Šajlok, to jsem já
Howard Jacobson
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284879/bmid_sajlok-to-jsem-ja-5rJ-284879.jpg
4
18
18
Magnát Strulovič, zhrzený otec, manžel i žid, narazí při návštěvě manchesterského hřbitova na nečekaného, zato vítaného dvojníka: na souvěrce Šajloka ze Shakespearova dramatu Kupec benátský (1600). Prokletá literární postava má s podobnými lapáliemi bolestné zkušenosti, a tak se s boháčem odebere domů, jelikož mají co prodiskutovat. Románová hříčka nejvýraznějšího angložidovského prozaika současnosti klame tělem jako každá skvostná komedie. V atmosféře dnešní relativizace hodnot, při níž se hlas krve znovu nezapře a blbost jakbysmet, dialog obou pánů kouzelně otestuje meze pojmů „čest“, „otcovství“, „víra“ – a rovněž význam obřízky, která přichází na scénu coby pověstná „libra masa“ ze Šajlokovy soudní pře.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , PráhOriginální název:
Shylock is My Name: The Merchant of Venice Retold, 2016
více info...
Přidat komentář
K úplnému docenění moderní verze Kupce benátského je potřeba znát původní hru, protože je v ní mnoho narážek, které nejdou pochopit. Pokud jste hru neviděli, nebo si ji nepamatujete, budete mít co dělat se zajímavým, ale strašně složitě a filozoficky psaným příběhem o střetu křesťanství se židovstvím, který je plný různých úvah, zvláštních postav a notně absurdního humoru, který je na něm to asi nejlepší. Navíc vše korunuje ironický konec, který možná naznačuje, že celý předchozí děj byl ve své podstatě úplně zbytečný. I přes přijatelný rozsah je román náročný a je poměrně obtížné se v něm orientovat, protože přece jen postav je tu trochu víc a dialogy mají svou hloubku a asi je nutné něco vědět o podstatě židovství. Jestliže předchozí příspěvky do výborné série Hogarth Shakespeare jsou přístupné a originální, Šajlok, to jsem já je jen originální, protože přístupný a čtivý tolik není a je potřeba u něj trochu víc přemýšlet a znát různé souvislosti, což se nepochybně u mnoha čtenářů mine účinkem. 60 %
Kniha mi hodně připomínala nedávno přečtenou Finklerovskou otázku, ale dle mého soudu její úrovni se nepřiblížila. Oba romány řeší podobné otázky, zejména pak židovství a jeho vztah ke křesťanům. V Šajlokovi se navíc autor po svém vypořádává s Shakespearem a domýšlí jak by se asi příběh kupce benátského odehrával v dnešní době. K tomu mu posloužil jako paralela žid Strulovič řešící útěk své dcery.
Kniha nabízí řadu podnětů k zamyšlení a také jemný nenásilný humor, který je pro autora charakteristický.
Těžké, úplně jiná kniha, než běžně čtu. Hodně hlubokých, zajímavých myšlenek. Četla jsem dlouho, ale celkem mě pohltila. Jednou se k ní vrátím.
Ze série knih Shakespeare 400 mi tahle přišla nejdodělanější a nejzajímavější - od Nesboa jsem tušil, co mohu čekat, u předělaného Othela mi něco chybělo, u Děvče na ocet mi přišel příliš rychlý závěr. Poslechl jsem si i hru, bez ní je kniha poloviční. A je zajímavé, jak autor dává Šajlokovi prostor, aby se obhájil, aby zmoudřel (a zároveň doplnil, jak se z cizích chyb tak neradi učíme). Hvězdičku strhávám za ten příliš pomalý úvod, možná měla být na začátku předmluva, aby dovysvětlila to, co člověk začíná chápat až od poloviny.
Dalšia kniha z prepisu Shakespearovych diel.Celkom dobre napisaná,skor mi prišla ako psychologický rozbor židovskėho tatinka,ktory má tie najhoršie predstavy ako a s kým može jeho dcera skončit.
Rozhodně zajímavá kniha, která je sondou do myslí otců dospívajících dcer, do světa židovské víry z pohledu samotných Židů. Je to kniha plná dialogů s nádechem lehké, dobře stravitelné filosofie. Je to také kniha o různých podobách lásky. Knihu jsem si vybral zejména s ohledem na téma, které je mi osobně blízké. Tedy vztah křesťanství a židovství. A i toho se mi dostalo mírou vrchovatou. Přesto nemohu dát 5*, neboť knize něco chybělo. Nevím přesně co. Možná to propojení vzdálené minulosti se současností... Těžko říct. Každopádně se jedná o zajímavé zpracování známé literární postavy Šajloka, která v této knižní podobě neztrácí nic ze své předlohy.
Hlavní zápletku "vyříznutí libry masa" (Kupec benátský) nahradil autor až do nemožnosti rozvleklým camráním o problému (židovského) otcovství, případně jiných forem "filantropie". Ne, že by Wilda nebyl taky camral, ale camrat za každou cenu jinak o tom samém, a zároveň o něčem jiném? A k čemu je vlastně dílo, na kterém jsou oceňovány hlavně odkazy na dílo původní?