moc už neví.
Šáhinšáh je skvělou knihou polského reportéra, která vám dá pohled do problematiky posledního íránského šáha Rézy Páhlavího. Naprosto bravurní kousek, který se čte krásně a nabídne vám tolik nových poznatků a pohledů na věc, za což budete jistě rádi.
Doporučuji. A od autora to kniha rozhodně není poslední.
Reportáž výborná, i když na mě tak nepůsobila, proto narychlo neumím ohodnotit.
Už chápu, proč se obvykle v příbězích drama stupňuje, a ne obráceně. Tady jsem dlouho nevěděla, co víc bolí číst, jestli ta brutalita nebo ta stupidita, až mi to otrávilo celou knihu, snad až na celkem dojemný závěr a doslov.
(SPOILER) Ryszard Kapuściński je geniální autor více než pouhých reportáží, který věděl, že “z každého místa planety vypadá svět trochu jinak.” Přibližuje čtenáři Írán z pohledu šíitské historie. “Mešita je pro šíity něčím víc než místem kultu, je to také přístav, v němž je možno přečkat bouři.” Pravdivě vykresluje krutý režim šáha Pahlaví, plný ochromujícího strachu. Ukazuje univerzální jev všech diktatur: svým strachem se člověk stal oporou systému, patologickou symbiózou. Vzniká nerozlučný “svazek” mezi strachem ovládanými lidmi a diktátorem. Ryszard Kapuściński ukazuje ten moment, kdy se tyranie, která má všechnu moc v rukou, díky mučení, policii a udavačům, začne drolit, přijde to jako dávno tušená, avšak reálně pouze vysněná, revoluce. Je to moment, kdy člověk v davu přestane mít strach. Také z knihy vyplývá, co je nejcennější pro každou zemi a co se nedá koupit a v tyranii je nežádoucí, jsou to vzdělaní a sebevědomí lidé. Tato kniha je strhující, stále velmi aktuální, nadčasové, universální dílo.
Keď som Šachinšach otvárala ani som netušila, že čítanie tejto knihy bude také aktuálne Irán, 20.storočie, šachovci Pahlavíovci, snaha podobať sa na západ (napríklad objednanie lodí a tovaru, aby milý šach zistil, že nemá ani prístavy), ropa, veľká voľnosť šachových ľudí, SAVAK a prenasledovanie, k tomu bujnejúci hnev a vzdor ľudu, aby to nakoniec skončilo revolúciou, ktorá dopadla ako dopadla. Túto knihu si musíte prečítať, aby ste si uvedomili, že v drahom perzskom Iráne nebolo všetko v poriadku ani pred revolúciou. O to viac ma potom mrzí, keď niektorí ľudia zdieľajú v súčasnosti dobové fotky, spred 1979, ako mali ženy voľnosť a všetko, tak ani nie! Ku knihe ešte pri počítajte skvelé Kapusconskeho úvahy o totalite, vzniku revolúcie a máte malý knižný skvost. Odporúčam!
Kapuscinski je génius. O posledním šáhovi, který se obracel na západ a neznal poměry Iránu. Autor umí skvěle podat širší souvislosti skrze detail a příběhy jednotlivců. Esejistická forma člověka vtáhne na místo. Výborně zanalyzovaná revoluce a to, co přichází po ní.
Vynikající, především v popisech íránské historie i tehdejší společenské reality, ať už přímo nebo skrze konkrétní aktéry. V úvahových pasážích, kde se autor zabývá povahou autoritářského, resp. totalitního režimu, jeho praxe i konkrétních projevů, se mi zdá, že se v podstatě opakuje a v množství použitých metafor jakoby oslabuje výsledný efekt. Rozumím tomu, že šáhův režim přímo vybízel využít příležitost a psát o polském komunistickém režimu (diktatury jsou v zásadních věcech stejné), to ale v poslední třetině působilo již mírně únavně a nic nového či zajímavého jsem v textu nenašel.
Ale to je vlastně jen drobnost, jsem vlastně moc rád, že jsem objevil výborného autora, na kterého vbrzku ještě upřu svůj čtenářský zájem (a na celou edici jakbysmet).
