Sám proti zlu
Pavel Kosatík
Životopis Přemysla Pittera je příběhem českého protestantského myslitele a charitativního a sociálního pracovníka, který většinu života prožil ve sporu s určujícími dějinnými proudy minulého věku. Traumatické zážitky na frontě 1. světové války z něj učinily radikálního pacifistu a nonkonformního náboženského praktika. Pracoval v YMCA, v abstinentním a vegetariánském hnutí. V roce 1933 otevřel v Praze na Žižkově Milíčův dům, útulek pro trpící a opuštěné děti. Za nacistické okupace pomáhal židovským dětem a v letech 1945–1947, během tzv. „akce zámky“, zorganizoval humanitární pomoc pro víc než osm set židovských, českých a německých dětí, které zachránil z koncentračních nebo sběrných (odsunových) táborů. Po roce 1951, kdy byl nucen odejít do exilu, působil deset let v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. Spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa, vydával vlastní časopis Hovory s pisateli. Jeho život, naplněný podivuhodnými činy, si zaslouží pozornost i vzhledem k vnitřní opravdovosti, s níž Pitter v „bezbožném“ dvacátém století nepřestával hledat víru, která by člověku umožnila prožít život vnitřně opravdový i prospěšný zároveň. ... celý text
Přidat komentář
Pocházím z kraje, kde se odehrávala Pitterova akce "Zámky", a jedna naše paní učitelka v poválečných Zámcích dokonce pracovala jako vychovatelka, přičemž s některými z tehdejších "chovanců" si celý život dopisovala. Takže pro mě Přemysl Pitter nebyl neznámou osobou, knihu jsem si koupila hlavně proto, abych se o osudu tohoto člověka dozvěděla víc.
A skutečně to byl nesmírně zajímavý a charismatický člověk a jeho životní osudy velmi klikaté, byť si většinu problémů působil sám, neboť v každém okamžiku svého života se řídil svou vírou v Boha. Jeho aktivity bych někdy nazvala "házením hrachu na zeď" v tom smyslu, že se pouštěl do věcí, kde šel doslova proti proudu (akce Zámky a zachraňování německých dětí, pokus o obnovu Milíčova domu po 2. světové válce, kdy se moci pomalu chápali komunisté...). Ale cítil to jako svoje povolání, jako svoji povinnost... Klobouk dolů.
Nelze se nezmínit ani o jeho spolupracovnici Olze Fierzové, jejíž podíl na Pitterových aktivitách je obrovský, přesto vždy stála stranou - nicméně i její život je zajímavým příběhem, který by jistě také vydal na knihu.
Moc mě neoslovil styl, který autor zvolil - a sice to, že popisuje Pitterův bohatý vnitřní život, motivaci, rozhodnutí a myšlenkové pochody jakoby ho dokonale znal, což je nemožné, neb Přemysl Pitter zemřel v roce 1976. Autor tedy vychází ze sekundárních zdrojů a působí pouze jako "vykladač" Pitterova "díla", přičemž je samozřejmě možno s autorem a jeho názory polemizovat. Ale chápu, autor se snažil učinit knihu čtivější, v opačném případě by to byl pouze prostý popis Pitterova života.
Opět výborně napsaný životní příběh významné osobnosti československých dějin, která není dodnes doceněná. Přemysl Pitter byl hluboce věřícím člověkem, který věřil v člověka a v dobro. Způsob jakým po roce 1945 dokázal zachránit židovské i německé děti bych mohla přirovnat k tomu, co pro děti udělal před druhou světovou válkou sir Nicolas Winton. V knize jsou popsány nejdůležitější životní události osobnosti Přemysla Pittera. Ale kniha není nudná ani těžkopádná. čte se velmi dobře.
Mannová
Autorovy další knížky
2012 | Věra Čáslavská – Život na Olympu |
2018 | Jiný T.G.M |
2009 | Jan Masaryk – pravdivý příběh |
2010 | České snění |
2009 | Manželky prezidentů: deset žen z Hradu |
O Přemyslu Pitterovi jsem už něco četla a zhlédla jsem také výstavu o tomto pozoruhodném českém, velkém člověku. Z Kosatikova zpracování mne nejvíce oslovil Pitterův pedagogický moderní a nedoceněný přístup k dětem a mládeži.