Šalomounova píseň
Toni Morrison
Šalamounova píseň je v pořadí třetí knihou známé americké černošské spisovatelky. Celou knihou prostupuje jeden ze základních motivů autorčina díla – hledání černošské identity. Román nositelky Nobelovy ceny za literaturu uvádí čtenáře do „podivné“ rodiny bohatého černošského obchodníka, který se pokouší své blízké chránit před nebezpečím a nástrahami okolního světa.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle je opravdu overrated. Z počátku to působí jako sociologická sonda do života černé menšiny, později se z toho vyvrbí pohádka o Honzovi, který šel hledat zlato, ale "našel sám sebe". Tematicky to připomíná něco jako Tajemství rodu na České, jen s tím rozdílem, že místo genealogických analýz je rodokmen hlavního hrdiny dolován pomocí všelijakých neověřených svědectví lidí ze čtvrtého kolena, čímž příběh dostává určitý mystický nádech. Já sám jsem však v textu nic extrovního nespatřil (ostatně asi ani sami recenzenti, kteří se nezmohli na nic víc než na tradiční vyzvednutí "morálních a humánních hodnot"). Jakože za tohle nobelovku?
Příběh, který ke konci nejde přestat číst. Příběh aktuální s černošskou tématikou a přitom plný lidskosti a minulých časů.
Zase mě Toni Morrisonová dostala. Zase mě její kniha pohltila. Donutila mě přemýšlet, žít příběh spolu s postavami, hádat se s Kytarou, cítit se zahanbeně a po chvíli okouzleně. Miluju ty nepředvídatelné kličky, kterými vyprávění plyne k cíli. Škoda, že počet jejích nepřečtených knih se mi krátí, i když si je šetřím.
Strhující příběh, spletitý a proměnlivý, napínavý a až do konce překvapující. Skvělý vhled do života a myšlení černosšské komunity.
Zajímavý pohled na černošskou komunitu a příběh jedné rodiny... Knížku jsem si chtěla přečíst ze zvědavosti, někde jsem četla, že to je kniha, která nejvíc ovlivnila Baracka Obamu. To byl i důvod, proč jsem po ní v knihovně sáhla. A nebylo to vůbec špatné!
Teraz, keď už mám prečítané takmer všetky Morrisonovej texty, pozerám si poradie v akom boli pôvodné vydané, spomínam a snažím sa rozpamätať sa na detaily jednotlivých kníh, zisťujem, že tie najnovšie sa mi páčia o čosi málo viac, než tie staršie. Texty skôr vydané, medzi nimi aj Pieseň o Šalamúnovi, sú síce rovnako geniálne ako tie najnovšie, avšak pri novších textoch mám dojem, že Morrisonová sa posúva od dialógov trochu viac k monológom a v tejto polohe sa mi páči ešte viac. Ani v prípade Piesne o Šalamúnovi mi však nezostáva nič iné, len žasnúť nad jej majstrovstvom. Máloktorý autor je už v čase vydania svojej prvotiny tak vyzretý, že jeho textu sa nedá takmer nič vytknúť. Postupom rokov svoj prejav vyšperkuje a dotiahne k ešte vyššej dokonalosti, avšak ten typický rukopis, badateľný v prvom i poslednom jej diele, jasný zámer ako písať, svojský prístup k černošskej otázke, zvláštna poetickosť jazyka, cit pre voľbu prostriedkov, plastické uchopenie postáv, to je stále rovnaké a rovnako dobré, až to udivuje. Mám rada postupné rozpletanie príbehu v jej podaní, umné prelínanie časových rovín sledujúce vlastnú vnútornú logiku, kedy každý naznačený detail nadobúda zmysel vždy v ten pravý čas. Baví ma ako vrství rôzne témy a spája ich do jedného celku (rasový konflikt tu doplnený konfliktom medzigeneračný, snahou jednotlivca dať svojmu životu zmysel, nájsť si svoje miesto pod slnkom), pričom príbeh s nimi tvorí dokonalú harmóniu. Teším sa tiež využitiu prvkov magického realizmu. To všetko ma očarúva v každej jednej Morrisonovej knihe a funguje to na mňa aj v prípade Piesne pre Šalamúna. Nemôžem inak, len odporúčať.
Druhá kniha od Morissonovej a úplne iná ako Milosrdenstvo, ale tiež skvelá. Naozaj svojsky podaný pohľad na černošskú problematiku v USA. Silný príbeh jednej rodiny, ktorá v sebe skrýva mnoho tajomna a ktorej členovia hľadajú rôzne veci vo svojom živote. Snáď sa mi do ruky dostanú aj ďalšie jej knihy :) AJ
Toni Morrison bola pre mňa úplne neznáma autorka a vďaka tejto knihe, rozšírila rady tých obľúbených.
Kniha, či pieseň o hľadaní. Hľadaní čoho? Otázka, na ktorú nie je tak jednoduché nájsť odpoveď. Autorka, predovšetkým černošská žena, ktorej nie je ľahostajný osud "vlastných" ľúdí, a ktorá hľadá odpoveď na zmysel vlastnej existencie aj prostredníctvom tejto knihy. Krásne napísaný príbeh, s výnimočnosťou postáv, ktorý vás pohltí a prinúti premýšľať nad zmyslom vášho vlastného bytia.
Je to príbeh o hľadaní nie len seba samých, ale aj o tom, čo vlastne v našich životoch za hľadnie stojí. Občas sa honíme za preludom, občas hľadáme neexistujúce, občas sa stratíme, občas nájdeme správny smer, ale základom je vždy to hľadanie. Nech už je jeho koniec akýkoľvek, svoj zmysel nestráca.
Toni Morrison vie o čom píše, taktiež vie ako to podať, a ja som rada za to, že sa mi jej kniha dostala do rúk.......4,5/5
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1996 | Milovaná |
1995 | Velmi modré oči |
2013 | Domov |
2002 | Šalomounova píseň |
2010 | Milosrdenství |
Toni Morrison nám ve svých knihách přibližuje svět Afroameričanů, kterým majoritní společnost diktovala podmínky, ve kterých mohli existovat. Ve svých dílech odkrývá, čím její soukmenovci museli v době tvrdého rasismu projít, a také o následcích, které jsou pořád citelné, i když prošly tolika generacemi. Sám příběh je směsí dávných křivd a zločinů, ale její postavy narážejí i na vlastní limity - genetické, kulturní a dnes už víme, že i epigenetické.
Pro Toni Morrison je už normou krásný jazyk, kterým dokáže vyjádřit nejenom velké emoce, ale i složitost lidského života.
Pokud se chcete vézt na stejné vlně, šedesátá léta min století jsou i námětem zajímavých filmů : Zelená kniha nebo Skrytá čísla.