Krásná reportáž se širšími souvislostmi. Od popisu perské historie 20. století se Kapuściński v poslední kapitole dostává k obecným úvahám o vzniku revolucí, nepochybně i vlivem situace v Polsku a svého působení v Solidaritě. Celé se to čte jedním dechem.
Drobné výtky: Ten, kdo o Íránu moc neví, se podle mého názoru musí v textu dost špatně orientovat (je poznat, že nebylo původně psané jako kniha, jen jako jednotlivé reportáže, kterým chybí návaznost). Proč tam, kde autor popisuje fotografie, ty fotky nejsou? Černobíle snad být otištěné mohly. Škoda, že závěr neobsahuje víc o tom, jak po revoluci prohráli zastánci demokracie a moc si uzurpovali islamisté, kteří Írán velmi rychle přivedli k jiné formě totality. Jak se v Teheránu na ulicích věšelo a kolik krve teklo, když se lidé mstili agentům Savaku. Dřív jak rok od revoluce byla ukamenována za nevěru první žena. Podle mě tohle všechno do příběhu íránské revoluce patří.
Ale to nevadí, i přes ty drobnosti je za pět hvězd.
Že o Íránu nevíte ani ň? Tak si šupejte do knihkupectví pro tuhle absyntovku! Krása edice prokletých reportérů spočívá v tom, že o daném tématu nemusíte vědět zhola nic, všechny potřebné informace vám autor naservíruje jako na zlatém podnose. Jedinou výtku bych mela k tomu konci, který na mě byl dost rozvleklý.
Někdy mi tahle reportáž přišla jako pohádka o tom, co se stane, když dáte hlupákovi peníze a moc. Jak se říká, uvěřitelné věci si člověk vymyslí, neuvěřitelné se musí stát.
Opravdu hodně dobrá reportáž (či spíše sbírka esejí) a navzdory mým počátečním obavám i velmi čtivá.
Na dnešní režim v Íránu se neustále valí kritika ze všech stran, mnohdy zveličená, překroucená či úplně lživá, někdy ale taky zcela oprávněná. Jenomže jak můžeme (nejen) v této reportáži vidět, předchozí šáhův režim byl v mnoha ohledech nesrovnatelně horší. Pokud nevěříte, přečtěte si tuto knihu a budete jenom žasnout. Z mnoha souvislostí též vyplývá, proč je vlastně současný režim (i část obyvatel) tolik zaujat hlavně proti Spojeným státům a jejich zahraniční politice. Zjistíte, že ona averze není zas tak neoprávněná a rozhodně má racionální příčiny.
Je velmi smutné, že přes to všechno se najdou i ti, co mají příliš krátkou paměť nebo šáha vůbec nezažili a předrevoluční Írán nesmyslně vychvalují, dnešnímu režimu natruc. Působí skoro až fanaticky a viní dnešní íránskou vládu z ledasčeho, nějak jim přitom uniká fakt, že mnohé nemalé problémy jsou způsobeny spíš nesmyslnými americkými sankcemi a omezeními, než vládou samotnou...
Je nutné mít základní povědomí, co se v Íránu stalo. Není to totiž přehled dějin. Kniha pak předkládá různé pohledy na aktéry a situace. Bohužel jsou dost přeházené a kniha působí neuspořádaně. Některé texty nebyly reportáže, ale spíše eseje.
Bohužel, jedna z absyntovek, která mě chytla tak nějak napůl, spíš moc ne. O Iránu jsem toho věděla pramálo a proto jsem ráda, že jsem se do světa naprosto jiné kultury, než kterou důvěrně znám, ponořila. Reportáže jsou jistě hodnotné, napsané dobře, oceňuji i autorův přístup k práci - v Iránu žil, aby načerpal inspiraci i atmosféru. Co mi ale naprosto nevyhovovalo, bylo poskládání reportáži za sebe, bez jakéhokoliv kontextu a skákání mezi různými obdobími. Pro člověka, které se v té době ani zemi neorientuje, to bylo chvílemi zmatečné a chaotické. Reportáže byly dost zamotané do sebe a mezi nimi nebyl ani žádný prostor - často jsem nevěděla, kde začínají a kde končí.
Vynikající kniha. Chvíli mi trvalo, než jsem se naladil na formát "portrétů", ale záhy jsem se začetl, a nemohl se odtrhnout. Autor skvělým způsobem líčí moderní historii Íránu, to, jak tamní společnost a vládcové fungují, a postupně se dostává až k době předcházející revoluci. Líčení hrůzovlády šáhů z dynastie Páhlaví překvapí i zasvěcené čtenáře, a nenechá nejmenší pochybnosti o tom, že revoluce a jejich svržení nebyl nějaký revanš od starých zapšklých vesničanů, ale celospolečenská nutnost. Druhá část, demonstrující na jednom příběhu klid před bouří a revoluci samotnou, je pak klenotem knihy.
Doporučuji všem co chtějí vědět něco o Íránské historii, a především těm, co trpí iluzemi o předrevolučním Íránu, založenými na falešném předpokladu, že evropský vzhled znamená automaticky více blaha. Kdyby si tuto knihu přečetli někteří naši novináři, tak se snad přestanou s každou další politickou krizí vydávat články s fotkami kravaťáků a polonahých holek s popisky "Podívejte se jak skvělý a moderní byl předrevoluční Írán."
Překvapivě čtivá kniha. Jak se to v lidech dme, když jsou nespokojení, a zároveň co v nich zůstává potom, co se s nespokojeností "vypořádají". Trochu mě z toho zachvátil pocit ochvějnosti věcí, když si představim, že ještě nedávno tu panoval totalitní režim (ačkoliv oproti Íránské verzi popisované v knize v soft formě) a co z něj tady zůstalo. Jak naznačuje Kapuscinski, to jsou věci, které neodchází jen tak, protože se jim řeklo, aby odešly.
Ze začátku jsem trochu tápala, než jsem se chytla, ale poté se mi na stránkách knihy postupně odvíjela čtivě psaná reportáž o trochu depresivním Íránu. Zatímco si šáh pořizuje vlastní sbírku tanků, které neumí ani nikdo ovládat, prostí lidé jsou mučeni a zatýkáni a není jim dopřáno někdy ani základních potřeb. Vnímám pak Írán jako takovou smutnou zemi, s věčnými převraty a revolucemi, co nemá chvíli klidu.
Unikátne spracovanie búrlivej kapitoly iránskych dejín s trefnými Kapuścińského reflexiami. Je to moja prvá kniha od autora a môžem len odporúčať. Má zvláštne svojský štýl písania, ktorý ma neskutočne vzal. Či už to bolo kratšími kapitolkami, iránskym temperamentom alebo rozprávačským umením vycibreným na maximum. Vzorový príklad, ako sa majú písať reportáže.
Rozhodne siahnem aj po jeho ďalšich dielach.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Impérium |
| 1983 | Fotbalová válka |
| 2003 | Eben |
| 1980 | Na dvoře krále králů |
| 1981 | Na dvoře šáha šáhů |
Priznám sa, možno i s hanbou, že meno autora bolo pre mňa doposiaľ veľkou neznámou, avšak už prvou jeho prečítanou knihou (Šachinšach) sa u mňa umiestnil na pomyseľnom vrchole reportážneho žánru, vďaka vydavateľstvu Absynt za jeho sprístupnenie slovenským čitateľom.
Ale späť ku knihe. Aj vzhľadom na súčasnú geopolitickú situáciu vo svete ma zavial k spomínanej knihe a môžem s čistým svedomím napísať, že som sa dozvedel všetko, čo som potreboval vedieť.
V krátkom náčrte od Perzie, cez koloniálne trampoty Spojeného kráľovstva, vplyvu amerického politického establishmentu, až po samotný pád a zavedenie nekompromisnej teokracie islamského typu (ako sa ukázalo, nie jedinou cestou, ktorá sa Iránu ponúkala).
V prípade iránskeho šacha sa ukázalo, že diskrepancia medzi snom a realitou vedie k nevyhnutnej katastrofe, v prípade politiky to platí dvojnásobne. Z konečného vyústenia mi nabehli reminiscencie na starého fúzatého pána (myslím Marxa, prekvapujúco k deju knihy nie Chomejního), ktorý tvrdil, že sme odkázaní žiť v špirále revolúcií...
Záverom, kto chce pochopiť, prečo sa súčasný Irán správa, ako sa správa, nech túto knihu považuje za povinné čítanie!